Nizozemská spisovatelka Margriet de Moor se narodila jako Margaretha Maria Antonetta Neefjes 21. 11. 1941 v Noordwijku. Je čtvrtá z deseti sourozenců, její rodiče byli učitelé. Vystudovala klavír a zpěv na Královské konzervatoři v Haagu, koncem 70. let pak ještě studovala dějiny umění a archeologii na Amsterodamské univerzitě. Společně s manželem (sochař Heppe de Moor, 1938–1992) vedla od roku 1984 výtvarný salon, pro nějž natáčela videoportréty vystavujících umělců. Dcera Marente vystudovala slavistiku a je úspěšná spisovatelka a novinářka, dcera Lara je výtvarnice.

Literární dráhu zahájila de Moorová poměrně pozdě, ale zaujala okamžitě: její prvotina, sbírka povídek Op de rug gezien (1988, Pohled zezadu) byla nominována na knihkupeckou literární cenu AKO a získala cenu Zlatého oslího ucha (Gouden Ezelsoor) za nejlépe prodávaný debut roku 1988. Ani její následující sbírka tří novel Dubbelportret (1989, Dvojportrét) nezůstala bez ocenění (Cena Van der Hoogt) a za své třetí dílo, román Šedá, bílá, modrá (1991, Eerst grijs dan wit dan blauw, č. 2000) už zmiňovanou literární cenu AKO za rok 1992 skutečně získala. Hudba hraje důležitou roli zejména v románu De virtuoos (1993, Virtuos) o kastrátovi Gasparinovi v Neapoli 18. století nebo v novele Kreutzerova sonáta (2001, Kreutzersonate, č. 2003). Konfrontaci společenského kontextu s intimním příběhem přináší román Hertog van Egypte (1996, Egyptský vévoda) o selské dcerce Lucii a Josephovi, Romovi s tuláckou krví, i román Utonulá (2005, De verdronkene, č. 2007), kde do života dvou sester osudově zasáhne vichřice, která v lednu 1953 způsobila protržení mořských hrází a katastrofální záplavy v jihozápadní nizozemské provincii Zeeland. Prostředí rodného Noordwijku použila v komorní próze Zee-Binnen (1999, Lázně-Město) o manželském trojúhelníku v přímořském letovisku, novela De Kegelwerper (2006, Žonglér) se věnuje jemnému předivu vztahů v amsterodamském penzionu pro varietní umělce. K historickým kulisám i k obtížím (malířského) tvůrčího procesu se vrátila v románu Malíř a dívka (2010, De schilder en het meisje, č. 2011).

Její tvorba záhy vzbudila ohlas i v Německu díky příznivému hodnocení proslulého literárního kritika Marcela Reich-Ranického. V němčině je její dílo dostupné téměř kompletně. Vedle toho jsou její knihy přeložené do více než pětadvaceti jazyků.

Česky:
Margriet de Moorová: Šedá, bílá, modrá. Z nizozemského orig. Eerst grijs dan wit dan blauw přel. a doslov napsala Magda de Bruin Hüblová. Mladá fronta, Praha, 2000, 253 s.
Margriet de Moorová: Kreutzerova sonáta. Z nizozemského orig. Kreutzersonate přel. Magda de Bruin Hüblová. Paseka, Praha – Litomyšl, 2003, 110 s.
Margriet de Moorová: Utonulá. z nizozemského orig. De verdronkene přel. Magda de Bruin Hüblová. Paseka, Praha – Litomyšl, 2007, 266 s.
Margriet de Moorová: Malíř a dívka. Z nizozemského orig. De schilder en het meisje přel. a doslov napsala Magda de Bruin Hüblová. Pistorius & Olšanská, Příbram, 2011, 232 s.

Povídky a eseje časopisecky:
Robinson Crusoe, povídka, Literární noviny 1999/20, přel. Magda de Bruin Hüblová
Terno (Een buitenkansje), povídka, revue Aluze 2004/2,3, přel. Magda de Bruin Hüblová
Druhé pohlaví (De andere kunne), povídka, přel. Magda de Bruin Hüblová
Rusko, nezlob se (Rusland wees niet boos), esej, Host 2004/3, přel. Magda de Bruin Hüblová
Horší než událost (Erger dan een gebeurtenis, esej, Host 2008/1, přel. Magda de Bruin Hüblová

Literární ceny:
1989 Gouden Ezelsoor a nominace na AKO Literatuurprijs (za povídkovou sbírku Op de rug gezien)
1990 Lucy B. en C. W. van der Hoogt-prijs (za sbírku novel Dubbelportret)
1992 AKO Literatuurprijs (za román Šedá, bílá, modrá)

Úplná bibliografie