Tellkampův Ledňáček
Kniha vznikla na základě mé vlastní zkušenosti lékaře i soukromé osoby. Po mnoha rozhovorech a četných setkání mě najednou napadlo, že nejistota a strach, které mají lidé z těchto základních otázek není přítomen pouze u filozofů, nýbrž téměř všech lidí...
Uwe Telkamp se narodil v roce 1968 v Drážďanech, studoval v Lipsku, New Yorku a Drážďanech medicínu a v současné době pracuje jako chirurg.
Jeho první román Der Hecht, die Träume und das Portugiesische Café (Štika, sny a portugalská kavárna) vyšel v roce 2000. Za svou lyriku byl již vícekrát oceněn, mimo jiné „Drážďanskou cenou“, která je každoročně udělována německým a českým básníkům. Uwe Telkamp obdržel v roce 2004 cenu Ingeborg Bachmannové.
Ledňáček je politický román, ve kterém se zhruba třicetiletý hrdina jménem Wiggo Ritter zaplete s pravicovou teroristickou organizací. Wiggo Ritter je nezaměstnaný filozof, který se probíjí životem a klade si ty zásadnější otázky: jak můžeme žít, v co můžeme doufat, jak bychom měli žít. Když na ně nenajde žádnou odpověď, uvízne u charismatického mladíka jménem Mauritz Kaltmeister, který ho získá pro své teroristické cíle. Kniha končí tím, čím začíná, že Wiggo Maurice zastřelí.
Tomáš Dimter: Politický román… Popsal byste ho jako politicky korektní?
Uwe Tellkamp: Moje kniha není politicky korektní.
TD: Proč jste si vybral právě toto téma?
UT: Kniha vznikla na základě mé vlastní zkušenosti lékaře i soukromé osoby. Po mnoha rozhovorech a četných setkání mě najednou napadlo, že nejistota a strach, které mají lidé z těchto základních otázek není přítomen pouze u filozofů, nýbrž téměř všech lidí. Přišlo mi zajímavé rozvrhnout postavy s takovými názory, které se ještě v literatuře neobjevily. A proto jsem napsal tuhle knihu.
TD: Chtěl jste touto knihou někoho provokovat?
UT: Vlastně ani ne, myslím si, že takhle romány nevznikají. Pokud by chtěl člověk někoho provokovat, mohl by klidně napsat esej, to je mnohem důraznější a přímější. Román je především estetické umělecké dílo, nikoli provokace.
TD: A máte rád svého hrdinu?
UT: Ano, mám ho rád, pokud je to přípustné, mám rád i Mauritze, který je jakožto terorista zoufalý člověk. Ale to jsou v mé knize vlastně všichni. Šťastného tam nenajdete. Myslím si, že když autor nemá rád své postavy, nemůže se mu román nikdy podařit. A já si myslím, že v mém případě o nepodařený román nejde.
TD: Jak dlouho jste na svém románu pracoval?
UT: To se přesně nedá říct, pracuji tak, že romány vznikají z určitých předchůdných stádií, nejdříve jsem psal jiný román, který se mi ale nelíbil, a když jsem si položil otázku, proč se mi nelíbí, všiml jsem si, že s hlavní postavou není něco v pořádku. A tak jsem začal psát dál a takříkajíc jsem z toho vytěžil svou druhou knihu. A první jsem odložil k ledu. Na románu Ledňáček jsem pracoval od roku 2001 do 2002, potom jsem práci na románu načas přerušil, ale před vydáním jsem text ještě přepracoval.
TD: Má váš příběh reálné pozadí, anebo je to čirá fikce?
UT: Obávám se, že to žádná fikce není. Je to spjaté se skutečností. Bohužel.
TD:A v jakém smyslu?
UT: Ve vztahu k postavám, jde o mozaiky z reálně existujících lidí, nejsou to sice portréty jediné osobnosti, nýbrž složeniny z mnoha figur, ale také v ohledu na konflikty nebo názory, které jsou v knize zastávány. Přestože mě to děsí, jde o část naší reality.
TD: Souvisí to nějak s německými dějinami?
UT: Samozřejmě, v Německu jde nyní o to, že z důvodu zkušenosti Hitlerova fašismu jsou určité části lidské existence – jako například patos – přijímány s velkou zdrženlivostí. Jenom proto, že patos byl přesně to, co zneužívali nacionální socialisté ke svým cílům. Ale já se domnívám, že bez určitého základního patetického přístupu k věcem není možné dospět k mimořádným výkonům. A to v žádné oblasti lidské existence. A mně jde také o to, abych tyto zneužité pojmy aspoň trochu rehabilitoval.
TD: Nepřipadá vám, že jak téma, tak pojmy, o kterých zde hovoříte, jsou příliš velké, nabubřelé?
UT: Ano, je to pochopitelně velké téma s velkými riziky. Zda se mi to podařilo, nevím, ztroskotání může přijít kdykoliv. Ale já si myslím, že autor, který se neodvažuje ztroskotat, ztroskotá.
TD: A myslíte si, že vy jste při udělování ceny Lipského knižního veletrhu ztroskotal? Cenu jste nezískal vy, ale Terézie Mora za svůj román Alle Tage, Den co den?
UT: Pokud chcete nazvat ztroskotáním fakt, že jsem ocenění nezískal já, pak ano, bylo to ztroskotání. Mám radost z toho, že cenu dostala Terézia Mora, je to vynikající autorka. Moje kniha polarizuje, a bylo by opravdu velmi odvážné, pokud by se porotci rozhodli udělit cenu právě mému románu.
rozhovor byl ve zkrácené podobě vysílán v Čro 3 – Vltava