Petr Kitzler

Daniela Urbanová završila své několikaleté bádání nad jiným tématem – latinskými defixemi, tedy „magickými“ nápisy.

Plnění starých dluhů vůči českému kulturnímu prostředí je záležitost obtížná a nevděčná. Své o tom ví i tým grécistů shromážděný kolem Hynka Bartoše a Sylvy Fischerové, který se již před řadou let odhodlal k nanejvýš záslužnému počinu: představit české veřejnosti jeden ze základních kamenů antické vzdělanosti obecně, korpus tzv. hippokratovských spisů.

Danešovy studie z let 2008–2012 na téma antického politického myšlení vyšly původně časopisecky u nás i v zahraničí.

Martin Čičvák zachoval ve své inscenaci vše, co Aristofana dělá Aristofanem. I v jeho pojetí je to hra politická: proto mají narážky na soudobou politickou situaci na Slovensku ve hře své opodstatnění a nelze je považovat za nemístnou aktualizaci. Hra má však v řeckém originále stejně jako v Čičvákově výkladu stejně tak silnou etickou stránku. Je to zároveň zrcadlo všeobecné corruptio, pokaženosti a překrucování pravdy v lež a lži v pravdu.

„Žil jsem v ‚šedé‘ zóně ‚šedým‘ životem, nic třeskutého jsem neprožil, přesto však mohu o lecčems svědčit. Jde o hledání míry, o udržení chladné hlavy“...

V roce 2008 se v Trnavě konala již 16. Letní škola klasických studií, která představuje možnost setkání pedagogů, badatelů a studentů oborů souvisejících s klasickým starověkem i širší veřejnosti se zájmem o dané téma.

Publikace o více než tisícistránkovém rozsahu a s váhou přes dva kilogramy v 46 kapitolách představuje rané křesťanství od jeho počátků, s výjimkou problematiky Nového zákona.

Když Cyprianus vyšel ze dveří prétorova domu, šly s ním zástupy vojáků. A aby při jeho mučednické smrti nic nechybělo, bok mu kryli centurioni a tribunové. Místo jeho umučení se nacházelo v údolí. Ze všech stran bylo obklopeno hustým porostem stromů, a poskytovalo tak skvělé jeviště.

Zhruba před rokem byla v Olomouci založena Česká patristická společnost, která si ve spolupráci s Centrem pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty při CMTF UP v Olomouci vytkla za cíl všestrannou podporu patristického bádání.

Nakladatelství Vyšehrad vydalo v těchto dnech ve spolupráci s Centrem pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty při Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci nový svazek zaměřený na literaturu staré církve.

Jméno filoložky, překladatelky, komenioložky a docentky Univerzity Palackého v Olomouci Julie Novákové (1909-1991) patří k těm, které přesáhly úzkou půdu klasické filologie.

Andělé a démoni jsou lepším filmem než Šifra mistra Leonarda. Tom Hanks alias profesor Langdon zhubnul, nebo ho alespoň lépe namaskovali, takže k pohledu na něj už není zapotřebí tolik sebezáporu, jako tomu bylo v Šifře...

Formisanovo vydání jistě uvítají nejen studenti či zájemci o literaturu rané církve, ale poučení v něm naleznou i ti, pro něž je Passio Perpetuae předmětem odborného badatelského zájmu...

Rozsáhlá práce poprvé přibližuje české odborné i laické veřejnosti dílo středověkého kazatele Tomáše z Cantimpré (1201–1272).

Brněnské nakladatelství CDK vydalo v těchto dnech publikaci, která podrobně mapuje prvních šest století rané církve. Po knize Chr. Markschiese Mezi dvěma světy jde teprve o druhou knihu věnovanou tomuto tématu, která v Čechách vychází.

Slovenskému i českému publiku je v předkládaném svazku, jehož jednotícím prvkem je přitažlivé, „ženské“ téma, k dispozici kvalitní a čtivý překlad autorů, kteří jsou u nás stále ještě málo známí.

Recenze reedice českého překladu Augustinova stěžejního díla De civitate Dei v nakladatelství Karolinum.

Sborník se ohlíží za literárním děním ve světě v letech 2006 a 2007.

Nová kniha Jaroslava Daneše přináší rozbor polemiky Jana Filopona proti Aristotelově koncepci věčného kosmu a také první český překlad Filoponova spisu namířeného proti Aristotelovi.

Upozornění na novou knihu Jany Kepartové o Češích v Pompejích.

První knižní překlad Marka Dospěla by si jistě zasloužil pečlivější a důkladnější redakci, která by výsledný text zbavila formulačních násilností ... Přesto přese všechno se českému vydání Jidášova evangelia podařila obdivuhodná věc: nebývalou měrou přispělo k popularizaci starověké či raně křesťanské literatury a kultury u nás.

Závěrečný svazek Novozákonních apokryfů je stejně jako celá třísvazková série počinem velmi významným i vítaným, a to přinejmenším ze dvou důvodů: jednak se čeština konečně zařadila k celé řadě „velkých“ jazyků, v nichž jsou tyto raně křesťanské památky dostupné již řadu let...

Vzhledem k tomu, jak málo děl „klasického“ starověku je u nás dnes překládáno, představuje recenzovaná publikace vítaný počin, který skýtá zábavnou, duchaplnou a v nejlepším smylu slova kratochvilnou četbu.

Ve zbrusu novém patnáctém svazku „Knihovny středověké tradice“, kterou vydává nakladatelství Oikúmené, má od nynějška český čtenář k dispozici v bilingvním latinsko-českém vydání všechny spisy, které souvisejí s kostelem Saint-Denis: Ordinatio („Nařízení“), De consecratione(„Svěcení kostela“) a De administratione („Správa opatství“).

Obsáhlý sborník příspěvků, do něhož vedle mladých badatelů, vyrůstajících či vyrostlých právě pod vedením Jany Nechutové, přispěla nejen řada špičkových odborníků z Čech, ale i ze zahraničí.

V češtině se před několika dny objevilo knižní vydání Jidášova evangelia, gnostického textu, jenž byl objeven již před několika desetiletími, ale na jehož zpřístupnění odborné i laické veřejnosti si čtenáři museli počkat až do letošního roku.

Passio Perpetuae et Felicitatis (Pass. Perp.) je spisem, který k sobě v posledních desetiletích poutá nebývalou pozornost odborníků i laiků. Textem, jenž se kromě přídomků „druhý nejstarší dochovaný latinský text křesťanského obsahu“ vymyká ostatní raně křesťanské literatuře hned v několika ohledech – podle přesvědčení mnoha badatelů obsahuje výsek z nejstarší latinsky psané autobiografie, nadto z pera ženy...

H. M. Zilling, v současnosti vědecká pracovnice v oboru starověkých dějin na Technické univerzitě v Berlíně, předložila v roce 2004 veřejnosti přepracovanou knižní verzi své disertace obhájené o rok dříve tamtéž – a je to kniha ve více ohledech problematická.

Jak marná, ba přímo zoufalá je tedy argumentace těch, kdo tvrdí – bezpochyby proto, aby oddálili okamžik, kdy o toto potěšení přijdou –, že taková zdrženlivost není v Písmu ani výslovně zmíněna, ani se na ni nevztahuje žádné konkrétní místo, které by služebníku božímu přímo zakazovalo účast na shromážděních tohoto druhu!...

Důkladnost a preciznost zpracování – to je to první, co člověku přijde na mysl, otevře-li nový český překlad Slovníku starokřesťanské literatury Heinricha Krafta, jejž vydalo Karmelitánské nakladatelství.