Tedy alespoň do této škatulky je série knih o řidiči Kurtovi a jeho rodině nejčastěji řazena. Erlend Loe píše jednoduše o složitých věcech, a když se proto rozhodne napsat knihu pro děti, nemusí svůj styl nijak výrazně měnit.

Jak jsme se již mohli přesvědčit ve dvou českých překladech Naivní.Super. (norsky 1996, česky 2005) a Doppler (norsky 2004, česky 2007), narušení zdánlivě jasné hranice mezi světem dospělých a dětí je totiž autorovým záměrem a projektem. Hlavní hrdina románu Naivní. Super. svým věkem sice náleží mezi dospělé, ale ještě jaksi nestihl najít sám sebe a tak raději tráví čas kopáním do míče nebo s hračkou zvanou zatloukačka. Podobně dětinsky může působit životní obrat čtyřicátníka Dopplera, který bojuje proti konformitě dnešní materialistické společnosti tím, že opustí manželku, děti, prestižní práci a dobré příjmy a vše vymění za stan a losí mládě. Chování řidiče Kurta, který najde v přístavišti velkou rybu a rozhodne se na ní s celou rodinou objet svět a zároveň z ryby kousek po kousku ujídat, není v porovnání se dvěma zmíněnými hrdiny zase o tolik absurdnější.

První dva díly ze zatím pětidílné série příběhů o Kurtovi napsal Erlend Loe ještě před svým průlomovým románem Naivní. Super. (norsky 1996). Na úspěchu celé série v Norsku (druhý díl série byl v roce 2008 dokonce zfilmován) se podepsalo především to, že si ji se stejnou radostí a pobavením přečte i dospělý. Poslední díl série nazvaný Kurtby, ve které se Kurt stane pastorem v jednom švédském městečku, je narážkou na vraždy spáchané členy náboženské sekty ve švédském městě Knutby v roce 2004 a některé norské školy ho dokonce označily jako nevhodný pro děti.

Po překonání oceánu čekají Kurtovu rodinu veselá i napínavá dobrodružství a setkání. Dětský čtenář na knize Ryba pravděpodobně více ocení samotné dobrodružství cesty kolem světa a zamiluje si dětské hrdiny s trefnými jmény Hubená Helena a Limonádový Kurt. Charakter postav a hlavní dějové zvraty navíc podtrhují skvělé komiksově laděné černobílé ilustrace.

Dospělý čtenář se zase zasměje nad tím, jak průměrná norská rodinka vnímá a trefně pojmenovává vše, co na cestě vidí okolo sebe. Vtipnost spočívá především v popisu reálií, na které je nahlíženo naivníma, užaslýma nebo jindy vystrašenýma dětskýma očima. New York je město vysokých domů, kde všichni lidé nosí v kapse zbraně, protože se bojí jeden druhého. V Brazílii je zase moc horko a všichni tam tančí. Ironie totiž nespočívá jen v zjednodušeném obrazu oněch vzdálených míst, ale v tom, že se s podobně neúplnou a neobjektivní představou světa často spokojíme i my sami. Nebo si snad při vyřčení jména americké metropole New York jako první nepředstavíte mrakodrapy?

Kurtografie

Fisken (Ryba, norsky 1994, česky 2009)

Kurt blir grusom (Když se Kurt rozzuří, norsky 1995)

Kurt quo vadis? (norsky 1998)

Kurt koker hodet (Kurt vaří hlavu, norsky 2003)

Kurtby (Kurtby, norsky 2008)