Román Tiché dny v Mixing Part je již pátou knihou Erlenda Loea, která byla přeložena do češtiny. Nevyhneme se tedy úvodní rekapitulaci. Erlend Loe píše jednoduše, lehce a s humorem o vážných věcech jako o muži, který nechce dospět (Naivní. Super., česky 2005), o losím mláděti a muži v krizi středního věku (Doppler, česky 2007), o Norovi, který píše brožuru o Finsku (Fakta o Finsku, česky 2009), nebo o řidiči Kurtovi, který objede svět na hřbetu velryby (Ryba, česky 2009). O čem to bude tentokrát? O manželství.

Nejnovější dílo (norsky vyšlo v roce 2009) je jakýmsi drama-románem, z něhož většinu tvoří rozhovory manželů Telemannových. Repliky jsou krátké, úsečné, bez uvozovek a uvedení jmen osob, takže často prvních pár řádek není jasné, kdo je kdo. To je ale součástí hry.

Nina a Bror Telemannovi tráví letní prázdniny se svými dětmi v německém Garmisch-Partenkirchenu. Nina je učitelka a miluje Německo, němčinu a Goetheho. Bror je dramaturg, Německo nenávidí, provokuje svoji ženu neustálými narážkami na druhou světovou válku a s radostí překřtí Garmisch-Partenkirchen po vzoru automatického počítačového překladače na Mixing Part Churches.

Zrovna ideální dovolená to rozhodně není. Bror se odmítá účastnit výstupů na Zugspitze, zavírá se do koupelny a tajně sní o autorce kuchařek ve světle modrém svetříku a tom, že napíše sakra dobré drama, které tomu všemu dá smysl. O své ženě ani o svých dětech nemá vysoké mínění, s čímž se před nimi netají. Nina má svého manžela prokouknutého, na jeho divadlo nevěří a z nudy prožije letní románek s německým domácím. Jejich manželství je celkově vzato ve znamení čistého divadla, o kterém Bror tolik sní.

Forma rozhovorů je omezená, nedovolí ukázat hlubší motivaci postav, která chybí například v samotném závěru, ale zase umožňuje pracovat se zkratkou a nadsázkou. Loe dokáže skrze vyhrocené repliky vyjádřit pocit existenciální prázdnosti a nesmyslnosti života, ztrátu empatie k nejbližším a narušení vztahu k vlastním dětem. Drsnost rozhovorů mezi manželi nebo upřímnost vůči dětem, kterým otec bez vytáček řekne, že toho v životě stejně moc nedokážou, nebo že jejich matka spí s jiným, opravdu zamrazí.

Erlend Loe si nehraje na to, že píše hlubokou filosofickou literaturu, a neskrývá, že čtivost je na prvním místě, zábava na druhém. Ani tentokrát tomu není jinak. Autor ale postupem tvorby přiostřuje, manželské přestřelce vévodí ironie a sarkasmus a za každým německým vtipem se skrývá více vážnosti, než bychom si ze začátku chtěli připustit.