JK

Jan Krasický

Bouškův básnický triptych usiluje o protržení hrází, chce být revolučním počinem. Rozsáhlý konvolut básní bezesporu představuje dynamický celek, který může vyvolávat neutuchající diskusi. Surreální výjevy domnělé budoucnosti zde stojí vedle banálních skutečností, angažovanost se střídá s intimní lyrikou, nechybí až vědeckofantastické náměty. Nenaložil si toho autor na sebe nakonec příliš?

Cesta současným západním kapitalismem a vztah básnického já s tajuplným Vikomtem. I tak lze charakterizovat novou sbírku Jonáše Hájka. Osobitost, citlivost, ale také ironické nebo satirické vyznění jeho básní odhalíme, pokud nahlédneme pod nenápadný háv všednosti, jímž jsou verše obaleny.