Brněnské nakladatelství Elg, jehož prvním vydavatelským počinem byl sborník ibsenovských studií Ipse, Ipsa, Ibsen (2006), se i v roce 2008 vrátilo do skandinávského divadelního světa. Třísvazkový titul 3x3 Norén Fosse Saalbachová představuje českému čtenáři současné skandinávské drama v podobě jeho tří nejznámějších dramatiků.

Zdůvodnění výběru dramatiků je nasnadě. Všichni tři jsou nejen ve svých rodných zemích považováni za nejlepší, o čemž svědčí mimo jiné i množství cizojazyčných překladů a vysoká frekvence uvádění jejich textů na evropských i mimoevropských jevištích. Zatímco norský dramatik Jon Fosse je díky své popularitě nazýván moderním či novým Ibsenem, Švéd Lars Norén je zase přirovnáván k Augustu Strindbergovi. Významnost jejich dramatického díla podtrhuje i fakt, že jsou všichni tři nositeli prestižní severské ceny Nordisk Dramatikerpris.

Jon Fosse i Lars Norén byli již několikrát inscenováni na českých jevištích v Praze i mimo naši metropoli. Z díla Jona Fosseho byly přeloženy do češtiny i prozaické tituly Melancholie I a Ráno a večer. Dánská dramatička Astrid Saalbachová se zatím dočkala v Čechách pouze dramatizace jedné své hry Taneční hodina (inscenována pod názvem Baletky) v brněnském divadle Husa na provázku.

Antologie předkládá reprezentativní výbor tří dramat od každého autora a zároveň se snaží postihnout vývoj dramatiky jednotlivých autorů, vybrané hry proto pokrývají různá tvůrčí a časová období.

Dramata Larse Noréna (nar. 1944) obsažená v českém výboru se soustřeďují na otázku lidských vztahů. V dramatu Démoni (1984) rozehrává švédský dramatik ne příliš povedený večírek dvou manželských párů, které ač odlišné svým životním stylem jsou stejně destruktivní. Drama Tichá hudba (2001) tematizuje vztah rodičů po smrti dětí. Všechna tři Norénova dramata výstižně reprezentují autorovu dramatiku a jasně ukazují zásadní motivy a témata jeho tvorby, kterými jsou silně narušené, až patologické lidské vztahy podtržené na jazykové rovině četnými vulgarismy.

Rodinné a mezilidské vztahy jsou hlavním tématem i v dramatech norského autora Jona Fosseho (nar. 1959). I zde nacházíme motiv smrti dítěte v dramatu Variace na smrt (2002) a vyrovnání se s touto tragédií. Fosseho texty vynikají nad zbylými dvěma autory především formální výstavbou. Opakování replik a užití básnických figur dodává textům neobyčejnou rytmičnost a staví Fosseho dramata na hranici poezie. Uvolněnost formy dává velký prostor pro režisérovu interpretaci, snad i proto jsou Fosseho hry uváděné např. v kulturně vzdáleném Japonsku.

Dramata dánské autorky Astrid Saalbachové (nar. 1955) jsou o poznání více společensky kritická. I Saalbachová se zajímá o psychologii jedince, na duševní rozklad postav je však nahlíženo z perspektivy stavu společnosti. Drama Neviditelné město (1986) z prostředí léčebny pro dlouhodobě nemocné ukazuje cynický postoj ošetřovatelek k okolnímu světu. Drama Požehnané dítě (1996) vykreslující společnost, jež není schopna se reprodukovat, protože muže ponížila na sluhy, zase kriticky nahlíží na feminismus nebo slepý kariérismus.

Bylo by jistě nepatřičným klišé charakterizovat skandinávskou dramatiku jako temnou a depresivní. Po přečtení tohoto výboru se však neubráníme konstatování, že v současném skandinávském dramatu se téměř vše točí okolo smrti. Postavy, které okolo smrti krouží, jsou většinou lidé narušení, duševně nevyrovnaní nebo alespoň staří.