Základní ideu románu Magic Hofmann můžeme shrnout do otázky: Co se stane s člověkem, který „promeškal“ 4 roky německých dějin plných zásadních zvratů a najednou se do této doby vrací?

Fred Hofmann spolu se svou družkou Anetou a kamarádem Nickelem plánovali odjet z provinční díry do Kanady. Rozhodnou se opatřit si peníze bankovní loupeží. Přepadení dopadlo úspěšně, policie zatkla pouze Hofmanna, který na sebe vezme veškerou vinu. A zatímco si odpykává trest, na svobodě „se láme doba“ – přichází rok 1989. Hofmann ji za zdmi káznice vnímá jako seriál: nechápe jen, proč tolik lidí nosí najednou kšiltovky, jak je možné, že z někdejších špeluněk, kam chodil s kamarády kouřit trávu, jsou najednou šikézně extravagantní koktejlové bary... Po propuštění se vydává do provinční díry, kde ale Anetu ani Nickela nenajde. Oba zmizeli kdesi v Berlíně. Aneta investovala peníze z loupeže do filmové společnosti, Nickel je na nejlepší cestě stát se výtečným akademikem – germanistou. Sen o Kanadě najednou pro Freda nabývá jiných rozměrů. Způsob, jakým vystupuje a reaguje na své okolí, čtenáře vyděsí: Fred Hofmann je nechutný, obhroublý, přisprostlý typ, snad každému nepříjemný. Netrvá ale dlouho, a tento jeho „rys nechutnosti“ si dokonale přitáhne naši pozornost.

Magic Hofmann bývá hodnocen jako jeden z nejlepších německy psaných textů konce devadesátých let a nezaznamenal jedinou negativní kritiku. Naopak, přední deníky srovnávaly autorův román s Döblinovým Alexandrovým náměstím.