18. Když Cyprianus vyšel ze dveří prétorova domu, šly s ním zástupy vojáků. A aby při jeho mučednické smrti nic nechybělo, bok mu kryli centurioni a tribunové. (2) Místo jeho umučení se nacházelo v údolí. Ze všech stran bylo obklopeno hustým porostem stromů, a poskytovalo tak skvělé jeviště. (3) Protože se jednalo o rozlehlé místo, které se nedalo celé přehlédnout, a protože se tam sešel příliš početný dav, Cyprianovi příznivci se vyšplhali na stromy – ani toto mu totiž nebylo odepřeno –, aby ho, podobně jak to učinil Zacheus, viděli z koruny stromů. (4) Cyprianus si zavázal oči a pobízel kata, jenž měl na starosti popravu, aby si pospíšil. Pravicí uchopil meč, který již klesal, a držel ho klidnými prsty tak dlouho, dokud nenadešel čas jeho slávy a dokud centurionově ruce, jež díky síle shůry znovu nabyla jistoty, nepropůjčil moc zbavit ho jeho drahocenného života. (5) Ó blažený lide církve, který jsi se svým velkým biskupem sdílel jeho umučení nejen očima a smysly, ale také – což je mnohem víc – veřejně svým hlasem a který jsi s ním byl zároveň korunován Bohem soudcem, jak jsi o tom vždy slýchával v Cyprianových kázáních! (6) Ačkoli nemohlo dojít k tomu, co si všichni přáli, aby totiž všechen lid získal zároveň podíl na stejné slávě, kdokoli před Kristovýma zpytujícíma očima a v přítomnosti biskupa, jenž naslouchal, toužil z celého srdce po mučednické smrti, poslal tím poselství o své touze skrze vhodného a náležitého svědka.

19. Když tak dokonal své mučednictví, Cyprianus, jenž byl příkladem všech ctností, se stal zároveň prvním africkým biskupem, jemuž se dostalo mučednické koruny, a byl tak po apoštolech první, kdo dosáhl tohoto postavení. Od té doby, co se počítá pořadí kartáginských biskupů, není mezi biskupy, byť význačnými, zmíněn nikdo, kdo by dosáhl mučednictví. (2) Ačkoli je u lidí, kteří Bohu zasvětili svůj život, oddaná víra kladena na roveň mučednictví, Cyprianus se díky Bohu, jenž v něm dovršil své dílo, dostal až na sám vrchol dokonalosti. Právě v té obci, v níž prožil takový život a v níž jako první vykonal tolik skvělých skutků, byl totiž zároveň prvním, kdo byl díky tomu, jak slavně prolil svou krev, ozdoben odznaky nebeského kněžství.

(3) Co říci závěrem? Má duše je rozpolcena mezi radostí z jeho mučednické smrti a bolestí z toho, že já jsem zůstal naživu, a tyto dva pocity nadmíru tíží mé zkrušené nitro. Mám se rmoutit, protože jsem mu nebyl společníkem? Jeho vítězství však musíme oslavovat! Mám tedy oslavovat jeho vítězství? Rmoutím se, protože jsem mu nebyl společníkem. (4) Vám se nicméně musím upřímně vyznat, protože vy mé smýšlení znáte: ve svém nitru se nadmíru raduji z jeho slávy, ještě více však želím toho, že jsem zůstal zde.