Zhruba před rokem byla v Olomouci založena Patristická společnost ČR, která si ve spolupráci s Centrem pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty při CMTF UP v Olomouci vytkla za cíl všestrannou podporu patristického bádání, tedy bádání o literárním i teologickém odkazu starověké církve zhruba v prvních šesti staletích. Členy společnosti se stali přitom i někteří kolegové ze Slovenska, což je vítanou předzvěstí užší spolupráci v této oblasti, jež je u nás stále dosud spíše na okraji zájmu.

Jedním z prvních počinů nově ustavené společnosti byla konference pořádaná právě ve spolupráci s Centrem, která měla za cíl představit širší odborné veřejnosti probíhající patristické projekty a bádání v této oblasti u nás i na Slovensku. Celkem bylo na konferenci proneseno šestadvacet příspěvků, z nichž bylo jedenáct dopracováno k publikaci ve formě právě vydaného sborníku. Jeho podtitul „Liturgie, rétorika, antropologie“ vystihuje hlavní těžiště jednotlivých článků. „Liturgická sekce“ obsahuje texty Františka Kunetky, který se zabývá starověkým obřadem slavnostního přinášení světla v rámci večerní bohoslužby, tzv. lucernariem, Davida Vopřady, který se soustřeďuje na Ambrožův výklad, proč je třeba před nepokřtěnými skrývat některá tajemství křesťanské víry, a Waleriana Bugela pojednávající o liturgii Velké noci u Jana Damašského.

Druhá a třetí sekce, sledující v různých detailech vztah raného křesťanství k jeho pohanskému kulturnímu kontextu, přináší statě Ivy Adámkové o jazyku raně křesťanských mučednických textů, Marcely Andokové o Augustinově využívání herecké metaforiky při jeho kázáních, a Róberta Horky, který se všímá obrazů z očního lékařství a jejich využití opět v Augustinových homiliích. Monika Recinová zkoumá vliv středního platonismu na řeckého apologetu Athénagoru a Ladislav Chvátal pokračuje ve svém bádání o pohybu u Maxima Vyznavače.

Poslední sekce je věnována antropologii v širokém slova smyslu: Jana Plátová zkoumá lidskou svobodu a Boží milost u Klémenta Alexandrijského, Václav Ventura představuje pojetí milosti u Jana Cassiana a Vít Hušek představuje názory na Boží milost u dvou protikladně smýšlejících autorů, „semipelagiána“ Fausta z Riez a pokračovatele Augustina Fulgentia z Ruspe. Posledním příspěvkem je studie Terezy Poštové o názorech na hřích v díle Řehoře Velikého.