Willem Frederik Hermans: Už nikdy spánek. Přel. Magda de Bruin Hüblová, Host, Brno, 2011, 272 s.
Podpoříte provoz našich stránek.
Max van Duijn vrhá na román Už nikdy spánek W. F. Hermanse nové světlo: vypravěči Alfredu Issendorfovi se nedá věřit. Při bedlivém čtení se ukáže, že je dokonce nebezpečný. Ten román je třeba číst jinak, než jak ho dosud četly desetitisíce čtenářů.
Román Nooit meer slapen (Už nikdy spánek) Willema Frederika Hermanse vyšel v druhé polovině února 1966. Český překlad tedy vychází téměř přesně po pětačtyřiceti letech. Jak kniha vznikala?
Každá kultura má tendenci bytnět, uzavírat se do sebe a recyklovat. Proto je dobré, když někdo naruší její hranice a vnitřní prostor a překvapí ji ze zálohy. Často takovou roli plní exulanti – Polákům takovou službu prokázal Witold Gombrowicz, Čechům třeba Zdeněk Vašíček nebo Lubomír Martínek a Nizozemci našli svého narušitele ve Willemu Frederiku Hermansovi (1921–1995).
Když dočtu knihu, o níž tuším, že se mi do mozku a do života zaryje jako tříska a budu na ni narážet ještě několik dní či let, rozprostře se ve mně po poslední stránce ticho. To ticho ale jakoby pulzuje a zároveň je v něm klid, klid pochopení něčeho, co jsem ani nevěděla, že nechápu.
Nummedal je zdatný chodec. Tady venku na prudkém slunci taky zřejmě lépe vidí. Šplháme stále výš, a když se Nummedalovi naskytne příležitost, neopomene si zkrátit serpentinu strmou pěšinkou s bratru třicetistupňovým stoupáním. Kráčí pravidelně, dech se mu nezrychluje, pronáší dokonale artikulované geologické výklady.
