Prozaický debut Silke Scheuermannové (*1973 Karslruhe) Reiche Mädchen (Bohaté dívky) zachycuje v sedmi povídkách příběhy lidí prahnoucích po obyčejných věcech. A právě proto chtějí víc než jenom je.

Úvodní povídka Válka nebo mír (Krieg oder Frieden) vypráví o Františce, mladé ženě, která se realizuje v čekání na svého ženatého kolegu Simona. Aby ji náhodou „nepřekvapil“ nepřipravenou v neuklizeném bytě, aranžuje sebe i byt pro „náhodné“ setkání. Láska k Simonovi se ukazuje jako masochistická fikce, Františčin život jako válečné území. Úvahy o společné budoucnosti, kterými se konejší při jednom takovém „náhodném“ setkání u sebe doma, ústí v Simonovo sdělení, že odchází od ženy. Počáteční radost vystřídá drtivé zklamání, když Simon dodá, že místo k ní odchází k jakési Angelice.

Z druhé povídky Líza a nebeská tělesa (Lisa und himmlische Körper) ční jako motto dnešních vztahů věta: „Nemůžu se zbavit podezření, že se jí to nějak plete všechno dohromady, že zaměňuje sex s brutalitou, podřízenost s láskou a lásku s nějakým úkolem…“ (35)

V povídce Okolí blesků (Die Umgebung von Blitzen) chystá mladá sousedka párty, a proto žádá své sousedy Charleiho a Sofii, starší manželský pár, aby se na onen den přestěhovali do hotelu. Charlie je vášnivý pozorovatel blesků, zejména kulových, a protože se schyluje k bouřce, svolí k nucenému stěhování, až když si uvědomí výhodnou polohu hotelu pro pozorování oblohy. Charlie má navíc svéráznou teorii o existenci kulových blesků: podle něho prý vznikají nejen jako vedlejší „produkt“ bouřky, nýbrž jako její „úvodní akord“. Vždy. Jeho manželka si nemyslí o této teorii nic slušného. Konverzace v hotelovém pokoji při čekání na blesk však patří k nejpůvabnějším místům celé knihy. Manželé se nakonec dočkají.

Povídka Cik cak aneb sedm smrtelných hříchů (Zick Zack oder Die sieben Todesünden) představuje mladou dívku Nettu, která má hlídat byt bohaté ženy. Uspořádá večírek, na který pozve kamarádku Marii a Daniela, svého ctitele, který ji však příliš nezajímá. Jako posledního pozve svého bratra, k němuž má vztah téměř erotický (a v tomto ohledu neopětovaný). Čekání na Nettina bratra si tato malá společnost krátí sledováním filmu Sedm. Ke zlomu v povídce dochází ve chvíli, kdy Netta zůstane spolu se svým nezajímavým ctitelem sama a navrhne mu společnou koupel ve vaně. Dívčí cudnost mísící se s představami o společném milování v jednu chvíli vystřídá tvrdost a odměřenost ve chvíli následující. Trapnost situace doznívá u televize, kdy se sama Netta přesvědčuje, že Daniel není chlapec, se kterým by něco chtěla mít. Přichází bratr, ale vidina společného večírku jen s bratrem se rozplývá v poslední větě, kdy se vykloní z okna a zavolá do bytu svou přítelkyni.

Prvotina Silke Scheuermannové bývá srovnávána s povídkami Judith Hermannové, což je z hlediska epického materiálu jistě trefná paralela. Mladé ženské vypravěčky, „universum nešťastných, rezignovaných žen“, však jako celek působí velmi unyle, což v přeintelektualizované německé próze posledních let vypadá neobyčejně svěže a lákavě. Jazykově jde o nekomplikovaný a strohý text bez metanarativních hloubek. Autorka nepitvá ego svých hrdinek, čas od času se jí daří zachytit okamžik jejich životní nejistoty. Princip, který Silke Scheuermannová používá při konstrukci svých povídek, se opírá o nečekané zvraty, ke kterým dochází v posledních větách textu: tím se jí daří znejistit čtenáře, udržet si jeho pozornost. Dvě povídky – zejména Okolí blesků – nepochybně patří do antologie nejlepších německých povídek.

Výběr z recenzí
„Silke Scheuermann je velký talent. Je nadějí pro německou literaturu – a tudíž nadějí pro nás čtenáře, že se o sobě a době, v níž žijeme, dozvíme něco víc. Dokáže ve svých příbězích zachytit klima, zvěčnit speciální aroma dneška, dokonce plastičtěji, než jak je můžeme vnímat každý den. Od povídek Judith Hermannové jsem nečetl nic krásnějšího.“
Uwe Wittstock, Die Literarische Welt – kniha týdne

„Krásněji se o štěstí a všech dalších iluzích života ani nedá psát. A my, kterým je kolem třiceti, budeme chtít číst právě něco takového.“
Kolja Mensing, Frankfurter Allgemeine Zeitung

„Styl Silke Scheuermannové ke příjemně bezostyšný a zábavný, její pohled realistický a tvrdý, ale vždy s chápavým soucitem starší sestry, mateřské přítelkyně, která chápe naše chyby, aby se jich příště sama dopustila. Je to věčný boj proti vlastním pocitů a věčnému strachu z propastí lásky.“
Jenni Zykla, literatz

„V Silke Scheuermannové se objevila báječně ironická autorka, ostrá sekretářka lidské nedokonalosti.“
Anton Thuswaldner