Kniha, jejíž řádky jsou od začátku do konce protkány barevnými a do všech stran města se rozbíhajícími paprsky moderní technologie. Kniha, ve které najdete nebe i podzemí, živé i mrtvé, jednu velkou zeď, love story a nesnesitelnou hořkost tónů hudebních nadějí. "Sex, dráha & Rock´n´Roll", i tak by mohl znít slogan k prozaickému debutu turnovského rodáka, promovaného učitele zeměpisu a dějepisu a v současné době kulturního redaktora Práva, Jaroslava Rudiše Nebe pod Berlínem.

Budeme-li se držet daného trojhesla, asi nejlépe se autor (který mimojiné za knihu obdržel Ortenovu cenu za rok 2002) pohybuje na území druhých dvou termínů - o sexu již toho bylo přece jen napsáno dost a ani Rudišovi se nedaří ze spárů některých literárních stereotypů a klišé uniknout. Ne tak ve zbylých dvou případech - stejně jako většina lidí odkojených na třech liniích je po příchodu do většího města metrem fascinován (u autora je to navíc, jak sám tvrdí, podpořeno i genetickou predispozicí...). A tak jeho kniha, když už nic jiného, může posloužit zbloudilému turistovi jako průvodce. Turistovi, který se ztratil na trasách vlastního života, potom Nebe pod Berlínem nabízí více - přinejmenším už jen úlevu na přestupech do jiných, cizích mezipříběhů. Rudiš poměrně zdařile navazuje na hrabalovsko-třešňákovskou linii vyprávění, zaznamenává tok života autenticky tak, jak plyne - nádech-výdech, nástup-výstup... O osudech vlastní kapely, o nesnesitelné hořkosti bytí nejen vlastní, ale i mnohých dalších, "krasosmutných" lidí, kteří kříží autorovy osobní dráhy a jejichž duše "vydávaj tichej, skřípavej tón", potom vypráví s příjemnou lehkostí, nadhledem a s milým vtipem. A také s notnou dávkou ironie: "Rockový muzikanti na tom nejsou o nic líp než prodavači hamburgerů a kebabů. Všichni melou z posledního."

"Úbán má lidi a celé město ve své moci. Město, které už bylo a které tím trpí, město, které je roztrhané světovými stranami, město, které chce zase být jedním velkým městem. Město, které drží pohromadě jenom dole, město, kde jediné kopce jsou z ruin, město, které chce nalézt minulost z kamene a vybudovat budoucnost ze skla, ale to není tak jednoduché, jako není jednoduché vyměnit lidské srdce," popisuje realitu současného, historií pokoušeného Berlína Rudiš, navazuje tím tak trochu i na topolovskou poetiku. Přestože prožil spoustu podobných zážitků jako naši kolegové - "východňáci", přestože oba naše národy spojuje úsporný Trabant, žlutá limonáda, láska k domácímu pivu nebo tehdejší ideologie, poměrně dobře dokáže vyjádřit a odlišit pohledy dvou značně rozdílných realit.
Tak tedy - neváhejte a hlavně nezapomeňte do jedné z nich (ve finále je vlastně jedno, do které) nastoupit. "Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají!" a "Gútn apetýt, majne líbe". Velký Úbán, Wim Wenders a Jurij Gagarin vás stále bedlivě sledují!!!