Je 3. května 1664, den, kdy na hlavním amsterodamském náměstí Dam mají veřejně popravit osmnáctiletou dívku. Vypraví se tam celé město. Jistý malíř však potřebu „být při tom“ necítí. V myšlenkách je u obrazu, k němuž si toho dopoledne nakoupil barvy: rudé a zlaté pigmenty. Až odpoledne mu syn líčí podrobnosti o dívčině hrůzném konci.

Margriet de Moorová vypráví napínavý příběh Elsje Christiaens, mladé Dánky z Jutska, která se na sklonku tuhé zimy 1664 vydá lodí do Amsterodamu. Toto hospodářské centrum tehdejšího světa přitahuje jako magnet přistěhovalce ze všech koutů vidinou lepších, tedy i důstojnějších životních podmínek. Symbolem města je zbrusu nová radnice s nádherným Občanským sálem, volně přístupným všem obyvatelům. Životnost a přitažlivost města v tomto „zlatém věku“ neoslabí ani pravidelné morové epidemie. Přesto se Amsterodam k lidem odjinud někdy zachová macešsky. Příběh mladičké dívky na prahu života se prolíná s příběhem stárnoucího malíře, který truchlí po ženě. Autorka líčí, jak se v den popravy jejich životní osudy protnou, což vyústí v odříkané, ale o to působivější tiché setkání.