Na celém světě od Mexika po Kalkatu se letos konají vědecké konference, jejichž účelem je připomenout sedmisté výročí narození Francesca Petrarky, shrnout dosavadní poznání o životě a díle tohoto velikána evropských dějin i přinést zcela nové pohledy a fakta. Petrarkovské výročí je i příležitostí k mnoha konferencím “Petrarca a …”, které dílo velkého trecentisty vkládají do širších dobových souvislostí jako jsou politika, avignonské papežství, hudba, výtvarné umění, šíření klasické řečtiny, proudy vědy a filozofie aj.

Rafinovanou “hříčkou rozměrů” se diskuze o celosvětovém dosahu Petrarkovy tvorby nedávno soustředila do malého městečka Incisa in Val d’Arno, kde se ve dnech 19.-20. 6. konala mezinárodní konference “Petrarca ve světě” (Petrarca nel mondo). Místo však nebylo zvoleno náhodně: právě v Incise, odkud pocházela jeho matka, Petrarca strávil část svého dětství, než se jeho rodiče rozhodli pro odchod do Avignonu.

Na konferenci, pořádané národní společností pro výzkum Petrarkova díla (Ente nazionale Francesco Petrarca) a obecním úřadem v Incise, se sešli přední světoví petrarkologové, aby seznámili účastníky s ohlasy Petrarkova díla v celkem devíti zemích, jimiž byli Německo, Anglie, USA, Čína, Japonsko, Portugalsko, Španělsko, Polsko a Česko.

Dostalo se mi cti být pozván jako zástupce posledně zmíněné země a měl jsem tak možnost prezentovat syntézu petrarkovské tradice v Čechách a na Moravě od prvních vztahů mezi Petrarkou a dvorem Karla IV. až po překladatelskou tradici 20. století.

Ze zúčastněných zemí to bylo právě Česko, které se může pochlubit nejtěsnějším sepětím s Petrarkovou osobností. Petrarca se osobně znal s Karlem IV., jeho kancléřem Janem ze Středy, arcibiskupem Arnoštem z Pardubic a císařovnou Annou. V létě roku 1356 básník navštívil Prahu, udržoval čilý korespondenční styk zejména s Karlem IV. a kancléřem Janem, a jak dokládají desítky rukopisů s Petrarkovými díly, které v našich knihovnách nalezl a sepsal roku 1999 německý filolog Erwin Rauner, české země v 14.-16. století přijaly Petrarkovo dílo velmi vřele. Ohlasy jeho proticírkevních spisů Pastýřská píseň (Bucolicum carmen) a Kniha bez titulu (Liber sine nomine) nalezneme v dokumentech jednoty bratrské, jeho morální a historické spisy byly známy českým (pre)humanistům, na začátku 16. století byly do češtiny přeloženy a vyšly tiskem Petrarkovy žalmické básně Kajícné žalmy (Psalmi penitentiales) a morální asketický spis O lécích proti štěstí a neštěstí (De remediis utriusque fortune). Ke skromné vlně zájmu o Petrarku pak došlo znovu až v době národního obrození, ve 20. století se petrarkovská tradice u nás opět vytrácí.

Konference překvapivě ukázala, že i exotické země, jako jsou Čína a Japonsko, kde patří italianistika a klasická filologie ke zcela marginálním oborům, dokázaly v nedávné době dát k dispozici svým čtenářům některé překlady Petrarkových latinských spisů a dokonce i kompletní překlad básníkova největšího díla Zlomky v řeči lidové (Rerum vulgarium fragmenta, u nás známý pod titulem Zpěvník). Z kulturně vyspělých evropských zemí si můžeme vzít za příklad Velkou Británii, kde za posledních deset let vyšly čtyři překlady Zlomků.

Český čtenář si na překlad Zlomků bude muset ještě počkat (a zřejmě se ani nedočká), ale letos se snad na pultech objeví alespoň překlad Petrarkova klíčového latinského spisu, dialogu Mé tajemství (Secretum meum), které připravuje nakladatelství OIKOYMENH.

Další informace o konferenčním dění a dalších petrarkovských akcích na www.franciscus.unifi.it