Vstaň už od toho počítače! Odlož ten mobil! Proč si nevezmeš do ruky aspoň na chvíli knížku? Psycholog se chytá za hlavu (dítě nekáráme, ale motivujeme), potomek protáčí oči v sloup a bere do ruky knížku. Naštěstí nebyla řeč o tom, že je nutné ji i otevřít…

Už od roku 1989 přivádí ve Skandinávii budoucí prvovoliče k zájmu o politiku studentské volby. Spolu se stoupajícím počtem zapojených škol se těší čím dál větší pozornosti médií a veřejnosti. Všechny norské deníky pravidelně informují o tom, kdo ve volbách nanečisto zvítězil, jakým tématem asi ta která strana mladé lidi zaujala a v čem se názorově rozcházejí se svými rodiči.

Studentské volby, jejichž model v České republice úspěšně převzala organizace Člověk v tísni, jsou příklad toho, že zapojit mladé lidi, dát jim důvěru a prostor vyjádřit názor k tématu, o kterém normálně rozhodují jenom dospělí, má smysl. Ještě lepší zpráva je, že to platí nejen o politice, ale i o čtení. Norské knihkupectví ARK již osmnáctým rokem vyhlašuje cenu dětí o nejlepší knihu roku. Zprvu se do hlasování zapojovalo 2500 dětí, ale zájem škol i samotných malých čtenářů byl tak vysoký, že dnes svým hlasem do ankety přispívá 10 000 školáků z 300 škol po celé zemi. Páťáci, šesťáci a sedmáci mají každý rok čtyři měsíce na to, aby z pěti knih vybrali tu nejlepší. Finálovou pětici nominuje porota, v níž kromě nakladatelů zasedají jak jinak – zase děti.

Ano, s kvalitou je to samozřejmě ošemetné. Na rozdíl od jiných ocenění je důležitější než výsledek cesta, která k výběru nejlepší knihy vede, a v této anketě obvykle bodují jiné tituly než v těch „seriózních“, v nichž zasedají přední literární kritici. Malí porotci volí příběhy s velkým P, kde jde buď o velké dobrodružství, nebo o velkou legraci, nebo ještě lépe o kombinaci obojího. Ilustrace jsou mnohdy (ale ne vždycky) mainstreamově průměrné. Nelze ale popřít fakt, že díky této soutěži si deset tisíc dětí přečte během podzimních měsíců pět knih, navíc mají pocit, že na jejich hlasu záleží, dělají to rády a dobrovolně.

I u nás se stále častěji ozývají názory, že je jedno, co děti čtou, hlavně když čtou. Proust ani Babička jim neutečou, ti, kteří si k nim mají najít cestu, ji jednou jistě objeví. Věk, kdy si mají malí čtenáři vypěstovat vztah k literatuře na celý život, naopak utíká rychle.

Jaká kniha by asi u nás tento podzim mezi školáky vyhrála? Shodly by se české děti s porotci Magnesie Litery nebo s výběrem Nejlepších knih pro děti?