iLiteratura se od svého počátku zaměřovala v prvé řadě na kritickou reflexi knižní produkce, všichni nás znají jako recenzní web. Když nás ale na jaře Covid-19 zahnal domů a najednou jsme u počítačů trávili už úplně veškerý čas, uvědomili jsme si, že náš web pořádně nežije. Pravidlo publikovat minimálně jednu recenzi denně nám najednou přišlo jako nudná kulisa pro dobu, která je tolik vrtkavá. Kolem nás se sice všechno zastavilo, ale nikdo moc klidný nebyl. V tu chvíli nám došlo, že i iLiteratura by měla jít na trh s něčím víc. Ať už to čtenáře pobaví, anebo třeba naštve.

Naší věčnou snahou je být objektivní. Ačkoli se vyhýbáme užívání novinářských formulí, jež velí namísto „podle mě“ psát „autor těchto řádků se domnívá“, v kritických článcích se přesto obvykle schováváme za to, jak dílo (nejspíš) vnímá čtenář, nebo tvrdíme, že kniha působí tak a tak – volíme prostě formulace pokud možno neosobní. Celé je to samozřejmě spíš hra, protože recenze stejně nejde napsat bez názoru. Tento způsob psaní nicméně vyjadřuje snahu být ve svém hodnocení pokud možno spravedlivý, jak říkáme: objektivní.

Nějaká ta vzpoura je ovšem sem tam nutná. A přesně to se v naší redakci zrodilo během jarní vnucené karantény a těsně po ní. Uvědomili jsme si, že člověk (aspoň ten od iLiteratury) má chvílemi potřebu zdůraznit, že se děje cosi důležitého. Nebo ukázat na nějakou, třeba i drobnou zajímavost. Jindy dostane chuť se k něčemu vyjádřit čistě sám za sebe, říct to naplno.

Proto přicházíme s iLiGlosou.
Najdete ji u nás každé úterý, prvním zářím počínaje, a jednu jako bonus už dnes!