Jaroslav Daneš, který vyučuje na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové, se v posledních letech věnuje především antickému politickému myšlení (připomeňme, že v roce 2006 vydal pozoruhodnou monografii O věčnosti světa. Jan Filoponos proti Aristotelovi a že byl rovněž členem překladatelského týmu, který připravuje výbor z prací Hippokratových pro nakladatelství Oikúmené). Výsledky svého zkoumání politických dimenzí klasického řeckého dramatu 5. století pak předkládá ve své nové knize, která soustřeďuje autorovy dílčí studie na toto téma z let 2008–2012, jež vyšly původně časopisecky u nás i v zahraničí. Specifikem Danešovy publikace je fakt, že vychází dvojjazyčně: všechny studie v knize jsou rovněž přeloženy do angličtiny, takže jde vlastně o dvě knihy v jedné. Není třeba zdůrazňovat, že moderních monografií o antickém dramatu existuje v češtině jako šafránu (antické divadlo obecně je přitom v ČR hlavní doménou profesorky Evy Stehlíkové) a jeho politickému pozadí – tématu v zahraničí obvyklému a populárnímu – se u nás dostávala pozornost spíše okrajově.

Kniha obsahuje celkem šest kapitol, za nimiž následuje bibliografie a jmenný rejstřík. První kapitola zasazuje klasické řecké drama do historického i sociálního kontextu a ukazuje ho jako skutečně politickou instituci klasických Athén. Druhá kapitola rekapituluje způsoby, jak lze metodologicky přistupovat k četbě a interpretaci antické tragédie (strukturalismus, gender studies). Ve třetí kapitole Daneš sleduje proměny, jakými prochází Odysseus v Sofokleových tragédiích Aiás a Filoktétés a v Eurípidově Hekabé v souvislosti se změnami athénského politického prostředí 5. století př. Kr. Čtvrtá kapitola se věnuje jednomu ze základních kamenů politické ideologie klasických Athén, mýtu o autochthonii, a jeho kritice v Eurípidově tragédii Ión a v Platónových dialozích. Pátou kapitolu autor věnuje Eurípidovým Prosebnicím, které analyzuje pod zorným úhlem politické teorie a sebeprezentace athénské státní ideologie. Konečně poslední kapitola je věnována sporu Platóna s Aristotelem o významu tragické poezie pro výchovu Athéňanů.