Od čtvrtka do neděle hostí pražské Výstaviště již 13. mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy Praha. Hlavním tématem akce bude vztah literatury a multimédií a jako centrální expozice se pod názvem Čtením objevovat budoucnost představí literatura německy mluvících zemí. Na společném německo-rakousko-švýcarském stánku se objeví nejen produkce zemských nakladatelství, ale i tematicky zaměřené výstavy. Expozici pak doplní literární program „Das Buch“ (Kniha), tedy cyklus autorských čtení. V jeho rámci vystoupí deset spisovatelů, kteří od pátku do soboty v Literární kavárně Průmyslového paláce představí svou nejnovější tvorbu.

Jaká je současná literatura německy mluvících zemí? Odrážejí pozvaní autoři její aktuální stav? Ano i ne. Díky tomu, že pražský Goethe Institut nebo Rakouské kulturní fórum pravidelně zvou významné německé resp. rakouské spisovatele, okruh autorů, o kterých se dnes u sousedů hovoří a kteří navíc zatím nebyli do České republiky pozváni, se stále zužuje. Na první pohled pořadatelé sice nevsadili na zvučná jména, ale přesto se jim podařilo aspoň v náznacích zachytit stav současné literatury u našich sousedů.

V německy psané literatuře rapidně poklesl zájem o artistnost, komplikovanou introspekci nebo politickou angažovanost, naopak se výrazně prosazují autoři, kteří vyprávějí silný příběh jednoduše. Pouze dva z autorů, kteří vystoupí v rámci programu literárních čtení Das Buch, by mohlo české publikum znát: Bodo Kirchhoffa a Barbaru Frischmuthovou. Záměrně říkám, že by je české publikum znát mohlo, pokud by ovšem česká nakladatelství odváděla alespoň minimum práce při propagaci překladové literatury. Kirchhoffův román Krvák, ve kterém autor nechal mimo jiné zemřít nejslavnějšího literárního kritika Německa Marcela Reicha-Ranickeho na šok způsobený úderem do tváře, vydalo (a pohřbilo) před třemi lety nakladatelství Mladá fronta; podobně dopadl i překlad románu Barbary Frischmuthové Stín ztrácející se ve slunci. Právě tito dva spisovatelé budou zřejmě nejžádanějšími německy mluvícími hosty.

Osobně bych ovšem dal přednost dvěma jiným autorům: Skvělý zážitek můžeme čekat především od Jacoba Heina, který pravidelně vystupuje na pódiu známé kavárny Cafe Burger před zmlsaným berlínským publikem. Chcete-li zažít, jak vypadá literatura jako skvělá zábava, při níž diváci nesedí ve strnulých pózách pohrouženi do sebe, ale pijí pivo, vykřikují nadšením nad vtipnou metaforou nebo hrubě spílají, když je pan autor začne nudit, určitě doporučuji Jacoba Heina, který „provozuje“ literaturu na pomezí slam-poetry, stand-up comedy a autorského čtení. Tomu také odpovídá styl jeho psaní: krátké vtipné příběhy každodennosti.

Skvělý vypravěč drsných příběhů je Paulus Hochgatterer, občanským povoláním dětský psychiatr, který je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejzajímavějších rakouských autorů dneška. Tematika jeho próz vychází z detailního pozorování fantazií a zvláštností lidského chování. Zejména romány O chirurgii nebo poslední detektivní román Sladkost života staví před čtenáře fantastický svět brutality a neuróz dnešní doby.

Do češtiny se překládá kolem šesti set německých titulů ročně (většinou jde o příručky), což nás řadí na druhé místo za Poláky. Třeba se díky letošnímu festivalu podaří prosadit i méně známé autory a zlomit tak odpor nebo strach nakladatelů před literaturou psanou německy.