Frankfurtský knižní veletrh se mění před očima: postupně jej doplňuje literární festival, knihy jsou stále více nabízeny i se svými audiovizuálními a interaktivními rozšířeními (nebo přímo náhradami), v čemž se projevuje touha po osobním zapojení a silných i jedinečných tělesných prožitků. Literatura se stává součástí akcí připomínající wagnerovský Gesamtkunstwerk, jako když slavní němečtí herci Timmo Niesner a Manuel Straube, kteří ve filmové verzi Pána prstenů propůjčili svoje hlasy hobitům Frodovi a Bilbovi, četli za doprovodu živého orchestru ukázky z Tolkiena.

Vzrůstá důraz na ekologii, takže návštěvníci se například mohli osobně projít tunelem představujícím model oceánu zamořeného plasty nebo v jedné z hal navštívit centrum pro politiku, literaturu a překládání Weltempfang (Přijetí světa). To bylo letos zaměřeno na otázku, zda je doba antropocénu tou poslední pro život na zemi: „S našimi vědeckými a technickými prostředky posouváme evoluci stále dále: ale k jakému konci, když neustále ničíme náš biotop?“ Probírány byly i možnosti, jak prostřednictvím digitálních prostředků přiblížit a umožnit hlouběji prožít tíživost situace: například ve virtuální realitě nasimulovat a umožnit pobyt ve světě, jak bude vypadat za třicet let, pokud budeme přírodu ničit stejným způsobem jako dosud. Za jednu z hlavních hvězd, která veletrh navštívila, organizátoři označili lesníka a autora řady úspěšných knih Petera Wohllebena, který prezentoval svoji novou knihu s barokně rozkošatělým titulem Das geheime Band zwischen Mensch und Natur: Erstaunliche Erkenntnisse über die 7 Sinne des Menschen, den Herzschlag der Bäume und die Frage, ob Pflanzen ein Bewusstsein haben (Tajné pouto mezi člověkem a přírodou: ohromující zjištění o sedmi lidských smyslech, tlukotu srdce stromů a o otázce, jestli mají rostliny vědomí, Ludwig Buchverlag, 2019).

Několika spektakulárními akcemi se na veletrhu projevily snahy bojovat proti fake news a iracionalitě. Od dámy v oděvu zdravotní sestry bylo možné zakoupit balíček s lékem zvaným Antiidiotikum a knihami zaměřenými proti hlouposti a ignoranci. Vydání knihy Welt, bleib wach. Das große Buch vom Lesen - eine Anstiftung (Herder 2019), s názvem nechtěně upomínajícím na Reportáž psanou na oprátce, provázela vtipná kampaň, při níž se bylo možné vyfotit s nápisy jako „Buď kouzelník, ne troll“ nebo „2,7 milionů let evoluce. A ty se teď díváš na videa s kočičkami“.

Česká expozice a účast na Frankfurtském knižním veletrhu se opět soustředila na Václava Havla a na památné výročí: 15. října 1989 mu Svaz německých knihkupců (Börsenverein des Deutschen Buchhandels) udělil Mírovou cenu německých knihkupců. Cenu udílenou při příležitosti Frankfurtského veletrhu si nemohl převzít osobně, neboť nesměl vycestovat ze země. Tenkrát se tak konaly dvě slavnostní ceremonie – jedna oficiální během Frankfurtského veletrhu za přítomnosti prezidenta R. von Weizsäckera a kancléře H. Kohla a jedna neformální v pražském knihkupectví Karla Čapka za přítomnosti laureáta a jeho přátel. Ve Frankfurtu přečetl herec Maximilian Schell Havlovu laureátskou řeč Slovo o slovu. Na udělení ceny letos vzpomínal Michael Žantovský a zpřítomňovala jej malá výstavka, Radka Denemarková se zamýšlela nad tím, co zůstalo ze Sametové revoluce. (Prezident Havel byl těžištěm české prezentace už poněkolikáté, což nepůsobí příliš invenčně. Otázka ale je, jaké nosné téma vybrat pro příště. Nedostatek inspirativních lidí u nás jistě není, i když nejde vždy o beletristy, viz případ výtvarnice Kateřiny Šedé.) Kromě Denemarkové české literáty reprezentovaly spisovatelky Dora Kaprálová a Viktorie Hanišová.

Vloni se na veletrhu slavnostně připomínalo 70. výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv. Letos se tam slavilo, že uplynul stejný počet let od přijetí ústavy Spolkové republiky Německo (tzv. Grundgesetz). Tento základní zákon byl schválen 8. května 1949 v Bonnu, následně podepsán západními okupačními mocnostmi a 23. května 1949 nabyl účinnosti. Nejdříve platil jen v Západním Německu, sjednocením Německa 3. října 1990 se jeho působnost rozšířila na území bývalé NDR. Jistě nejde o lákavý text, který by sliboval napínavou či zábavnou četbu. Jde ale o dokument významný. Aby se zvýšila jeho atraktivita pro současnou generaci, byla vydána speciální verze textu, v níž jsou jednotlivé zákony vyjádřeny formou piktogramů a schematických ilustrací (ovšem méně uměleckých než v obdobné Ilustrované Ústavě České republiky, 82 s.r.o., Take Take Take, 2018). Německá kniha navíc stručně shrnuje dějiny Německa po roce 1949. V předmluvě k ní konstatuje kancléřka Merkelová, že kniha zachycuje příběh politické stability, hospodářského úspěchu a sociálního smíru. V rámci zatraktivnění látky pak organizátoři přistoupili ke stále oblíbenější „gamifikaci“: studenti si mohli svoje znalosti ústavy a dějin po dobu veletrhu na centrální dvoraně areálu ověřit v soutěži. Ke Všeobecné deklaraci lidských práv se vztahovaly také akce Amnesty International. Pro ni byla tato charta zvětšena a vystavena na dvou obřích deskách ve formě jakéhosi novodobého desatera. Symbolickými pomníčky u ní byli zastoupeni někteří literáti a novináři z celého světa, kteří byli v poslední době zatčeni, uvězněni, mučeni, či dokonce zabiti. Jedním z lidí, o jejichž propuštění se organizace zasazovala, byl i ukrajinský režisér ruské národnosti a občanský aktivista Oleh Hennadijovyč Sencov, který se 7. září skutečně dostal na svobodu a veletrh ve Frankfurtu osobně navštívil.

Paradoxem ale je, že jen kousek od Amnesty International stál stánek nakladatelství, které se specializuje na příběhy postav, jež se nechávají bičovat a svazovat dobrovolně dokonce rády, ovšem nikoli policií. A když se u něj uskutečnila – v asi nejnavštěvovanější hale a uprostřed tisíců lidí – speciální akce, na níž se čtenáři nechali také svázat a na vlastním těle zakusili, co asi prožívají jejich oblíbení hrdinové, zájem byl velký a nestačily provazy. (Podmínkou toho bylo zřejmě to, že tak činili ve státě, v němž se cítí relativně bezpečně a v němž není BDSM ilegální.) Na Frankfurtském knižním veletrhu je prostě možné skoro všechno a ani realizaci takovýchto skrytých a nekonvenčních tužeb se tam meze nekladou. Nebo jen ty, které si stavíme každý sám sobě.