Tomáš Dimter

Život a dílo překladatele z němčiny Vratislava Jiljího Slezáka (29. února 1932 – 16. března 2020) připomínáme rozhovorem, který vyšel v roce 2012 v knize Slovo za slovem.

Tady nahoře u moře je léto, na slunci září barevné plážové domky. Stefan Zweig sedí v lodžii ve třetím patře bílého domu na širokém bulváru v Ostende.

Pod dlouhými bílými oblaky a nádherným sluncem na jinak jasné obloze bylo slyšet nejprve táhlé houkání. Poté svolával k obědu pronikavý lodní zvon a malajský hoch tichým a lehkým krokem obcházel horní palubu a jemným stisknutím ramene budil cestující, kteří po vydatné snídani znovu usnuli.

Když mi bylo šest let, přestal mě můj děda poznávat. Bydlel v sousedním domě pod námi, a protože jsem jeho sad využíval jako zkratku do školy, občas za mnou házel polena, že prý nemám na jeho pozemku co pohledávat.

V roce 2005 vydal třicetiletý Daniel Kehlmann (*1975) román, který se zapsal do moderních dějin německé literatury jako jeden z nejúspěšnějších titulů posledních padesáti let.

„Román bez hlavní postavy! Chápeš to? Kompozice, spojovací prvky, oblouk, ale žádný protagonista, žádný hrdina procházející dějem.“
„Zajímavé,“ konstatovala Elisabeth unaveně.

Vídeňský rodák a osvětimský vězeň Hans Chaim Mayer (1912–1978), který na důkaz odporu proti nacistickému Německu přijal francouzsky znějící anagram Jean Améry, napsal inteligentní knihu-esej O stárnutí s podtitulem Revolta a rezignace, v níž zachytil ubývání tělesných i duševních sil a život tváří v tvář smrti.

Od smrti rakouského spisovatele a dramatika Thomase Bernharda (1931–1989) uplynulo 12. února dvacet let. Za tu dobu jeho dílo neupadlo v zapomnění, jak mnozí kritici prorokovali.

Spisovatel Dimitré Dinev (nar. 1968) pochází z Bulharska, od roku 1990 žije v Rakousku.

Emil stojí v Kaiserstrasse před velkou výlohou a dívá se na sebe, nenápadně, jako někdo, kdo se jen náhodou zastavil, aby vytáhl kapesník z kapsy, aby se zamyslel, zda má vstoupit do obchodu, nebo jako nějaký cizinec, který se ztratil, najednou znejistěl a neví, jakým směrem pokračovat...

Denis Mikan (nar. 1974) získal v roce 1998 první místo v soutěži „schreiben zwischen den kulturen“. V roce 2002 vyšel jeho zatím poslední román Emil.

Za půl roku v Andalusii prozkoumal Humboldt všechno, co nemělo nohy a strach, aby před ním uteklo. Měřil barvu nebes a teplotu blesků, vážil jinovatku, ochutnával ptačí trus, naslouchal třesům země a sestoupil do jeskyně mrtvých...

Německé vydání této knihy vloni vyvolalo málem celoevropské pozdvižení. Grass se v ní (celkem asi na dvou stranách) poprvé zmiňuje o tříměsíční službě v elitní jednotce Waffen SS.

Literární průvodce nemusí působit jako procházka po nekropoli, jak dokládá kniha Švýcarsko – Malá země s velkými příběhy, kterou nedávno vydal rozhlasový redaktor a spisovatel Jiří Kamen.

Od čtvrtka do neděle hostí pražské Výstaviště již 13. mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy Praha... Chcete-li zažít, jak vypadá literatura jako skvělá zábava, při níž diváci nesedí ve strnulých pózách pohrouženi do sebe, ale pijí pivo, vykřikují nadšením nad vtipnou metaforou nebo hrubě spílají, když je pan autor začne nudit, určitě doporučuji Jacoba Heina.

Východiskem pro vznik této knihy se staly pořady vysílané rozhlasovou stanicí Český rozhlas 3 – Vltava a romány autora publikace (Za všechno může kocour a Hugo), v nichž se objevují i švýcarské záletky: kabaret Voltaire, hora Monte Verità u Lago Maggiore a její návštěvníci, anarchisté a revolucionáři v zemi helvetského kříže.

Radek se narodila vyrostl v Polsku, v roce 1976 odešel za matkou do Rakouska. Jeho německy psané romány tam dnes mají velký čtenářský ohlas.

Po několika týdnech, kdy se ze studijních důvodů vydával do Wertheimsteinova parku navečer, a nyní už třetí den i pravidelně ráno kolem šesté hodiny, se prý po dlouhé době náhle, a to díky ideálním přírodním podmínkám, jež ve Wertheimsteinově parku panují, vrátil z naprosto bezvýznamných myšlenek o fyziognomice nejen k myšlenkám použitelným, nýbrž i nevšedně užitečným...

Nakladatelství Paseka vydalo nedávno knihu Vystěhovalci Winfrieda Georga Sebalda. Domnívám se, že jde o skutečnou literární událost, která vyčnívá v nadprodukci slabé překladové literatury.

Před dvěma týdny vyšla ve vídeňském nakladatelství Zsolnay kniha esejů významného germanisty českého původu Petera Demetze (*1922 v Praze). Jmenuje se Böhmen böhmisch čili Čechy česky. Autor se v ní obrací k česko-německo-židovskému živlu převážně na území dnešní České republiky.

Leitmotivem všech knih Martina Sutera je krize identity a nenadálá proměna osobnosti. Ve svých románech nahlíží na odvrácenou stranu lidské duše, líčí vnitřní krize postav, jež často bojují o zachování takového obrazu světa a sama sebe, jaký si za léta vytvořily a jaký najednou z nejrůznějších příčin ztrácejí.

Paní Novotná žehlí Friedrichovu košili, pan Novotný mu čistí boty a váže kravatu, protože se Friedrichovi třesou ruce. Dva dny nespal a čekal jen na tuhle chvíli. Friedrich si nasadí klobouk, letmo se prohlédne v zrcadle a vyrazí na ulici...

Vladimir Vertlib (* 1965) představuje v jistém smyslu typický fenomén rakouské literatury 21. století: nenarodil se sice pod Alpami, ale Rakousko si zvolil za svůj domov, jeho rodným jazykem není němčina, ale přesto německy píše, v bývalé vlasti o něm mnoho nevědí, ale v německé jazykové oblasti získává významná literární ocenění.

Literární bilance německé autorky Juli Zeh (1974) je obdivuhodná. A to nikoli počtem knih.

Rakouský spisovatel a esejista Robert Menasse (*1954) jezdí do České republiky víceméně pravidelně. Tentokrát tento obratný diskutér a provokatér dorazil na pozvání Festivalu spisovatelů.

Esejista, kritik a vydavatel časopisu „Literatur und Kritik“ Karl-Markus Gauß (nar. 1954).

A pak se Alexej Vasilivič rozplakal. Stál na návsi rozervané hlubokými výmoly, skloněný přes řidítka svého bicyklu a plakal, utěšován rozrůstající se skupinkou přátel...

Arno Geiger (*1968) sleduje ve svém románu příběh jedné rodiny od roku 1938 až 2001, nicméně jde mu spíše o představení „života pozorovatele“, o nevyřčené myšlenky, ze kterých skládá rodinný příběh jako „řetězovou reakci neporozumění“.

Seš prostě učiněná katastrofa, řekne Filip, když se Johana zase objeví: Ty seš tak neuvěřitelně katastrofální, vždyť to snad ani není možný, že se opovažuješ tři tejdny o sobě nedat vědět...

Objetí (Die Umarmung) je Gülichovou pátou knihou, třetím románem. Kniha má jediného opravdového hrdinu: Dolfa. Dolf není žádný idiot, přestože si to o něm řada lidí myslí.

Martin Gülich (*1963) žije ve Freiburku, od roku 1977 je spisovatelem na volné noze.

Četba románu Inky Parei je přesný opak toho, co bychom nazvali zábavnou četbou. Je to precizní literární reprodukce určité životní situace, které se ze všech sil snažíme vyhnout a přejeme si, abychom se do ní nikdy nedostali: být starý, osamocený a nemocný.

Příběh se odehrává v posledních hodinách života starého muže, který byl po celkovém zhroucení tak tak schopen dovléci se do postele a nyní se nachází v jakémsi mezistavu – mezi životem a smrtí. Ještě žije, ale pomalu se propadá smrti...

Německá spisovatelka Inka Parei (nar. 1967) se proslavila hned svým prvním románem. Byl přeložen do 9 jazyků.

Dílo švýcarského spisovatele Roberta Walsera je uznáváno v celém světě jako jeden z nejsvébytnějších projevů moderní německy psané literatury.

Kniha vznikla na základě mé vlastní zkušenosti lékaře i soukromé osoby. Po mnoha rozhovorech a četných setkání mě najednou napadlo, že nejistota a strach, které mají lidé z těchto základních otázek není přítomen pouze u filozofů, nýbrž téměř všech lidí...

Ledňáček je politický román, ve kterém se zhruba třicetiletý hrdina jménem Wiggo Ritter zaplete s pravicovou teroristickou organizací. Wiggo Ritter je nezaměstnaný filozof, který se probíjí životem a klade si ty zásadnější otázky...

Prozaický debut Silke Scheuermannové (*1973 Karslruhe) Reiche Mädchen (Bohaté dívky) zachycuje v sedmi povídkách příběhy lidí prahnoucích po obyčejných věcech. A právě proto chtějí víc než jenom je.

Spisovatel a dramatik Christoph Hein si za základ svého nového románu zvolil příběh z nedávné německé historie.

Rychlé tempo, tušené, ale přesto pokaždé v detailu překvapivě rozehrané scény a sled událostí propůjčuje knize Domácí úlohy mimořádnou čtivost a přitažlivost.

Přečtěte si pohádky Jakoba Arjouniho o přáních. Budete se nejen královsky bavit, ale především se dostatečně připravíte a obrníte na chvíli, kdy se před vámi objeví kouzelná víla. A budete si přát – myčku na nádobí.

Magic Hofmann bývá hodnocen jako jeden z nejlepších německy psaných textů konce devadesátých let.

Arjouni je autorem detektivních příběhů, krátkých povídek, románů i divadelních her.

V deníku Süddeutsche Zeitung vás označili za „velký přínos pro německou literaturu“. My Němci jsme si vás takříkajíc „přivlastnili“. Jak to vnímá ruská kulturní scéna?...

Kaminerova zatím poslední kniha povídek Karaoke se podobá předchozím devíti titulům jako vejce vejci. Tentokrát je to pět delších povídek o hudbě, ženách a práci.

Před pěti lety se o nich mluvilo s nadšením jako o „dívčím zázraku“, Fräuleinwunder. Autorky mezi dvacítkou a třicítkou se stanou spásou stagnující německé literatury, hlásala kritika. A dnes?

Autorka tureckého původu Yadé Kara v rozhovoru s Tomášem Dimterem.

Rozhovor se současným německým autorem Thomasem Brussigem o jeho knihách a o Berlínu.

Zóna Berlín: třetí kniha populární mladé německé autorky Tanji Dückersové

Kniha z roku 1975 je druhou společně psanou prací těchto francouzských filozofů (Deleuze, Guattari) a spadá v jejich tvorbě mezi AntiOidipa a Tisíc plošin, což jsou jedny ze stěžejních děl současné filozofie.

Nesmlouvavý autor Thomas Bernhard, jenž s ďábelsky lamentující posedlostí kroužil kolem všeho rakouského, filozofického, uměleckého či politického, však začínal jako lyrický básník, jak dokládá soubor básní Soumrak duší.

Pováleční rakouští autoři a vyrovnávání se s minulostí.

V Denících z let 1933–1945 se jako ustavičně se vracející konstanta objevuje zkratka LTI. Klemperer ji používal coby šifru pro Lingua Tertii Imperii čili Jazyk třetí říše. Tak se také jmenuje jeho nejčtenější odborná práce. Filolog Klemperer citlivě vnímal pokřivení jazyka nacistickou ideologií.