FP

Francesco Petrarca

Ať už „nejslavnější ze všech raných horolezeckých příběhů“ budeme číst jako významný dokument kulturních dějin, nebo jako poutavě podaný obraz vnitřního sváru, plastické vylíčení jisté vnitřní krize, v níž se člověk na chvíli zastavuje a ohlíží nazpět za svým vlastním životem..., tento mnoho set let starý text má šanci oslovit i dnešního čtenáře.

Nejrozsáhlejší Petrarkovo italsky psané dílo je dnes široké veřejnosti známo jako Canzoniere, česky Zpěvník. Toto pojmenování se ovšem poprvé objevilo teprve v první polovině 16. století. Sám Petrarca zaštítil soubor své milostné lyriky poněkud komplikovaným názvem Rerum vulgarium fragmenta (Fragmenty básní v rodném jazyce).

Většina vydání rozděluje tradičně Fragmenty na dvě části nazvané Na život paní Laury a Na smrt paní Laury, přestože sám Petrarca přesnou hranici mezi oběma částmi tak ostře nevymezil ani jim nedal tyto názvy. V první části je středobodem Petrarkova zpěvu milostný cit a touha. Básník jako Apollón pronásleduje Lauru-Dafné, jež ztělesňuje jak platonickou lásku, tak uměleckou slávu.

Na celém světě od Mexika po Kalkatu se letos konají vědecké konference, jejichž účelem je připomenout sedmisté výročí narození Francesca Petrarky, shrnout dosavadní poznání o životě a díle tohoto velikána evropských dějin i přinést zcela nové pohledy a fakta. Petrarkovské výročí je i příležitostí k mnoha konferencím “Petrarca a …”, které dílo velkého trecentisty vkládají do širších dobových souvislostí jako jsou politika, avignonské papežství, hudba, výtvarné umění, šíření klasické řečtiny, prou