V podobě cyklonu se burza aktuálně stáčí k pobřeží a ta nemilá známka v žákovské, ta s kulatým bříškem, tak to je taky pěkná burza. Bur-za. Bur-za! Bur-za. V tomhle rytmu tluče srdce akvaristům, v době adventu, mezi svátky i dlouho po nich. Burza rovná se obchodování s živým masem, v jehož průběhu ze sebe chlapi nejrůznějšího věku dostávají úplně všechno.

Rybky tomu nemohou uvěřit. Pozorují nás skrz sklo, jak se tlačíme ve frontách, a přestože některé z nich nejsou se svými chovateli na prodejní akci poprvé, nejraději by sebou mrskly o stěnu. V přízemí základní školy propuká davové šílenství. Dopravu před budovou řídí policie, celá městská část je jako každou neděli dopoledne paralyzována. Pořadatelé naštěstí zaparkovali už o den dřív, takže sladkovodní zboží je v bezpečí a teple uvnitř svatyně. Jsme tady všichni. My, co jsme nechali svá pečlivě udržovaná akvária přes vánoční svátky osamocená a šeredně jsme na to doplatili. Dále začínající chovatelé, včetně různě starých dětí, a pak ti ortodoxní, kteří se domnívají, že se vylíhli z jiker (taktéž většina prodávajících by tento svůj původ odkývala). Teplota stoupá, okna se mlží, atmosféra jako v tropech, a to i bez drahých letenek. Prostě burza.

Jako zástupce naší rodiny se pokusím dokoupit živorodé organismy více typů, nejraději už s pořádnými břichy, aby se mi to potupně zaplacené vstupné vrátilo i s úroky. Břicha plná mladých mají i samice lidské. Vlastně každá ženská je tu nějak těhotná, nebo alespoň najíždí notně obtěžkaným kočárem lidem na paty. Nám, na které už zaútočili žábrohlísti, střevní bičíkovci či chobotnatky, to ale nevadí. Zvládli jsme bakteriální plísně, infekční vodnatelnost a všemožné ichtyosporidiózy a společně s vystavenými chemikáliemi ve slevě se s tím budeme prát dál. My, účastníci burzy, kteří dnes mají možnost kupovat stravu opravdu živou, nikoliv mraženou. Však se také podobáme nitěnkám v krabici, hemžíme se a slizce proplétáme, opatrujeme své poklady v igelitových sáčcích a šeptáme latinské názvy rostlin, jež si z hlediska omezených kapacit domácích nádržek už nemůžeme dovolit. Nejde to. Jsme smutní. Burza je i trýzeň, která se lepí do vlasů a nejde rozčesat. Přehlídka možností, na které zkrátka nemáme, frustrace, panika, záchvaty dušnosti, ale i pokrevní přátelství na celý život.

Pozoruju zkušené prodejce, jak za svými pultíky předávají lačným zákazníkům odborné poradenství. Jinými slovy: mohutní, zpocení chlapi s vlasy přilepenými na čelo a tričkem na prsa máchají rukama na menší, taktéž velmi zpocené muže. Prozíraví si navlékli bavlněné, savé čelenky a na zápěstí potítka, laici si naopak nedali bundy do šatny. I přes velkou hustotu zalidnění tu panuje porozumění a skrz slitou lidskou masu se proplétají nitky štěstí. Na jednoho vystresovaného chovatele zde připadne patnáct šťastných chlapisek, a to se vyplatí. Pozitivní energie tu tryská, stačí si nabrat do pytlíku, přifouknout kyslík a jít. Nikdo nikoho nešidí, nikdo se nebojí zeptat i na úplnou blbost. K deseti šnekožravým šnekům obdržíte jednoho zdarma! K dispozici jsou i kořeny, lupeny, všebarevné kameny, písky, uhlí, síťky, řasy, žáby, krabi, žížaly a další divné šňůry, gumy a jiná příslušenství a samozřejmě, jako na každé správné burze, neonky po deseti korunách! Já sama jsem nakonec nedostala přesně ty dvě tlusté samičky, které jsem si v jednom z desítek akvárií vybrala, ale nevadilo to, u sousedního stolu mi dali dezinfekci zdarma. Živých nitěnek a patentek si domů nesu takové množství, že to vydrží až do léta. Pokud to teda někdo omylem nedá z mrazáku do polívky. A během závěrečného a nejvíc stresujícího úkonu „šup s pytlíkem plným ryb do batohu a hurá domů“ se stane fantastická věc. Rybky se mi v autobuse pomnoží. Ve tmě a v otřásající se, stydnoucí vodě. Nedopátrám se, která z nich to vlastně byla, ani komu z návštěvníků burzy se to tu neděli taky stalo. Každopádně nová sezona je zahájena.