Petr Kitzler

Daniela Urbanová završila své několikaleté bádání nad jiným tématem – latinskými defixemi, tedy „magickými“ nápisy.

Plnění starých dluhů vůči českému kulturnímu prostředí je záležitost obtížná a nevděčná. Své o tom ví i tým grécistů shromážděný kolem Hynka Bartoše a Sylvy Fischerové, který se již před řadou let odhodlal k nanejvýš záslužnému počinu: představit české veřejnosti jeden ze základních kamenů antické vzdělanosti obecně, korpus tzv. hippokratovských spisů.

Danešovy studie z let 2008–2012 na téma antického politického myšlení vyšly původně časopisecky u nás i v zahraničí.

Martin Čičvák zachoval ve své inscenaci vše, co Aristofana dělá Aristofanem. I v jeho pojetí je to hra politická: proto mají narážky na soudobou politickou situaci na Slovensku ve hře své opodstatnění a nelze je považovat za nemístnou aktualizaci. Hra má však v řeckém originále stejně jako v Čičvákově výkladu stejně tak silnou etickou stránku. Je to zároveň zrcadlo všeobecné corruptio, pokaženosti a překrucování pravdy v lež a lži v pravdu.

„Žil jsem v ‚šedé‘ zóně ‚šedým‘ životem, nic třeskutého jsem neprožil, přesto však mohu o lecčems svědčit. Jde o hledání míry, o udržení chladné hlavy“...

V roce 2008 se v Trnavě konala již 16. Letní škola klasických studií, která představuje možnost setkání pedagogů, badatelů a studentů oborů souvisejících s klasickým starověkem i širší veřejnosti se zájmem o dané téma.

Publikace o více než tisícistránkovém rozsahu a s váhou přes dva kilogramy v 46 kapitolách představuje rané křesťanství od jeho počátků, s výjimkou problematiky Nového zákona.

Když Cyprianus vyšel ze dveří prétorova domu, šly s ním zástupy vojáků. A aby při jeho mučednické smrti nic nechybělo, bok mu kryli centurioni a tribunové. Místo jeho umučení se nacházelo v údolí. Ze všech stran bylo obklopeno hustým porostem stromů, a poskytovalo tak skvělé jeviště.

Zhruba před rokem byla v Olomouci založena Česká patristická společnost, která si ve spolupráci s Centrem pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty při CMTF UP v Olomouci vytkla za cíl všestrannou podporu patristického bádání.

Nakladatelství Vyšehrad vydalo v těchto dnech ve spolupráci s Centrem pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty při Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci nový svazek zaměřený na literaturu staré církve.

Jméno filoložky, překladatelky, komenioložky a docentky Univerzity Palackého v Olomouci Julie Novákové (1909-1991) patří k těm, které přesáhly úzkou půdu klasické filologie.

Andělé a démoni jsou lepším filmem než Šifra mistra Leonarda. Tom Hanks alias profesor Langdon zhubnul, nebo ho alespoň lépe namaskovali, takže k pohledu na něj už není zapotřebí tolik sebezáporu, jako tomu bylo v Šifře...

Formisanovo vydání jistě uvítají nejen studenti či zájemci o literaturu rané církve, ale poučení v něm naleznou i ti, pro něž je Passio Perpetuae předmětem odborného badatelského zájmu...

Rozsáhlá práce poprvé přibližuje české odborné i laické veřejnosti dílo středověkého kazatele Tomáše z Cantimpré (1201–1272).

Brněnské nakladatelství CDK vydalo v těchto dnech publikaci, která podrobně mapuje prvních šest století rané církve. Po knize Chr. Markschiese Mezi dvěma světy jde teprve o druhou knihu věnovanou tomuto tématu, která v Čechách vychází.

Slovenskému i českému publiku je v předkládaném svazku, jehož jednotícím prvkem je přitažlivé, „ženské“ téma, k dispozici kvalitní a čtivý překlad autorů, kteří jsou u nás stále ještě málo známí.

Recenze reedice českého překladu Augustinova stěžejního díla De civitate Dei v nakladatelství Karolinum.

Sborník se ohlíží za literárním děním ve světě v letech 2006 a 2007.

Nová kniha Jaroslava Daneše přináší rozbor polemiky Jana Filopona proti Aristotelově koncepci věčného kosmu a také první český překlad Filoponova spisu namířeného proti Aristotelovi.

Upozornění na novou knihu Jany Kepartové o Češích v Pompejích.

První knižní překlad Marka Dospěla by si jistě zasloužil pečlivější a důkladnější redakci, která by výsledný text zbavila formulačních násilností ... Přesto přese všechno se českému vydání Jidášova evangelia podařila obdivuhodná věc: nebývalou měrou přispělo k popularizaci starověké či raně křesťanské literatury a kultury u nás.

Závěrečný svazek Novozákonních apokryfů je stejně jako celá třísvazková série počinem velmi významným i vítaným, a to přinejmenším ze dvou důvodů: jednak se čeština konečně zařadila k celé řadě „velkých“ jazyků, v nichž jsou tyto raně křesťanské památky dostupné již řadu let...

Vzhledem k tomu, jak málo děl „klasického“ starověku je u nás dnes překládáno, představuje recenzovaná publikace vítaný počin, který skýtá zábavnou, duchaplnou a v nejlepším smylu slova kratochvilnou četbu.

Ve zbrusu novém patnáctém svazku „Knihovny středověké tradice“, kterou vydává nakladatelství Oikúmené, má od nynějška český čtenář k dispozici v bilingvním latinsko-českém vydání všechny spisy, které souvisejí s kostelem Saint-Denis: Ordinatio („Nařízení“), De consecratione(„Svěcení kostela“) a De administratione („Správa opatství“).

Obsáhlý sborník příspěvků, do něhož vedle mladých badatelů, vyrůstajících či vyrostlých právě pod vedením Jany Nechutové, přispěla nejen řada špičkových odborníků z Čech, ale i ze zahraničí.

V češtině se před několika dny objevilo knižní vydání Jidášova evangelia, gnostického textu, jenž byl objeven již před několika desetiletími, ale na jehož zpřístupnění odborné i laické veřejnosti si čtenáři museli počkat až do letošního roku.

Passio Perpetuae et Felicitatis (Pass. Perp.) je spisem, který k sobě v posledních desetiletích poutá nebývalou pozornost odborníků i laiků. Textem, jenž se kromě přídomků „druhý nejstarší dochovaný latinský text křesťanského obsahu“ vymyká ostatní raně křesťanské literatuře hned v několika ohledech – podle přesvědčení mnoha badatelů obsahuje výsek z nejstarší latinsky psané autobiografie, nadto z pera ženy...

H. M. Zilling, v současnosti vědecká pracovnice v oboru starověkých dějin na Technické univerzitě v Berlíně, předložila v roce 2004 veřejnosti přepracovanou knižní verzi své disertace obhájené o rok dříve tamtéž – a je to kniha ve více ohledech problematická.

Jak marná, ba přímo zoufalá je tedy argumentace těch, kdo tvrdí – bezpochyby proto, aby oddálili okamžik, kdy o toto potěšení přijdou –, že taková zdrženlivost není v Písmu ani výslovně zmíněna, ani se na ni nevztahuje žádné konkrétní místo, které by služebníku božímu přímo zakazovalo účast na shromážděních tohoto druhu!...

Důkladnost a preciznost zpracování – to je to první, co člověku přijde na mysl, otevře-li nový český překlad Slovníku starokřesťanské literatury Heinricha Krafta, jejž vydalo Karmelitánské nakladatelství.

Kniha nastiňuje Nietzschovy životní osudy od narození až po překvapivé povolání ještě nedostudovaného a nepromovaného čtyřiadvacetiletého mladíka za mimořádného profesora klasické filologie do Basileje.

Dílo Aurelia Augustina představuje díky své tematické rozmanitosti, díky teologické závažnosti a mnohdy i originalitě přístupu či zpracování jeden z vrcholů latinské patristiky a ostatně křesťansky orientovaného písemnictví i křesťanské filosofie vůbec.

Christoph Markschies, v současné době profesor starších církevních dějin (patristiky) na Humboldtově universitě v Berlíně, je, lze snad říci že v celoevropském měřítku, jedním z nejznámějších a „nejpopulárnějších“ odborníků na ranou církev.

Nově vydaný svazek prestižního nakladatelství Routledge v ediční řadě "The Early Church Fathers", jejímž cílem je předložit čtenářům "překlady klíčových vybraných textů hlavních církevních otců", jak se dočteme na předsádce, je věnován Tertullianovi.

Hieronymus patří vedle Aurelia Augustina a Ambrosia (Ambrože) z Milána k nejvýznamnějším církevním otcům latinského Západu.

Úkolu představit vzájemné působení, potýkání a konfliktní střety pohanství a křesťanství na pozadí oficiálních struktur římské říše, jak je vnímal jeden z exponentů křesťanské strany, Tertullianus z Kartága, se ujal Robert Dick Sider.

Přehled literárních událostí z antické a středověké literatury za rok 2004.

Církevní spisovatel Q. S. F. Tertullianus (2.stol. po Kr.).

O oblibě Hieronymových poustevnických legend svědčí nejen na 120 zachovaných rukopisů, ale rovněž fakt, že byly již několikrát přeloženy do češtiny.