„Vyšla nějaká kniha o Finsku, úplně jsem to nepochopila, ale průvodce to není,“ utrousila nedávno moje roztržitá kolegyně. Bingo, Erlend Loe, autor knihy Fakta o Finsku, by se radostně ušklíbl, podařila se mu další mystifikace. Jeho román skutečně není klasickým bedekrem, je to spíše kniha o tom, jak takového průvodce nenapsat.

V češtině se s dílem tohoto norského autora setkáváme už počtvrté. Jako první u nás vyšel kultovní román Naivní. Super, v němž bezejmenný hrdina řešil mladickou existenciální krizi dětsky prostými postupy. I hrdina dalšího románu, který se podle něj jmenuje Doppler, má s životem nevyřešené účty, vzhledem k jeho stáří se jedná nejspíš o krizi raného středního věku. Také on je radikální a před pilnou manželkou a dvěma dětmi uteče tábořit do lesa. České publikum mělo příležitost setkat se s Dopplerem i jeho druhem v divočině, losím teletem, osobně díky přesnému a vrcholně zábavnému scénickému čtení v projektu Listování. Předposlední knihou, která u nás zatím vyšla, byl první díl dětem určené série o svérázném majiteli multikáry Kurtovi.

Hrdinou Fakt o Finsku, která Dopplerovi chronologicky předcházejí, je muž, kterého nejlépe vystihuje české slovo „pošuk“. Je to osoba ne zcela koncentrovaná (každou chvíli mu odtáhnou auto), trpící mnoha fobiemi (především tou z vody a plynutí) a žijící svůj šedě průměrný život v naprosté nezávislosti na okolním dění. A přece je na tomhle chlapíkovi něco velmi sympatického. Jak vyjde najevo při bližším ohledání, tento obchodník s teplou vodou, který má na zakázku napsat brožuru o Finsku bez ohledu na to, že všechno, co o této zemi ví, jsou klišé typu – „samé jezero a nejvyšší počet sebevražd“, je totiž jako my všichni. Autor ho pouze pěkně přibarvil, aby to komické a absurdní, co charakterizuje každodenní plahočení každého z nás, řádně vyniklo.

Erlend Loe píše mírně maskované humoristické romány. Jako každému spisovateli takového ražení mu hrozí, že se začne opakovat. Nutno říct, že Loe vykazuje slušnou dávku invence, takže i když hlavními postavami jeho knih jsou takřka bez výjimky muži válcovaní okolnostmi, mění se způsob, jak tito pánové svou situaci reflektují. Norští teoretici začali na základě autorova debutu razit termín „nový naivismus“. Pro tento styl měl být příznačný jednoduchý jazyk, malá dějovost, minimální komplikovanost postav i ústředního příběhu a jemný humor, který z tohoto záměrně triviálního pohledu na svět pramení. V dalších románech Loe ovšem kritikům trochu vypálil rybník. Fakta o Finsku při vší nekomplikovanosti sdělení obsahují sáhodlouhé věty přes půl strany, které zrcadlí hrdinovu schopnost odbíhat od načatého tématu a do nekonečna ho větvit. Zatím poslední Loeův román zase svou dialogickou strukturou připomíná nejvíc drama. Repliky jsou úderné jako rány sekerou.

Jak románoví hrdinové stárnou, komplikuje se i ten triviální pohled na život. Cynický čtenář zaplesá, když v Dopplerovi narazí na scénu, v níž hrdina bezelstně komentuje film Pán prstenů coby „zajímavý, neuvěřitelně drahý film o skřetech“, čímž si vyslouží zdrcující přednášku od své šestnáctileté dcery, která o Tolkienovi píše esej, strávila ve frontě na lístky na film několik nocí a domnívá se, že v elfštině zní věta „Miluji tě“ nepoměrně přesvědčivěji než v norštině.

K Faktům o Finsku může čtenář obeznámený s předchozími knihami zaujmout mírně ambivalentní postoj. Řetězený proud asociací, i když téměř vždy vtipný a vypoinotovaný, může člověka po čase trochu unavit. Několikastránkové úkroky stranou od centrálního příběhu (když už se o něj autor snaží) způsobují, že osudy hrdinů se pod nimi ztrácejí jako ponorná řeka a když se znovu vynoří, váháme, jestli nás ještě zajímá, jak to celé dopadne. Nicméně v tom, na čem Loe postavil svou spisovatelskou kariéru, totiž v neotřelém ironizování způsobu života, který je orientovaný na výkon, poznamenaný pílí a bere se moc vážně, zůstává autor stále standardně dobrý.

Nakladatelství Vakát, kde si Loea zamilovali, chystá v brzké době jeho další knihu. Půjde o nejnovější román Tiché dny v Mixing part. Podle ukázky a recenze na serveru iLiteratura si na své evidentně přijdou všichni, kdo už mají pár let manželství za sebou.