Pier Paolo Pasolini nepřestává znepokojovat současníky ani pětatřicet let od své smrti. U příležitosti Výstavy historické knihy, pořádané mezi 12. a 14. březnem 2010 v Miláně, prohlásil senátor Marcello Dell'Utri, že dá této výstavě k dispozici rukopis údajné jedenadvacáté kapitoly I lampi sull’ENI (Blesky nad ENI) nedokončeného kontroverzního románu Petrolio (Nafta) Piera Paola Pasoliniho. Senátor médiím potvrdil, že díky neznámému zdroji měl v ruce a četl údajný autorův rukopis o 78 stranách. Dell'Utri řekl doslova: "Četl jsem to, ale nemůžu ještě nic říct – jedná se o spis znepokojivý pro ENI, hovoří o tématech a problémech firmy, mluví o Cefisovi, o Matteim a přimyká se k historii naší země.”

Co se ovšem stane, když dojde na lámání chleba a takovou žhavou novinku má senátor ukázat? Nic, zhola nic, senátorův zdroj se podle jeho slov zalekne velkého zájmu médií a drahocenný rukopis prostě zmizí ze světa. Podobně jako jiná významná kniha o tomto tématu “Questo è Cefis” autora jménem Giorgio Steimetz z roku 1972, která nedlouho po svém vydání byla stažena z oběhu a skartována. Do případu ztraceného rukopisu Piera Paola Pasoliniho se vložil poslanec a bývalý římský starosta Walter Veltroni, který interpeloval ministra kultury Sandra Bondiho a ministra spravedlnosti Angelina Alfana. Tito ministři se zavázali, že udělají vše, co je v jejich kompetenci, k osvětlení případu. Podle všeho měl ztracený rukopis vyjasnit vraždu Enrica Matteiho i samotného Pasoliniho. V Itálii se tedy současně rozhořela debata o znovuotevření nevyřešeného případu vraždy Piera Paola Pasoliniho. Ve skutečnosti obrat v případu autorovy smrti nastal už v roce 2005, kdy jediný odsouzený za tuto vraždu, Giuseppe Pino Pelosi, prohlásil, že za smrt Pasoliniho může několik neznámých mužů, kteří ho v noci mezi 1. a 2. listopadem 1975 zmasakrovali na opuštěném místě v Ostii. Jak případ ztraceného rukopisu, tak případ Pasoliniho smrti sledují všechna hlavní italská média. Mezi významné příspěvky k tomu tématu patří tyto články: Marco Belpoliti: “Pasolini, e ora di seppellire il complotto” (Pasolini, nastal čas pohřbít komplot); Mario Martone: “Seppellire Pasolini?” (Pohřbít Pasoliniho?”); Carla Benedetti: “Perché i critici letterari non vogliono la verità su Pasolini?” (Proč literární kritici nechtějí pravdu o Pasolinim?).

Zatímco k případu ztraceného rukopisu klíčové jedenadvacáté kapitoly Pasoliniho románu Nafta nemáme k dnešnímu dni žádné podstatné novinky, celá věc se teprve vyšetřuje a výsledek je značně nejistý, můžeme obrátit naši pozornost k případu autorovy smrti. K tomuto tématu byla již shromážděna důležitá – byť neoficiální – svědectví.

Díky laskavé péči kurátorky světové pasoliniovské domény www.pasolini.net Angele Molteni z Milána máme možnost uvést informace pocházející ze svědectví lidí jako jsou Silvio Parrello, Guido Calvi, Sergio Citti a Pino Pelosi, kteří mají hodně co říci k okolnostem smrti Piera Paola Pasoliniho. Květen 2010 přinesl další významnou novinku v tomto případu: Francesco Minisci vede oficiálně při římské prokuratuře vyšetřování smrti Piera Paola Pasoliniho. V květnu byly též oficiálně ohledány doličné předměty této vraždy, výsledky v době vzniku tohoto článku nebyly ještě známy. Co však již víme neoficiálně z různých svědectví? Pojďme se podívat na známé skutečnosti ohledně vraždy Piera Paola Pasoliniho a na to, co jí bezprostředně předcházelo. Nechávám záměrně stranou hypotézy, kdo všechno měl zájem na tom, aby byl Pasolini zavražděn a proč.

Osudné noci mezi 1. a 2. listopadem 1975 těsně předcházela krádež několika svitků filmu Pasoliniho posledního filmu „Salò aneb 120 dní Sodomy“ z římských ateliérů Cinecittà. Autor tyto svitky hledal a dosti pravděpodobně jeho setkání s dávným známým Pinem Pelosim před římským nádražím Termini v noci 1. listopadu 1975 nebylo náhodné. Jednak sexuální vztahy Pasoliniho a Pelosiho byly četné a zadruhé Pelosi pravděpodobně Pasolinimu navrhl, že mu může zprostředkovat schůzku s lidmi, kteří by autorovi ukradené svitky vrátili. Toto by vysvětlilo, proč se oba rozhodli jet přes celý Řím až do Idroscalo di Ostia. Pokud by šlo jen o sex, jak uvádí některé neověřené verze autorovy vraždy, ten se mohl odbýt kdekoliv jinde a na vhodnějších místech, které nebyly tak daleko, jako je Ostia od nádraží Termini.

K Pasoliniho Alfě Romeo, v níž cestoval tehdy sedmnáctiletý Pino Pelosi, se přidružila jiná Alfa Romeo s asi čtyřmi nebo pěti lidmi, mezi nimiž jsou bratři Franco a Giuseppe Borsellinovi a též Giuseppe Mastini řečený Johnny Cikán. Obě auta dojela na téměř opuštěné místo v Idroscalo di Ostia. Z druhé Alfy Romeo vyšla celá posádka, jejíž členové násilím vytáhli Pasoliniho z auta, dovlekli ho k nedalekému drátěnému plotu a začali ho mlátit pěstmi a holemi. Pelosi se od místa masakru vzdálil. Celou scénu z povzdálí sledoval jeden místní rybář, který měl chatrč opodál. Pasolini křičí bolestí a najednou utichá, předstírá, že je dobit. Čtveřice či pětice agresorů odchází z místa napadení, Pasolini si svléká košili a utírá si krev z obličeje. Snaží se utéct, nicméně útočníci ho dobíhají, sráží ho k zemi a dále mlátí. Pak nastupují do své Alfy Romeo a s rozsvícenými světly Pasoliniho srazí a pak ho několikrát přejedou sem a tam. Zdrcený Pelosi, který se celého masakru nezúčastnil – důkazem bylo i jeho šatstvo, nepotřísněné krví – ale vše viděl z povzdálí, zřejmě vyslechl výhrůžky, že když nebude svědčit proti sobě, bude zabit. Pelosi nastoupil do Pasoliniho Alfy Romeo a odjel pryč, byl chycen a legitimován náhodnou policejní hlídkou, která zjistila, že auto je kradené. Později se Pelosi přiznal k Pasolinoho napadení a zabití. Autorova Alfa Romeo byla jako předmět doličný vraždy ponechána na dvoře a na dešti několik dní. Druhá Alfa Romeo s Pasoliniho vrahy odjela do zóny Portuense k opraváři Marcello S., který odmítl zakrvácené auto opravit. Útočníci pak přejeli do zóny Monteverde k opraváři Antonio Pinnovi, který auto přijal a opravil. Antonio Pinna ovšem zmizel beze stopy v únoru 1976.

Díky novému vyšetřování případu smrti Piera Paola Pasoliniho k těmto informacím dosti pravděpodobně přibudou další, konkrétnější a oficiální. Je možné, že se díky snaze vyšetřovatelů dozvíme, jak to doopravdy bylo se ztracenou kapitolou románu Nafta, o které se oficiálně zmínil senátor Dell'Utri. Čtenářům, kteří mají zájem o podrobnější informace k tomuto tématu, doporučujeme sledovat italskou sekci domény www.pasolini.net, která pravidelně přináší nejdůležitější a nejčerstvější zprávy. Kromě četných textů se čtenáři mohou těšit na podstatné audiovizuální příspěvky k těmto dvěma kauzám.