Téma českého stánku bylo (i) letos vybráno s ohledem na celkové zaměření Frankfurtského knižního veletrhu, tedy na spoluzodpovědnost za svobodu a hodnoty, které nese svobodné myšlení. Jak vysvětlil Tomáš Kubíček, ředitel Moravské zemské knihovny, již ministerstvo kultury uspořádáním české účasti pověřilo, organizátoři využili výročí události, „která na sebe výrazným způsobem upoutala pozornost Evropy a zjednala nám velký respekt“: Charty 77. Ve Frankfurtu, jak dále uvedl, se všichni chtějí představit prostřednictvím tématu, jež má přinejmenším evropský a v lepším případě celosvětový význam. „A to Charta bezesporu má. Odtud se ostatně odvíjel i étos nové České republiky, který reprezentoval Václav Havel, a v té době byla pozornost světové společnosti tímto fenoménem připoutána s nebývalou silou.“ Svoboda projevu a bezpodmínečná obhajoba lidských práv jsou podle Kubíčka témata, která jsme ve Frankfurtu chtěli prezentovat jako česká. „Charta ukazuje, že je máme společné s ostatními kulturními národy.“

Z původních signatářů vystoupil básník Eugen Brikcius, který přednesl rovněž své německé a latinské verše. Co Charta znamenala pro mladší generaci, přiblížili literární historik Martin C. Putna a spisovatel Jáchym Topol, jenž rovněž představil svou poslední knihu Citlivý člověk. Literaturu spojenou s chartisty popsal editor a překladatel undergroundových textů Martin Machovec.

Brikcius příliš nemluvil o hrdinství, ale spíše o jistém prvku dada všudypřítomném v jeho jednání. Putna během debaty emocionálně vzpomínal, že první kontakt s chartisty byl pro něj osobně setkáním s opravdovým, skutečným světem. Právem bylo zdůrazněno, že Charta 77 zůstává inspirativním dokumentem, k němuž se stále znovu a znovu hlásí opoziční hnutí po celém světě (Charta 97 v Bělorusku, Charta 08 v Číně). Připomenuty byly i nedávné domácí polemiky nad českým dědictvím Charty a tím, zda ti chartisté, kteří v současnosti chodí na prokremelské demonstrace a podporují režim ničící práva, na jejichž obranu kdysi Charta povstala, svůj tehdejší podpis de facto neodvolali. Případně má-li někdo právo jim říkat, že už nemají právo označovat se za signatáře.

V brožuře, kterou k výročí vydala anglicky Moravská zemská knihovna, uvažoval politolog Jacques Rupnik v duchu Jürgena Habermase nad Chartou a vznikem celoevropského veřejného prostoru a Sylvie Richterová v intencích Milana Kundery o síle a pravdě románu. Vyzdviženo v ní rovněž bylo, že Charta zahrnovala různé myšlenkové proudy, které se dokázaly sjednotit na tom podstatném. Možné poučení by pak znělo: „… když jde o to nejdůležitější, dnes tedy o záchranu demokracie před demagogy a autoritáři, mohla by být Charta vzorem v tom, že je zapotřebí dávat do závorky všechno, co rozděluje lidi různých názorů, ale společné dobré vůle.“

Na veletrhu byla ovšem přítomna i řada dalších českých literátů, například Jaroslav Rudiš, který vystoupil v televizním programu Stars und Sternchen, nebo překladatel, básník, publicista a vedoucí Českého literárního centra Ondřej Buddeus (nar. 1984). Překlad Buddeusovy knihy Hlava v hlavě (německy Kopf im Kopf, Karl Rauch Verlag) byl nominován na Německou cenu za literaturu pro mládež, která se ve Frankfurtu uděluje. Nakonec však ocenění v dané kategorii vyhrála polská publikace Piotra Sochy Pszczoły (česky Včely, Slovart, 2017).

Na veletrhu vystoupil také Martin Krafl, bývalý mluvčí Václava Havla a později České televize, v současnosti koordinátor národní účasti na knižním veletrhu v Lipsku 2019, kde bude Česká republika hlavní hostující zemí. I když zvláště v českém prostředí Charta 77 stále vyvolává kontroverze a může být aktuální, zájem německých návštěvníků na českých akcích tentokrát nebyl zrovna vysoký (s výjimkou přednesu Brikciových humorných básní) – jakkoli je pravda, že upoutat pozornost v tamní silné konkurenci je nesmírně těžké. Doufejme, že lipský program bude za dva roky připraven tak, aby dokázal zaujmout lépe.