Po více než 20 letech od vydání originálu se díky nakladatelství Malvern dočkala českého překladu kniha Japonská mysl. V době, kdy je zájem o japonskou i asijskou kulturu ve světě stále větší a cestování do Japonska se stalo pro mnohé přístupnější, zejména díky jeho ekonomické stagnaci, představuje tato kniha nejen hodnotný úvod do japonské duše, ale také příležitost k obohacení kulturního rozhledu.

Jako editoři a garanti celého projektu připravili publikaci dva vysokoškolští profesoři, kteří však nejsou autory jednotlivých kapitol. Ty vznikly jako práce studentů posledního ročníku předmětu interkulturní komunikace na Univerzitě v Ehime. Kniha původně sloužila jako učebnice pro studenty japanologie, nebo jako materiál, který by japonským studentům pomohl s vysvětlením jejich zvyků. Jak se dozvíme z Úvodu, teprve následně byl titul zpřístupněn širšímu publiku se zájmem o japonskou kulturu. Tvůrci zdůrazňují cíl objasnit aspekty japonské kultury co nejsrozumitelněji bez potřeby předchozích znalostí. Záměrem přitom není, aby byly kapitoly čteny popořadě, a témata se tak občas překrývají.

Co Úvod slibuje, to v Japonské mysli čtenář najde, a snad bude příjemně překvapen, že i když texty akademické statě v lecčems připomínají, jsou nakonec velmi přístupné a čtivé. Každá kapitola začíná stručným překladem probíraného pojmu, jehož původní přepis v kaligrafickém písmu je vyveden v hlavičce kapitoly a pro (nejaponského) čtenáře je alespoň hezkým grafickým ozvláštněním. Každá kapitola potom končí Diskusními aktivitami, které zahrnují náměty k zamyšlení jak nad japonskou kulturou, tak i nad interkulturním kontextem, tedy jakýmsi srovnáním se západním vnímáním daného tématu.

Výklad jednotlivých pojmů se liší délkou i obsahem. Například Bigaku (japonský smysl pro krásu) nebo Hagarei (implicitní způsob komunikace v Japonsku) popisují hlavně současný kulturní význam, zatímco kapitoly jako Bušidó (cesta válečníka) a Dandžo kankei (vztahy mezi muži a ženami v Japonsku) mají mnoho podkapitol a zahrnují i historický kontext. Čtenář se tak dozví i o duchovních směrech, politickém uspořádání a společenských strukturách, které formovaly japonskou kulturu, nicméně se nevyhne určité repetitivnosti těchto odboček napříč kapitolami.

Volba abecedního řazení kapitol podle původních japonských slov je přehledná a zčásti maskuje tematický překryv mnoha pojmů. Seskupení podle kategorií jako například komunikace, vztahy, zvyky nebo úspěch by však čtenářům pomohlo lépe se orientovat, v tomto případě je však jediným vodítkem Obsah, který uvádí japonské pojmy i s překladem.

Tematický překryv je pravděpodobně důsledkem izolovaného vzniku kapitol i množství autorů a jejich přístupů, což se projevuje i v jazykové a strukturální nesourodosti jednotlivých esejů. Autoři bohužel nejsou u jednotlivých kapitol uvedeni a jejich jména najdeme vyjmenovaná pouze na straně 14 bez možnosti zjistit, kdo je autorem které kapitoly. Naopak záležet si dali editoři Davies a Ikeno na podrobném ozdrojování, užitá literatura může být dobrým vodítkem kam dál, hlavně tedy pro anglicky mluvící čtenáře.

Za pozornost stojí i problémy, které se bez ohledu na odlišné kulturní zázemí týkají i Západu; například rozšiřující se záškoláctví v poměrně nízkém věku, duševní zdraví mladých lidí, rovnoprávnost žen nebo narůstající počet lidí vědomě volících život bez partnerských vazeb. Na hlubší ohledání  těchto paralel bohužel v publikaci nezbylo místo a na otázku, zda jsou důsledkem globalizace a vznikají v různých částech světa ze stejných důvodů, nebo naopak z úplně jiných a jejich současný výskyt je náhodný, musí čtenář hledat odpověď jinde, snad v nějaké novější a více vyprofilované publikaci.

Pokud však čtenář zvolí náhodný výběr kapitol podle vlastního zájmu namísto chronologického čtení, nabízí Japonská mysl podnětný úvod do japonské kultury. Ačkoli jde původně o akademický text, konkrétní příklady a důraz na srozumitelnost jej činí snadno čitelným pro široké spektrum čtenářů. Autoři se snaží vnímat pojmy z pohledu „nejaponců“, čímž usnadňují pochopení a upozorňují na potencionální kulturní rozdíly, které mohou vést k nedorozuměním. Znalost kapitol jako Činmoku (ticho v japonské komunikaci) nebo Wabi-Sabi (prostota a elegance jako japonské ideály krásy) může být nejen praktická pro každého, kdo se do Japonska chystá, ale zároveň podněcuje k hlubšímu zamyšlení nad interkulturními rozdíly.