Titulek není slogan nějaké nové politické strany, ale filozofické východisko myslitele Jeana-Paula Sartra, který se v roce 1943 zapsal do dějin svazkem Bytí a nicota. „Něco sdělujeme, i když zarytě mlčíme,“ můžeme vyvodit z převratného exkurzu do chování rozličných forem života od biologa Charlese Darwina, který prvně vyšel roku 1872 pod názvem Výraz emocí u člověka a zvířat. Jeden se zabýval duchem, druhý hmotou, ale oba se do svého problému ponořili tak, že to bere dech.
AE
Adam El Chaar
Mělké jámy mají netuctový koncept. Kůs si v nich osvojil zásadu, která u básnických sbírek platí dvojnásob: „Méně je někdy více.“ Nejde ji ale přijmout prvoplánově, básník s ní musí souznít. To znamená zhutnit svůj projev a nelpět na jediné linii. A hlavně mluvit na rovinu.
Je Tom Hanks americký Michal Viewegh? Nadšené ohlasy je třeba brát s rezervou, ale na každém šprochu je pravdy trochu. Neobvyklý typ je kniha plná amerických reálií, a když si ji vezmete jen tak do metra, občasné vyrušení vám čtenářský zážitek nezruinuje.
Co přivedlo Jana Těsnohlídka ml. k psaní básní? Jaké to je vydávat dnes poezii? Co pro něj znamenají básnická čtení? A jak se s odstupem času dívá na spálení sbírky Jaromíra Typlta? Rozhovor přináší odpovědi i na mnohé další otázky a dotkne se také rozdílu mezi tištěnými a elektronickými periodiky.
Jan Těsnohlídek vydal letos v květnu nový počin. Nemusí se číst moc pozorně. Když zapomenete verš, nic se nestane – dost pravděpodobně na něj v básni ještě narazíte. Témata se napříč knihou a vlastně všemi jeho knihami opakují. V Hranicích a zdech však za vším cítíme především ztrátu iluzí čerstvého třicátníka. Texty se nesou v podobné ponuré náladě, ale dobře rozmístěné pointy a pomlky udržují čtenáře ve střehu.
Četli jste ho na střední škole, ale potom jste na něj zapomněli? Možná je na čase ho oprášit. Charles Bukowski: s prachovkou kolem něj už třináct let rejdí nakladatelství Argo.
Někteří ho milují, jiní nenávidí. Většina při četbě jeho knih cítí rozpaky. Možná někoho přepadnou i u tohoto portrétu. Bukowski si nebral servítky a nesnažil se vlichotit. Právě to mu nakonec zajistilo širokou popularitu. Ta mu ale nespadla do klína.
Co říká Bianca Bellová na překlady své knihy do cizích jazyků? Jaké jsou její zkušenosti s přijetím knihy v jiných zemích? Rozhovor s Biankou Bellovou nejen o tom, jak se jí (ne)změnil život po úspěchu románu Jezero.
Autor s aurou undergroundu, vypravěč s niagarským spádem, programový ředitel Knihovny Václava Havla, bratr legendárního frontmana Psích vojáků Filipa Topola. Spisovatel, který ve svých knihách nešetří stranami. Jedni jeho dravý styl milují, druzí ho mají rádi méně. V line-upu literárního programu Letní filmové školy v Uherském Hradišti neměl konkurenci.
Luhačovice a Lido di Dante – dva místopisné názvy spojuje počet slabik, výletní charakter a poslední červnovou sobotu také Petr Borkovec. Do valašského lázeňského centra přijíždí číst z knížečky povídek z místa v severní Itálii, odkud pochází jeho žena. Zná je jako své boty, ale v Luhačovicích je poprvé. „Dobré, že?“ říkám. „Moc pěkné,“ přisvědčí, „vy jste odtud?“ „Ze Zlína.“ „Jak je to daleko?“ „Třicet.“
