Jak poznamenal Chr. A. Beeley ve své recenzi jedné z nedávno vydaných syntetických příruček k patristice (in: Journal of Early Christian Studies 16, 3, 2008, s. 437-440), rané křesťanství „oficiálně vstoupilo do éry Handbuchů“. Různě obsáhlých publikací, jež slibují komplexní uchopení vytčeného tématu, vychází především v anglo-americkém prostředí každý rok několik, a tak nepřekvapuje, že tento trend zasáhl i oblast raného křesťanství. Není třeba vypočítávat jednotlivé publikace tohoto typu, jež byly v posledních letech v zahraničí publikovány; každý čtenář obeznámený přinejmenším s produkcí nakladatelství Routledge, Cambridge University Press či Oxford University Press ví, co mám na mysli. S hodnocením některých titulů se přitom mohli seznámit i čtenáři Listů filologických (srov. např. LF 131, 2008, s. 535-541).

Pokud se vrátíme na pole raného křesťanství, českému publiku byly v posledních letech zpřístupněny dva tituly, jež slibují syntézu poznatků o této oblasti: jednak Kraftův Slovník starokřesťanské literatury (Kostelní Vydří 2005; srov. mou recenzi in: Teologie a společnost 3, 2006, s. 44-45), jednak Hazlettem sestavený sborník příspěvků na počest W. H. C. Frenda Rané křesťanství (Brno 2009; srov. recenzi P. Spunara in: Listy filologické 132, 2009, s. ???). Tyto dvě publikace také představují dva základní způsoby, jak téma uchopit: buď je lze zpracovat slovníkovým přístupem formou jednotlivých jmenných či tematických hesel (Kraft), nebo v podobě úvahových, „narativních“ kapitol, zaměřených na vybrané problémy a aspekty (Hazlett).

Recenzovaná publikace o více než tisícistránkovém rozsahu a s váhou přes dva kilogramy se v tradici obdobných příruček, v nichž nakladatelství Oxford University Press shrnuje nejvýznamnější výsledky moderního bádání o konkrétní oblasti, přidržela cesty druhé: v 46 kapitolách představuje rané křesťanství od jeho počátků, s výjimkou problematiky Nového zákona, jemuž, jak jinak, bude kvůli rozsáhlosti tématu věnován samostatný svazek oxfordských Handbuchů (srov. s. 3), až do roku 600 (zde můžeme rovněž konstatovat příbuznost s Hazlettovým sborníkem, který chronologicky pokrývá stejné časové rozpětí). Vzhledem k tomu, že se však jedná o příručku k „raně křesťanským studiím“, kniha obsahuje nejen výklady o starokřesťanské literatuře či o teologických problémech, ale rovněž se věnuje otázkám historickým, myšlenkovému odkazu či materiální kultuře.

Ambicí editorů, jimiž se stali Susan Ashbrook Harvey (Brown University; z jejích recentních prací připomeňme především obsáhlou a tematicky ojedinělou monografii Scenting Salvation. Ancient Christianity and the Olfactory Imagination, University of California Press 2006) a David G. Hunter (University of Kentucky; jeho dosud poslední knihou je Marriage, Celibacy, and Heresy in Ancient Christianity: The Jovinianist Controversy, Oxford University Press 2007), bylo oslovit nejlepší odborníky v oboru a specialisty právě na takové téma, které v knize posléze zpracovali. Tento cíl se v obecném měřítku skutečně podařilo naplnit, jak vyplyne i z letmého nastínění obsahu jednotlivých kapitol; už s ohledem na vydavatele a jazyk publikace však editoři hledali spolupracovníky povýtce v anglo-americké oblasti, což pole možných přispěvatelů zejména v takové oblasti, jakou je patristika, nutně zúžilo. Z celého autorského kolektivu nejsou jen čtyři badatelé z anglických či amerických (případně australských) univerzit (paderbornský Hubertus Drobner, Allan D. Fitzgerald působící v Římě, lovaňský Mathijs Lamberights a Antti Marjanen z Helsinek); je škoda, že prostor nedostali další odborníci například z Francie, Itálie, Německa či ze zemí Beneluxu.

Kniha je rozdělena celkem na osm větších částí a je doplněna nezbytnými soupisy a vzorně zpracovanými rejstříky (předmětovým, osobním a indexem biblických citací; škoda jen, že není připojen i obecný index locorum); v publikaci je obsaženo i přes dvacet mapek a ilustrací vztahujících se převážně k epigrafickým a kodikologickým kapitolám. Obecná bibliografie je nahrazena dílčími bibliografiemi za každou kapitolou, které jsou doplněny odkazy na literaturu k dalšímu studiu („suggested reading“).

První část („Prolegomena“) má za cíl seznámit v obecném měřítku s vývojem, jakým prošla raně křesťanská studia v moderních dějinách a lze ji číst také jako svého druhu „programové prohlášení“, jehož se jednotliví autoři v dílčích kapitolách přidržují. Elizabeth A. Clark (Duke University, North Carolina) si tak nejprve všímá dosud stále nevyjasněné institucionální pozice, kterou patristika či studium raně křesťanských a pozdně antických dějin ve vzdělávacím systému zaujímají. V hutné kapitolce nastiňuje dějiny patristiky (v angličtině začal slovo „patristics“ prosazovat až Isaac Taylor, 1787-1865) od zakladatelských počinů v Německu, Francii či Velké Británii až do jejich přetavení v raně křesťanská studia nazíraná jako část dějin pozdní antiky bez předešlé církevně-konfesijní zátěže. Pro translatio studiorum a jejich nebývalý rozvoj za oceánem na amerických univerzitách od 70. let 20. století nachází Clark jednoduché vysvětlení: je jím podle ní na jedné straně určitá „laicizace“ studia náboženství a jeho vyvázání z konfesijně-církevního kontextu, na straně druhé pak pružnější struktura amerického vzdělávacího systému, která mladým badatelům (a ve stejně vysoké míře i badatelkám) umožňuje bezproblémové zastávání akademických pozic i možnost získat při aktivní vědecké produktivitě hodnost profesora (s. 15). Autorka si dále si všímá tamějšího metodologického obohacování studia raného křesťanství podněty ze sociálních věd, antropologie, ženských studií či post-strukturalistické kritické teorie a upozorňuje přitom na nejvýznamnější výsledky, jichž tak bylo dosaženo.

Druhý prolegomenický esej Marka Vesseye (University of British Columbia, Vancouver) problematizuje samotný koncept literatury a analyzuje jak jeho neexistenci (přísně vzato) v antice, tak jeho proměnu v moderní a postmoderní době. Zastavuje se u klíčové funkce Augustinova spisu De doctrina christiana a Hieronymova De viris illustribus jako programových děl vyjadřujících nové pojetí křesťanských litterae jakožto sumy intelektuální kultury a vzdělanosti. Sleduje také evropský vývoj názorů na zkoumání „patristické literatury“, jež se měnily nejen z hlediska úhlu pohledu (Dogmengeschichte, Formengeschichte) a díky zasazení psaných projevů raného křesťanství do širších struktur (vynález kategorie „pozdní antiky“), ale i s ohledem na válečné zkušenosti (Marrou, Auerbach, Curtius). Závěrečné stránky věnuje podobně jako Clark v předešlé kapitole zvláštnostem amerických raně křesťanských studií s konstatovaným specifickým vztahem k evropské literární teorii a s postupným příklonem k „post-post-strukturalistickým teoriím kultury … kulturní studia považují všechny kultury v podstatě za čitelné (tak jako jsou texty), ale v posledku neredukovatelné na sumu svých psaných pramenů“ (s. 57).

Úvodní část uzavírá pronikavá studie Karen L. King (Harvard University), která přináší formulaci základních problémů při nazírání na komplex raného křesťasntví. Tím nejzásadnějším je schematické zaměření na dvojici protikladů, postižitelných pojmy jednota / diverzita, resp. ortodoxie / hereze, jež se v rané církvi prosadilo od čtvrtého století a v patristickém bádání v některých ohledech a ke škodě věci přetrvává až do současnosti. Autorka zdůrazňuje a dokumentuje neudržitelnost tohoto pohledu a naznačuje podstatná zkreslení a dezinterpretace, k nimž při sledování tohoto modelu dochází. Zmiňuje se o zásluze Waltera Bauera, jenž jako první (byť při zachování opozit ortodoxní proti heterodoxní) zproblematizoval teorii o čiré ortodoxii křesťanských počátků, jež byly později pošpiněny herezí, a přišel s požadavkem klást důraz na regionální odlišnosti jednotlivých typů uvnitř raného křesťanství. Karen King zároveň upozorňuje, že pouhá taxonomie, snažící se vměstnat komplexní struktury do zdánlivě jednoduchých pojmů, je v podstatě nemožná a často vede k tomu, že odborný diskurz „zkonstruuje“ existenci skupiny, jež ve skutečnosti nikdy neexistovala (srov. s. 76). Jak shrnuje, zájem musí být upřen nikoli na „identifikaci zásadních charakteristik nejrůznějších homogenních typů křesťanství, ale na analýzu druhů diskurzu, hmotných i intelektuálních pramenů, procesů a praktik, pomocí nichž se lidé snaží najít smysl svého života v kontextu antického pluralismu a vládnoucích režimů a institucí, jež tyto praktiky podporují nebo omezují“ (s. 72). Jedním ze způsobů, jak se přiblížit a popsat raně křesťanskou diverzitu, je podle autorky analýza formování identity, byť musíme vzít v úvahu, že veškeré písemné prameny jsou již předem formovány určitým rétorickým cílem, a nepředstavují tak „okno do společenské reality“, ale vždy v první řadě rétorické konstrukce. Proces vymezování identity, a to ať identity vlastní, nebo vymezení se k „druhému“, který autorka ukazuje jako možný přístup k raně křesťanské diverzitě na příkladu pojmu „židovského křesťanství“, jenž je nevyhovující slupkou pokrývající konglomerát jevů a idejí směřujících zcela odlišnými a často protikladnými směry, však vlastně nikdy nekončí a musí probíhat neustále.

Po úvodní části, kterou by čtenář měl mít na paměti při četbě následujících konkrétních kapitol, obsahuje publikace dalších šest oddílů. Oddíl II („Evidence: Material and Textual“) obsahuje čtyři příspěvky, jež probírají křesťanskou archeologii (Mark Humphries, Swansea University, Wales), umění a ikonografii (Robin M. Jensen, Vanderbilt University Divinity School, Nashville), epigrafiku (William Tabbernee, Tulsa, Oklahoma) a paleografii a kodikologii (Ralph W. Mathisen, University of Illinois). Třetí oddíl („Identities“), přináší studie o vztazích mezi židovstvím a křesťanstvím (Andrew S. Jacobs, University of California), pohanstvím a křesťanstvím (Michele R. Salzman, University of California), o gnózi (Antti Marjanen, University of Helsinki), manicheismu (Samuel N. C. Lieu, Macquarie University, Sydney), arianismu (J. Rebecca Lyman, Divinity School of the Pacific, Berkeley) a pelagianismu (Mathijs Lamberights, Katholieke Universiteit, Leuven).

Čtvrtý oddíl („Regions“) sleduje v pěti kapitolách formování a vývoj křesťanství v různých regionech (připomeňme, že specifické církevní problémy či potřeby vznikaly často právě v konkrétním geografickém kontextu) pozdněantického světa: na Západě, konkrétně v Itálii, Galii a Hispánii (opět Mark Humphries), v severní Africe (Éric Rebillard, Cornell University), na Východě, nejprve v Řecku a Malé Asii (Raymond van Dam, University of Michigan, Ann Arbor), v Egyptě a Palestině (David Brakke, Indiana Univeristy) a konečně v Sýrii a Mezopotámii (Lucas van Rompay, Duke University, Durham, North Carolina).

Pátá část publikace („Structures and Authorities“) osvětluje v šesti kapitolách základní organizační jednotky raně křesťanské společnosti, a to na úrovni církevně-teologické, politické i osobní: Karen Jo Torjesen (Claremont Graduate University, California) píše o vztahu mezi laiky a klérem a sleduje jeho hierarchizaci, Michael W. Holmes (Bethel University, Minnesota) pojednává o biblickém kánonu, Everett Fergusson (Abilene Christian University, Texas) seznamuje s krédy, církevními koncily a jejich kánony, Harold A. Drake (University of California) rozebírá vztah církve a státu, Ross Shepard Kraemer (Brown University) věnuje prostor genderovým otázkám a místu žen v raném křesťanství a J. William Harmless (Creighton University, Nebraska) pojednává o fenoménu mnišství.

Šestý oddíl („Expressions of Christian Culture“) se zaměřuje převážně na literární produkci raného křesťanství: Stephen J. Shoemaker (University of Oregon) pojednává o raněkřesťanské apokryfní literatuře, Marc Edwards (Oxford University) o raně křesťanské apologetice, Wendy Mayer (Australian Catholic University) o homiletice, William Adler o raně křesťanské historiografii (Nort Carolina State University) a Susan Ashbrook Harvey (Brown University) o martyrologické literatuře a hagiografii. Raně křesťanská poezie je traktována podle jazyků, v nichž byla sepsána: Michael J. Roberts (Wesleyan University, Connecticut) pojednává o latinské poezii, o řeckém básnictví a hymnografii píše John A. McGuckin (Union Theological Seminary / Columbia University, New York), o syrské poezii pak Sebastian P. Brock (Oxford University). Sekci uzavírá kapitola Huberta R. Drobnera (Theologische Fakultät Paderborn) o křesťanské filozofii.

Předposlední část knihy („Ritual, Piety, and Practice“) se zabývá křesťanskými rity iniciace, zejména křtu (Maxwell E. Johnson, University of Notre Dame, Indiana), eucharistickou liturgií (Daniel Sheerin, University of Notre Dame, Indiana), modlitbou (Columba Stewart, St. John’s School of Theology-Seminary, Minnesota), askezí (Rebecca Krawiec, Canissius College, New York), pokáním (Allan D. Fitzgerald, Augustinian Patristic Institute, Roma), fenoménem mučednictví a kultem svatých (Richard M. Price, University of London) a konečně křesťanským putováním na svatá místa (Georgia Frank, Colgate University, New York).

Poslední část publikace („Theological Themes“) věnuje pozornost zásadním teologickým problémům rané církve: Frances M. Young (University of Birmingham) pojednává o výkladu bible, Lewis Ayres (Emory University, Atlanta) a Andrew Radde-Gallwitz (Loyola University, Chicago) shrnují nauku o Bohu, Brian E. Daley (University of Notre Dame, Indiana) pojednává o christologii, Paul M. Blowers (Emmanuel School of Religion, Tennessee) o nauce o stvoření a konečně Francine Cardman (Weston Jesuit School of Theology, Cambridge, Massachusetts) píše o raně křesťanské etice.

Jako poslední je zařazena užitečná kapitola „Instrumenta Studiorum“ (sestavili ji Joseph F. Kelly – John Carroll University, Ohio a Jean-Nicole Saint-Laurent – Brown University), která do jisté míry supluje souhrnnou bibliografii: autoři v ní upozorňují na obecné syntetické příručky, slovníky, soubory edic i překladů, nejvýznamnější časopisy a nezapomněli ani na odkazy na full-textové elektronické databáze a webové portály s relevantní tematikou.

Kniha jako celek je impozantním dílem předních badatelů v oboru, kteří – jakkoli pocházejí povětšinou z anglo-americké oblasti – nezapomínají ve svých výkladech citovat a především zohledňovat nejvýznamnější odbornou literaturu evropskou. Kniha zároveň reflektuje nejmodernější trendy v bádání, pomáhá odstraňovat stará vžitá schémata a jako taková představuje stimulující podnět k dalšímu studiu.