Markéta Šimková

Ve volném pokračování knihy Potmě jsme se viděli lépe se Zgustová zaměřuje na postavu Jany a její životní osudy. Autorka se noří do dějin: nahlédneme do období německé okupace i komunistické éry a přiblíží se nám život v emigraci. Janin příběh otevírá otázky složité a filozofické, například co upřednostnit při střetu vyššího morálního principu a ochrany vlastní rodiny.

Z literárního experimentu Alejandra Zambry čtenáře zamrazí, ale také je toto dílo mnohokrát upřímně rozesměje. Útlá kniha o zemi, která jako předposlední na světě legalizovala rozvod, je od začátku do konce nabitá informacemi, ale i emocemi, a s nudnou cvičebnicí jakéhokoliv druhu má jen pramálo společného.

Poslední díl trilogie s inspektorem Moralesem zavádí čtenáře do roku 2018 a reflektuje skutečné události, které se odehrály v nikaragujských ulicích. Do češtiny se poprvé dostává tvorba cenami ověnčeného spisovatele Sergia Ramíreze.

Bezejmenná vypravěčka se s malým dítětem vydává na dlouhou cestu kanoí po řece Atrato. Co ji k této cestě přimělo a proč se zdá, že by nejraději nikam nejezdila? Debut nadějné mladé kolumbijské autorky hýří všemi barvami a na pozadí skutečných historických událostí vypovídá o tom, jaké je mateřství v tísni nezměrné džungle.

Jedovatě zeleným očím druhé manželky Diega Rivery nic neujde. Pařížská móda a elegance, vosí pas a um skvělé kuchařky jdou ruku v ruce s nemilosrdnou kritikou, která má ničivý dopad i na nejbližší členy rodiny. Pro mnohé múza, pro jiné sekáček na led: v příběhu 89 let života femme fatale ožívá kulturní vření někdejšího Mexika s plejádou jeho významných představitelů.

Co dělat, když nás pronásleduje minulost? Dokážeme se oprostit od svých návyků, od sebe samých? O strachu malém i velkém, o dobru a zlu v nás, i o lžích, které spřádáme, abychom nepropadli šílenství, a o mnohém dalším pojednává nově přeložená kniha španělské spisovatelky Rosy Montero.

Poetická pouť do Amazonie čtenáře zavede do světa nejstarších mýtů, halucinogenních vizí a šamanských praktik v realitě nezměrné, živoucí džungle. V krouživém vyprávění se prolíná několik já.

Argentinská spisovatelka představuje dystopický svět, v němž je touha po mase větší než touha po lidskosti. Brutální příběh, odhalující lidství až na dřeň, však není pouhý horor, překvapí i po stylistické stránce.

V románu Alto en el cielo se odhaluje zvláštní propojení mezi argentinskou metropolí a Prahou a nemůže chybět ani dávka fantastických prvků a mystiky. Katka Fůrstová, postava z Bertazzova Pražského syndromu, se vydává do Buenos Aires s tajemným úkolem, který může zvládnout jen ona sama.

Juan Pablo Bertazza, rodák z Buenos Aires, v rozhovoru popisuje, jak mu učarovala Praha, přibližuje svou literární tvorbu i výzkumný projekt, hledající české prvky v argentinské literatuře, a na závěr odhalí, jaké české spisovatele čte.

Proč je červen v Argentině považován za smolný měsíc? A co nás může čekat v knize, v níž narazíme na červen hned dvakrát? V literární výpovědi Martína Kohana o období poslední diktatury v Argentině se setkáváme s několika porážkami – a nepůjde jen o ty fotbalové.

Příběh ze severoamerického kampusu je intelektuální dobrodružství, v němž literární invence rezonuje se skutečným příběhem sériového vraha Unabombera.

Vějíř zpovědí pracovníků poskytujících paliativní péči nabízí množství příběhů z místa, odkud se pacienti již nevracejí domů. V útlém díle Optimální přístup argentinského spisovatele Eduarda Bertiho se mísí skutečnost a fabulace.

Jak různorodé dopady může mít zpřetrhání pouta s domovinou? A je pak toto odtržení důvodem i pro odcizení ve vlastní rodině? Monika Zgustová ve svém nejnovějším románu ukazuje na příběhu silné a úspěšné ženy, že i femme fatale může trpět, když jde o vztah s vlastní matkou.

Znetvořený chlapec s nadpřirozenými schopnostmi, kterého chrání včely, střet severu s jihem, mexická revoluce, španělská chřipka, zázračné události. Román s jemnými prvky magického realismu přináší pohled na život statkářské rodiny Moralesových v období pozemkových reforem, jež je mohou připravit o majetek. Nebo se mají obávat i něčeho horšího?

Jak dnes někoho přimět, aby odtrhl zrak od mobilního telefonu? Prózu čistou jako samo průzračné chilské nebe nabízí první přeložený román chilského spisovatele Hernána Rivery Leteliera. A bude i Darth Vader.

Mnoho postav, překrývající se vrstvy vyprávění, nečekané skoky v čase, narušená linearita příběhů, protichůdné informace o postavách a jejich činech, relativizace věrohodnosti vypravěče, otevřené lži: jako jakýsi prototyp „totálního románu“ popisuje Rozhovor u Katedrály peruánskou společnost v celé její pestrosti, představuje i dobové myšlení, politiku, reálie někdejšího Peru. Dílo z konce šedesátých let dostáváme v českém překladu do rukou sice opožděně, ale čas jeho originalitu nesetřel.

Příběh o španělské prostitutce, která se svému povolání oddává v Římě a postupně se zde stane vyhledávanou osobou i pro své jiné dovednosti, patří k nejzajímavějším a také nejzáhadnějším památkám španělské literatury. Dílo s velmi moderně pojatou narativní strukturou se datuje do roku 1530, následně však na celých tři sta let zmizelo ze světa a objevilo se znovu až v polovině 19. století. V češtině vyšlo poprvé vloni.

Inženýr Strasser má v argentinském deštném pralese postavit most a spojit tak tropickou krajinu s pustinou. Nikdo ale pořádně neví, k čemu má takové propojení sloužit. Román ukazuje na střet nového a starého světa, kde proti sobě stojí indiánské rituály a vyprázdněnost současné civilizace. Stejně tak se liší vnímání mužské a ženské: celý ten příběh totiž sledujeme v podání inženýrovy ženy Hildy.

Po di Benedettových románech Zama a Sebevrazi a Wilcockově Synagoze ikonoklastů se českým čtenářům představuje další osobnost argentinské literatury: Juan Filloy s románem, který nese poněkud tajemný název Op Oloop. Přesnost a disciplínu, o nichž pojednává, podvracejí gejzíry jazykových a stylistických pochutin, jimiž je text až přesycen.

Příběhy žen z vězení a z nápravných táborů v Sovětském svazu za stalinismu i po něm nás vtáhnou do promrzlé sibiřské krajiny, ale i do rozpáleného Kazachstánu. Autorka knihy Monika Zgustová z rozhovorů, které s devíti ženami pořídila, vytvořila kompaktní a komplexní dílo, jež nestaví jen na depresivních obrazech: většina žen si z hraniční zkušenosti v gulagu odnesla něco dobrého a jejich zpovědi ukazují hloubku lidské krutosti a pomstychtivosti stejně jako krásu umění a pevnost přátelství.

Šestnáct krátkých povídek, psaných úsporným, ale poutavým stylem, se věnuje univerzálním tématům jako čas, cesta, vyhnanství a návrat. Odehrávají se však na poměrně banálních místech jako ulice či vykřičená čtvrť, vězeňská cela, skládka, hospoda, rodinný dům… Několik příběhů nás zavede do dětského světa, jindy zavítáme mezi dospělé; mohou to být malomyslní, pašeráci, dělníci, indiáni či chudé ženy. Nad tím vším panuje krutá ironie života a smrti.

Mary se po dvaceti letech vrací do rodné Argentiny, odkud kdysi uprchla. V románu, který kritici charakterizují označením detektivní fikce, argentinská spisovatelka Claudia Piñeirová popisuje, co všechno najednou, po tak dlouhé době, prožívá žena, která kdysi přišla o to, co nejvíc milovala.

Na mikrokosmu jednoho domu krásy – několikapatrové budovy, v níž si bohatá klientela dopřává kosmetické služby všeho druhu – se autorka pokouší vykreslit více než jen zájem o šminky, rtěnky a nejnovější módní trendy. Román kolumbijské spisovatelky Melby Escobarové čtenáře zavádí do současné Bogoty. Má nakročeno k tomu, aby se stal světovým bestsellerem.

Mstí se Mario Vargas Llosa svému někdejšímu protikandidátovi v prezidentských volbách, když v románu Pětinároží čtenářům přibližuje ohrané praktiky peruánského bulvárního tisku? Tento thriller a erotický románek v jednom je sice čtivý, v kontextu díla držitele Nobelovy ceny však vyznívá nečekaně lacině.

Na pozadí několika poklidných dní, které Gato tráví v domě u pomalu plynoucí řeky, se odehrává příběh o hledání surového vraha koní… Saerův román z roku 1980, psaný technikou filmového střihu, čtenáře ale zaskočí mnoha nečekanými přesahy: je to trochu detektivka, zčásti alegorické dílo o argentinské diktatuře, zdánlivě i text blízký postupům francouzského „nového románu“ – a především existenciální zamyšlení nad neuchopitelností toho, co se děje „právě teď“.

Vpravdě babylonskou knihu, kde si pravda podává ruku se lží a výmyslem, sepsal – v italštině – argentinský spisovatel s anglickým jménem Wilcock. Sbírka obsahuje třicet pět portrétů smyšlených i reálných osobností a v češtině objevuje s odstupem téměř půlstoletí po původním vydání. Čas však její originalitu nijak nesetřel.

Bianco umí číst lidem myšlenky. Tato schopnost je možná výhodou, ale může mu také ublížit. Argentinský spisovatel Juan José Saer se v tomto románu představuje jako mistr zachycení prchavých okamžiků. V poetickém, stylisticky úchvatném vyprávění zkoumá posedlost, touhu vlastnit druhého. Příběh o žárlivosti a nikdy nepotvrzené vině zasadil do argentinské nížiny a do končícího 19. století.

Rodinné vzpomínky, příběh vojáka a Rembrandtův obraz v newyorském muzeu – v románu španělského spisovatele Antonia Muñoze Moliny se v kulisách magického venkova a smyšleného města Mágina potkávají bájné bytosti s reálnou pamětí autorových příbuzných, minulost a budoucnost, pravda a lži. Na český překlad tohoto významného díla, jež zahrnuje prvky mnoha žánrů, jsme čekali přes čtvrt století.

Takový příběh se může stát každému: v 99 mikropovídkách peruánského spisovatele Iwasakiho vystupují vrazi, upíři, vlkodlaci, krvelačné jeptišky, duchové, mytická stvoření… a taky děti. Zavedou nás do opuštěných chátrajících domů, k osiřelým benzinovým pumpám, na liduprázdné dálnice, do pohřebních síní, klášterů, nemocnic, ale často i do obyčejných domovů vcelku běžných lidí.

Československo: most, vstupní brána do zemí za železnou oponou, přestupní stanice na cestě do Moskvy; Praha: komunistická Ženeva; Dobříš: oáza. Antologie komentovaných textů latinskoamerických levicových intelektuálů, kteří na konci 40. let a v letech 50. navštívili naši zemi, obsahuje stopy užitečného idiotství, rutinu privilegovaného cestovatele, ale i znepokojené pohledy pod roušku socialistického ráje.

Kat a oběť se potkávají za jiných podmínek a v jiné době: Don Luis se snaží svou minulost zaznamenat a urovnat, Raúl se nemůže od prožitých hrůz odpoutat, je svou minulostí natolik pohlcen, že současnost je pro něj jen stínem, nedokáže se přizpůsobit životu tady a teď, nic na tom nezmění ani jeho žena Matilde, malý syn nebo milenka Inés… Argentinský spisovatel Hector Tizón v útlém románu Starý voják přemýšlí o souvislostech vzpomínání a zapomnění.

Jednadvacet povídek argentinského spisovatele Juana Josého Saera (1937–2005) se odehrává na rozmanitých místech. Autor nás zavede do světových velkoměst i na argentinský venkov, do Afriky i na Měsíc. Záhy nás však přesvědčí, že stejně napínavé příběhy se odehrávají i v lidském nitru. A co teprve v situacích, kdy se na určitém místě sice právě vyskytujeme, ale v podstatě přebýváme v úplně jiném čase i prostoru.

I obyčejné životy obyčejných lidí přinášejí mnohá překvapení: křivda, osamocení, zloba, žárlivost či vztek v určité chvíli spustí či odhalí takovou změnu, že se s rutinní, nalinkovanou a zaběhanou každodenností musíme rozloučit. Uruguayský spisovatel Mario Benedetti své postavy našel v Montevideu, podobně jako před ním James Joyce v Dublinu.

Co všechno s lidmi může udělat láska ke knihám? Carlos María Domíngez v románu Dům z papíru krouží kolem myšlenky, že knihy významně ovlivňují osudy lidí a své čtenáře mohou i zabít. Fascinující svět uruguayských antikvariátů, soukromých patrových knihoven ukrytých v moderních domech a také syrově krásné uruguayské pobřeží tvoří pozadí detektivního pátrání po tajemném muži. Těsně před svou smrtelnou nehodou mu vypravěčova kolegyně a milenka věnovala Conradův román Hranice stínu.

Novinář, romanopisec, ale také autor několika úspěšných životopisných knih Carlos María Domínguez je českému publiku zatím známý jen díky překladu Jana Macheje: román Dům z papíru vyšel v nakladatelství Runa.

Doktor psychiatrie Real vede pustou, sluncem rozpálenou argentinskou pampou do nově vybudovaného ústavu skupinu bláznů: příběh této bizarní karavany relativizuje rozdíl mezi „normálním“ a „šíleným“ člověkem, vypravěči umožňuje poznat sebe sama i proniknout do nitra lékařových svěřenců. Román Oblaka se odehrává v roce 1804, jeho témata jsou však nadčasová.

Eduardo Berti (1964), argentinský spisovatel žijící v Madridu a Bordeaux, novinář, překladatel, editor, scenárista. Fascinovaný světem mikrofikce a poetickou prózou.

V příběhu o dospívající Ling a její krásné kamarádce Siao Mej nás argentinský spisovatel Eduardo Berti zavede do Číny na počátku minulého století. Nabízí netradiční výlet do světa řízeného pověrčivostí a staletými rituály, za poznáním čínské kultury, mýtů a tradic.

Co nás čeká při střetnutí se zlem, které je všude kolem nás a máme ho každý v sobě? Jak se zachováme, jak se s takovou situací vyrovnáme? Argentinský spisovatel Marcelo Luján v románu Podhoubí zkoumá, co asi tak víme o svých nejbližších, když jsme přesvědčeni, že o nich víme všechno.

S argentinským spisovatelem Marcelem Lujánem o autorech, kteří ho ovlivnili, o emigraci do Španělska a jeho literární tvorbě: proč se jeho druhý román jmenuje Morava, jak vznikl a o čem je román Podhoubí, který v příštím roce vydá nakladatelství Argo v překladu Ondřeje Nekoly.

Našim čtenářům se argentinský spisovatel Marcelo Luján představí až v příštím roce, kdy vyjde český překlad jeho románu Subsuelo (Podhoubí). V jeho rozmanité tvorbě se ovšem najdou i další zajímavá díla.

Taibo II, ostřílený spisovatel detektivních románů, přistoupil na nabídku zapatistického mluvčího Subcomandanta Marcose a společně se vrhli do poněkud riskantního experimentu – napsat román, v němž je každá kapitola dílem jednoho z nich.

Paco Ignacio Taibo II je jedním z nejdůležitějších představitelů současné mexické detektivky. Zasloužil se také o rozšíření povědomí o tzv. černém detektivním románu, který ve španělštině nese název novela negra a v angličtině je mu nejblíže termín hardboiled novel.

Paco Ignacio Taibo II, mexický spisovatel asturského původu, se zpovídá ze své zkušenosti s mluvčím zapatistů, vypráví o svých českých kořenech a o nové vlně latinskoamerické detektivní literatury.