Astrid Saalbachová(1955) je dánská dramatička a prozaička.

Po absolutoriu na dánské Státní divadelní akademii (Statens teaterskole) v roce 1978 působila Astrid Saalbachová několik let jako herečka.

V roce 1981 debutovala jako dramatička, a to rozhlasovou hrou Spor i sandet (Stopy v písku), za kterou o dva roky později obdržela Severskou cenu za rozhlasové drama (Nordisk Radiospilspris). Následovaly další dvě rozhlasové hry a jedna hra televizní a v roce 1985 se autorka úspěšně uvedla jako prozaička sbírkou povídek Månens ansigt (Tvář měsíce). Jedná se o scény z každodenního života, jejichž dramatičnost spočívá v dobných nečekaných událostech a psychologických zvratech.

O rok později měla premiéru její první divadelní hra Den usynlige by (Neviditelné město), kterou autorka napsala na objednávku ředitele Folketeatret Prebena Harrise. Tato hra vyvolala v dánské společnosti debatu o podmínkách, ve kterých žijí starší občané, a o cynickém přístupu společnosti k nim. Ve témže roce pak měla premiéru i hra Dansetimen (Taneční hodina), která byla již v roce 1987 přeložena do češtiny. Tato hra je sondou do citlivé a zraněné ženské duše. Šest žen různého věku se v ní schází na hodině baletu. Jsou to obyčejné ženy, pro které je tanec chvilkovým únikem z všednodenní reality. Jejich snem je stát se umírajícími labutěmi, hlavně ale chtějí díky balet u zapomenout na sebe, na svoje problémy, na svoje životy. Vůbec se jim to ale nedaří – vždycky tančí jen samy sebe. Pod názvem Baletky má tuto hru již několik sezon na repertoáru brněnské Divadlo Husa na provázku.

Svůj první román Den glemte skov (Zapomenutý les) vydala Astrid Saalbachová v roce 1988. V tomto i v následujícím románu Fjendens land (Země nepřátel, 1994) analyzuje autorka vztah mezi matkou a dítětem ve dvou krajních podobách. V prvním románu se třicetiletá žena dovídá o tom, že její matka, jež zemřela velmi mladá, byla zavražděna a že její vražda nikdy nebyla objasněna. Na pozadí těchto nových skutečností si začíná vzpomínat na minulost a nastartuje sled osudových událostí, v nichž se ztotožňuje s matkou v roli oběti. V druhém románu staví autorka proti sobě vztah mezi matkou a dítětem na jedné straně a otcem na straně druhé.

Astrid Saalbachová je považována za jednu z nejvýraznějších dramatických osobností své generace a její hry patří v cizině k nejhranějšími dánským hrám vůbec. Významná je především dramatická trilogie Morgen og aften (Ráno a večer, 1993), Det velsignede barn (Požehnané dítě, 1996) a Aske til aske, støv til støv (Popel k popelu, prach k prachu, 1998). Prozatím posledním jejím vydaným dramatem je Verdens ende (Konec světa, 2003), snová, surrealistická vize světa budoucnosti, v němž hlavní postava najednou vnímá své okolí jako odcizené a procházející změnami, kterým ona nerozumí.

V roce 1999 vyšel román Den hun er (To je ona), který sklidil úspěch jak u čtenářů, tak mezi literárními kritiky, a v roce 2005 vydala Astrid Saalbachová svůj prozatím poslední román Fingeren i flammen (Prst v plameni). Jedná se o brilantní studii ženské krásy s jejími výhodami i nevýhodami a o psychologicky propracovaný portrét krásné moderní ženy.

Tvorbou Astrid Saalbachové se prolínají témata strachu z neznámého a obav ze změn, témata mezilidských vztahů, osamělosti a izolace, ale též nutkání k opakování stejných chyb, smrt a odumírání, jak skutečné, tak duševní, strach ze ztráty lásky a blízkých. Často se v jejích dílech objevuje drobná událost, která nečekaně a znenadání změní život a svět postavy. Autorka rovněž novátorsky využívá různé časové roviny, symbolické a snové prvky a klade důraz na jasný, výrazný, velmi hovorový jazyk. Není tedy divu, že je Astrid Saalbachová laureátkou mnoha cen včetně prestižní Ceny severských dramatiků (Nordisk Dramatikerpris, 2004).

V dubnu 2008 vyšla v nakladatelství Elg v překladu Michaely Weberové tři dramata Astrid Saalbachové z různých období její tvorby – Neviditelné město, Požehnané dítě a Konec světa – jako součást trilogie 3x3 Norén Fosse Saalbachová. V sezoně 2008/2009 uvede pražské Divadlo Na Fidlovačce její jednoaktový monolog Pieta s Eliškou Balzerovou. V sobotu 31.5. 2008 vyšel v Mf Dnes rozhovor Kateřiny Kolářové s autorkou.