Jiří Špička

České publikum má k dispozici čtyři překlady Dantovy Komedie a nemalou řadu překladů dalších Dantových textů. Chybí nám však fundovaný odborný průvodce, který by návodně ukázal, jak ke kulturně vzdáleným a čtenářsky náročným textům florentského génia přistupovat. Editor Martin Pokorný tento dluh částečně splácí: jeho výbor nabízí mírně nostalgický ponor do jedné etapy myšlení o literatuře – přelomu 19. a 20. století.

Neapol, magické město zašlých paláců a tajemných uliček, proslavené vraždami, otravami, únosy a dalšími mafiánskými praktikami, představuje italská spisovatelka Antonella Cilento prostřednictvím pro toto město typických zvířecích či lidských motivů. Zajímavý nápad ale kniha naplňuje nedostatečně.

Magrisův útlý román Jiné moře je preludiem, jehož noty posléze mocněji a temněji zazní v románu Naslepo. Dostaneme se v něm sice na daleká a jiná moře, uvidíme jít hrdinu vstříc exotickým dobrodružstvím, ale tyto exkursy nejsou pravým těžištěm textu – tím je spíše hledání základních životních hodnot a toho, jak žít odlišně od ostatních, v minimalistické harmonii sám se sebou.

Nejen z rozsahu lze soudit, že románem Poslepu (2005) chtěl C. Magris říci něco velkého a důležitého.

Román Acciaio (Ocel), prvotina mladé boloňské autorky Silvie Avallone (nar. 1984), v loňském roce zaznamenal v Itálii velký úspěch a byl dokonce nominován na Premio Strega.

Antonio Pennacchi o tomto svém románu prohlásil, že byl důvodem, proč sám přišel na svět. Rozsahem a společenskou závažností tématu tato rodinná sága procházející moderními italskými dějinami opravdu působí jako životní dílo. Slévají se v něm dělnické téma a pocta kolonizátorům bonifikovaných močálů.

Na Životech je nejkrásnější celkový pohádkový dojem. Čteme, jak básníci byli vzdělaní, nadaní, duchaplní, jak provozovali školy psaní poezie, usídlovali se na dvorech, kde milovali dokonalé dámy, a skládali verše, díky nimž bohatli. Zdá se, že poezie tehdy byla jednou z nejdůležitějších věcí na světě. Tou druhou byla láska, která básníky tu držela v područí jejich paní, tu je hnala jinam, aby ji nekompromitovali. Kvůli neopětované lásce vstupovali do kláštera nebo se vydali na křížovou výpravu.

Umberto Eco publikoval nový román, který může být blízký českému publiku již svým názvem, Pražský hřbitov. O Praze ani o hřbitově v něm sice mnoho řeči není, ale stejně jako Jméno růže nebo Foucaultovo kyvadlo nabízí cestu za tajemstvím a dobrodružstvím.

Městské divadlo v Brně brzy nabídne slavný známý Ecův román jako atraktivní podívanou. Prý to bude něco mezi mysteriózním dramatem, tajuplným gotickým thrillerem, napínavou historickou detektivkou, mystickým hororem a vzrušující výpravou do estetického myšlení středověku.

Nakladatelství Tichá Byzanc vydalo letos v překladu Kateřiny Vinšové deník, který si Cesare Pavese, jeden z největších italských literátů 20. století, vedl od roku 1936 až do roku 1950, téměř až do dne své předčasné smrti. Deník vznikl v době, kdy byl Pavese za styky s protifašistickým odbojem potrestán stejným způsobem jako stovky jiných intelektuálů, tedy vyhnanstvím v nějakém zapadlém jihoitalském doupěti, v jeho případě v kalábrijském Brancaleone.

V Pavesově románu Měsíc a ohně se noříme do motivů, které kolují všemi jeho díly a porůznu se spolu prolínají – jsou to odchod a návrat, vztah k rodné hroudě, sepětí s přírodou, paměť a nostalgie, válka, hledání kořenů.

Pavesův autobiografický román Dům na kopcích se odehrává v přelomovém období druhé světové války a je považován za jedno z nejvýznamnějších děl italské poválečné literatury.

Ballestrová tentokrát napsala knihu o válce, kterou v Itálii vedou již několik desetiletí odpůrci potratu proti platné legislativě. Nejedná se však o morální spor salonního charakteru, jaký se vede u nás, ale o skutečnou válku.

Podtitul tohoto románu zní „Una picaresca epopea postpunk“ – Pikareskní postpunková epopej, což je titul sice autoironický, nicméně dává tušit, že chce být nezanedbatelnou „epopejí“ tohoto typu literatury – však je také pokračováním ságy, jejíž základy byly položeny v předcházejících prózách Ballestrové.

Silvia Ballestrová patří mezi nejznámější a nejoblíbenější představitele generační literatury, jejímiž hrdiny jsou mladí lidé dospívající v 80. a 90. letech 20. století. Originálním přínosem Ballestrové, kromě líčení studentského života v Boloni a boje přespolních studentů se všemi, kdo se je snaží využít, je umístění příběhů do rodných Marek a používání místního dialektu.

Povědomí o existenci Danta Alighieriho vzniklo v českých zemích poměrně brzy, nedlouho po Dantově úmrtí, zásluhou otevřenosti tehdejší lucemburské éry vůči vlivům evropské kultury.

Dantovská kritická tradice u nás nesměle začíná již v 19. století a rozhodněji se rozvíjí nad překladem Jaroslava Vrchlického.

Nový překlad Komedie z pera Vladimíra Mikeše je již čtvrtým kompletním překladem Komedie do českého jazyka.

Číst – pokud jde o Danta – nestačí, musí se to, co popisuje, zakusit v životě. Potom se i to přečtené objevuje v jiném světle.

Čiré, vtipné miniatury spontánně vytvořené s využitím lexika celé básnické tradice.

Olomoucká inscenace nemá hlavu ani patu, poztrácela satirický náboj originálu a nahradila jej nesmyslnými přesuny v čase, lacinými manýrami a dávkami klišé.

Hra Každý má svou pravdu patří k nejoblíbenějším a nejčastěji inscenovaným Pirandellovým kusům.

Hra Šest postav hledá autora je bezesporu jeden ze základních kamenů moderní dramatické tvorby.

Čapka s rolničkami je jednou z nejznámějších Pirandellových her. I v českých zemích byla v rámci pirandellovského repertoáru uváděna poměrně často.

Cesare Pavese patří k nejvýznamnějším italským spisovatelům 20. století, ale přestože byla do češtiny přeložena téměř všechna jeho díla, nedočkal se u nás odpovídajícího čtenářského zájmu.

Sebastiano Vassalli patří na italské literární scéně k solidním autorům a je potěšitelné, že se jeho romány pravidelně vydávají i v češtině.

Giuseppe Culicchia rád dává svým prózám naivistické tituly. Už předloni se čeští čtenáři mohli seznámit s novelou Bla bla bla a na sklonku loňského roku se objevilo další útlé dílko Kolo, kolo mlýnský.

Nakladatelství Argo ve výtvarně velmi zdařilé knižečce čtvercového formátu přináší soubor textů slavného pozdně renesančního italského filosofa Giordana Bruna.

Výbor ze středověké a renesanční poezie Navštívení krásy je jednou z nejpozoruhodnějších knih.

Výchozím podnětem k antologii Navštívení krásy byl nepochybně čtenářský úspěch svazku Italská renesanční lyrika.