Posledních deset let jsem část svého volného času trávil sběrem bezděčných následků modernity. Nejprve jsem se zaměřil na vedlejší efekty informační revoluce. Mimo jiné jsem zjistil, že čím více užíváme technologie, které by nám měly šetřit čas, tím méně času máme, a stejně čím více informací máme k dispozici, tím hůře jsme informovaní. O tom jsem psal v Tyranii okamžiku. O několik let později jsem narazil na další vedlejší efekt, totiž paradox identity. Lze ho formulovat takto: Čím jsme si díky globalizaci a modernitě podobnější, tím odlišnější se snažíme být. Je to však naopak: čím více se snažíme odlišit, tím jsme si podobnější, protože lidé na celém světě se snaží být odlišní tím stejným způsobem. Kniha se jmenuje Røtter og føtter a pojednává o několika dalších aspektech identity. Když byla tahle sběratelská práce hotová, nastal čas na sběr informací o paradoxu blahobytu: Globální střední třída se má mnohem lépe než kdykoli v minulosti, přesto se však zdá, že dnešní zámožní a sytí lidé jsou na tom se spokojeností stejně jako jejich rodiče. Vysvětlení, které jsem podal v knize Syndrom velkého vlka, tkví v tom, že se člověk necítí dobře, pokud na tom není lépe než ostatní, s nimiž se srovnává. Pořídím-li si úžasné auto, není to k ničemu, pokud si stejně úžasné auto pořídí i všichni moji sousedé. Kromě toho nám všem, kteří patříme ke globální střední třídě (kam z definice patří každý, kdo čte tuto knihu), v dnešní době schází naděje, ambice a velký budovatelský cíl.

Odpad je nejviditelnější, nejhmatatelnější a nejsmradlavější ze všech vedlejších efektů modernity. Možná proto trvalo tak dlouho, než se k tomuto tématu podařilo shromáždit materiál. Nebo je odpad tak mnohotvárný proto, že je vedlejším produktem téměř jakékoli lidské činnosti. Koneckonců my obratlovci neustále vydechujeme skleníkové plyny.

Celý text ukázky v pdf