Ohrožené krajiny, zvířata i lidé. Na důkaz toho, že reportérství je „ta nejlepší práce“, publikoval známý spisovatel soubor skvělých reportáží, které podávají poutavé svědectví o dynamické české realitě posledního půlstoletí.
JT
Jáchym Topol
Autor s aurou undergroundu, vypravěč s niagarským spádem, programový ředitel Knihovny Václava Havla, bratr legendárního frontmana Psích vojáků Filipa Topola. Spisovatel, který ve svých knihách nešetří stranami. Jedni jeho dravý styl milují, druzí ho mají rádi méně. V line-upu literárního programu Letní filmové školy v Uherském Hradišti neměl konkurenci.
Bílá velryba, vydání z roku 1956 s rozrušujícími ilustracemi Rockwella Kenta, čněla v rodičovské knihovně. Působila lákavě, avšak nedobytně. Podobně jako Vojna a mír hraběte Tolstého či Eisnerův Chrám a tvrz. A Bible.
Po osmileté pauze přichází s novou knihou jeden z nejoriginálnějších českých prozaiků Jáchym Topol (1962). V románu nazvaném Citlivý člověk víceméně bez podstatných změn pokračuje v linii své dosavadní poetiky: zpracovává závažná dějinná témata, soustředí se na spodní patra lidského společenství a užívá výrazově bohatý jazyk. Obohacuje ji však o nově mytizované prostředí – Posázaví. Zároveň je román pevně zakotven v aktuálních reáliích současnosti.
Román Jáchyma Topola De werkplaats van de duivel (Chladnou zemí), který vyšel v nizozemském překladu Edgara de Bruina v roce 2010, postoupil do užšího výběru Ceny pro evropskou literaturu. Bylo to oznámeno 12. května 2011 během Evropské noci literatury.
Mezi dvaceti tituly nominovanými třinácti nezávislými nizozemskými a vlámskými knihkupci na Evropskou literární cenu (Europese Literatuurprijs) je i román Jáchyma Topola De werkplaats van de duivel (Chladnou zemí). V nizozemském překladu Edgara de Bruina vyšel v roce 2010.
Román Jáchyma Topola Chladnou zemí vyšel v nizozemském překladu Edgara de Bruina pod názvem De werkplaats van de duivel v březnu 2010. Kniha vzbudila v nizozemských a vlámských médiích u českého titulu nevídaný ohlas.
Kdo kritizuje nebo dokonce paroduje turismus po památnících holocaustu, ten rychle upadne do podezření, že táhne za jeden provaz s utlačovateli a popírači holocaustu. A dostane se mu poučení...
Německý překlad Topolovy knihy Kloktat dehet vyšel dva roky po prvním českém vydání pod titulem Zirkuszone („Cirkusová zóna“) v nakladatelství Suhrkamp a překladu Mileny Oda a Andrease Tretnera.
V „předpřelomové“ monografii kolektivu autorů z ÚJČ ČAV Český jazyk na přelomu tisíciletí (1997) analyzovala S. Čmejrková v kapitole Jazyk literatury (tedy krásné a tehdy nové) z lingvistického hlediska nazírané postmoderní tendence v tvorbě prozaiků 90. let mimo jiné na příkladě románu Jáchyma Topola Sestra (1994).
Za svou nejnovější prózu to Jáchym Topol od mnoha recenzentů pěkně schytal. Nešetřily ho zejména „rychlokritiky“ otištěné v kulturních rubrikách našich deníků.
Na końcu pierwszej części powieści Jáchyma Topola (ur. 1962) Dziegieć w gardle (2005, Kloktat dehet) bohater porzuca sierociniec w czeskiej wiosce Siřem, będący jedynym znanym mu domem1 , i odtąd bezustannie znajduje się w drodze.
Stálé změny místa, život bez trvalé adresy demonstrují jednu z vlastností odkazujících na žánr, na nějž Topol ve své knize zřetelně navazuje – pikareskní („šibalský”) román.
Loňským vydáním knihy Jáchyma Topola Supermarket sovětských hrdinů nabídlo nakladatelství Torst čtenářům soubor autorových textů, které v různých edicích spatřily světlo světa již dříve (s jedinou výjimkou: scénářem k filmové povídce Karty jsou rozdaný – ten vyšel tiskem poprvé právě až v Supermarketu).
Poselství z megafonu není složité. Máme vyjít ven s rukama nad hlavou. Někdo už otevřel dveře. Nebo je ti venku vyrazili? Zvenku je cítit chlad, ale opravdová zima to není. Je brzo ráno. Vychází slunce.
Na ploše třinácti kapitol, označených pouze číslicí, se čtenář setkává s příběhem klenoucím se nad několika posledními desetiletími naší historie, ukotveným však v současnosti. Jeho vypravěčem se stává bezejmenný hlavní hrdina, jehož osud – stejně jako v případě řady dalších postav – je neoddělitelně spjat s Terezínem.
Koncem loňského roku vyšly ve švédštině dva tituly Jáchyma Topola. Oba téměř najednou. Noční práce (v překladu Tory Hedinové, nakl. Ersatz) a Zlatá hlava (v překladu Sophie Sköldové, nakl. Rámus)
Od září 2006, kdy román Jáchyma Topola Kloktat dehet vyšel v nizozemském překladu (Spoelen met teerzeep, přeložil Edgar de Bruin, Ambo, Amsterdam 2006, 255 str.) se v nizozemském tisku objevilo – u českého titulu nebývalé – množství ohlasů od renomovaných recenzentů. Jejich společným rysem je, že v nich velké místo zabírá převyprávění děje – s proměnlivou úspěšností...
Cesta do Bugulmy je divadelní hra, kterou Jáchym Topol napsal pro düsseldorfské divadlo. Poprvé tak překročil hranici k dramatu. Zda se s ním budou ovšem moci seznámit i čeští příznivci, není jisté.
Těkavý a v rychlém tempu ubíhající text je fragmentem Topolova nepublikovaného románu Mongolský vlk, napsaného dle informací na záložce už v roce 1997.
Když v říjnu 2005 vyšel nový román Jáchyma Topola Kloktat dehet, vzbudil velký zájem v médiích. I v zahraničí je Topol uznáván jako jeden z nejzajímavějších současných českých spisovatelů.
Existuje vůbec „evropská literatura“? Margot Dijkgraafová se snaží prozkoumat obzor. Tento týden se na řadu dostal český spisovatel Jáchym Topol: „Knihy nejsou prostitutky, nechtějí za každou cenu vypadat dobře.“
