Moldavsko je už od 18. století jedním z opěrných bodů, kudy se Ruská říše, později Sovětský svaz a Rusko snaží proniknout do Evropy. Ostatně na území bývalé Moldavské sovětské socialistické republiky vznikl krátce po jejím osamostatnění v 90. letech první „zamrzlý konflikt“ – podobný scénář byl později použit v Gruzii či na Ukrajině. V případě Moldavské republiky proruská separatistická oblast Transnistrie (Zádněstří či méně přesně Podněstří) vyhlásila nezávislost na ústřední vládě v Kišiněvě. Od té doby panuje mezi oběma částmi země ozbrojené příměří a Transnistrie je prakticky spravována z Tiraspolu. Z tohoto skutečného geopolitického rámce vychází román moldavského spisovatele Iuliana Ciocana z roku 2015 A ráno přijdou Rusové, který nyní vychází v češtině.

Pro Ciocana je typické, že ve svých románech uvádí na scénu velké množství postav, jejichž příběh je pouze načrtnut „povídkovým“ způsobem a opuštěn. Román obvykle spojuje jeden hlavní hrdina, kolem něhož se vynořují a mizí další protagonisté, jejichž příběhy slouží pouze k dokreslení situace jako např. v Srdcové dámě. Tento postup na jedné straně čtenáře neustále překvapuje a dodává ději napětí a spád, ale na druhé straně může působit rušivě, protože někdy až příliš tříští hlavní dějovou linku.

V próze A ráno přijdou Rusové splétá Ciocan (netypicky) pouze dva příběhy a vedlejší postavy nenarušují jejich soudržnost. Na jedné straně sledujeme osudy mladého moldavského intelektuála s příznačným jménem Marcel Pulbere (rum. prach), kterým autor naznačuje, že hlavní hrdina se i přes kvalitní filologické vzdělání, s nímž se vrací na počátku 90. let domů z Rumunska, nachází na spodních příčkách společenského žebříčku. Staří rodiče mu pomoct příliš nemůžou, proto se protlouká, jak se dá, což ho uvádí do různých absurdních situací. Zaměstnání na vysoké škole jeho status zlepší pouze částečně.

Marcel se však do rodného Moldavska nevrací jen s vysokoškolským diplomem, ale také s románem, o jehož vydání usiluje, a nakonec se mu podaří najít nakladatele ochotného vydat dílo neznámého mladého autora. Tento dystopický román v románu tvoří druhou dějovou linku, která objasňuje název celého Ciocanova románu. Do Moldavské republiky vkročí ruská armáda a v osudech postaršího univerzitního profesora latiny a jeho okolí se v této mezní situaci znovu (pokolikáté už v dějinách této malé země za posledních dvě stě let) prověřují charaktery: ochota vzdorovat nebo snaha za každou cenu přežít. Styčným místem obou příběhů je obvinění autora románu Marcela z rozvracení republiky a nabádání samozvané Podněsterské republiky k útoku na Moldavsko.

O tom, že se autorovi v žánru dystopie zalíbilo, svědčí i román Srdcová dáma, který vyšel česky už v loňském roce. Ciocan však více či méně reálné katastrofy (vpád cizích vojsk či rozšiřující se půdní trhlinu) používá především k tomu, aby nastavil společnosti zrcadlo, a jemně poukazuje na to, že ty největší maléry si způsobujeme sami (navzájem) a že za „systémem“ vždy stojí mnoho konkrétních jednotlivců, kteří ho svým jednáním utvářejí. Zjevné paralely a podobnosti s mnohými současnými krizemi nelze bohužel považovat za čistě náhodné.