Ediční i badatelská pozornost, jíž se těší krátký martyrologický text Passio Perpetuae et Felicitatis, je v poslední době nebývalá a alespoň v základních bodech se s ní mohli seznámit i čeští čtenáři. Po samostatném svazku v řadě Sources chrétiennes, jenž vyšel péčí Jacqueline Amat (Passion de Perpétue et de Félicité suivi des Actes. Introduction, texte critique, traduction, commentaire et index, (éd.) Jacquelin Amat, Paris 1996, SC 417) a po nedávném nizozemském překladu, doplněném převodem Augustinových homilií u příležitosti svátku svaté Perpetuy a Felicity (Eeuwig geluk. De passie van de vroeg-christelijke martelaressen Perpetua en Felicitas & drie preken van Augustinus, bez. en vert. Vincent Hunink – Elisabeth van Ketwich Verschuur – Arie Akkermans, ingel. Toon Bastiaensen, Zoetermeer 2004), se nyní dostává do rukou široké veřejnosti také nové italské přetlumočení této passio, doplněné latinským textem, důkladnými úvody a výkladovými poznámkami, jež obstaral Marco Formisano, působící v současnosti na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Formisanova výchozí pozice přitom nebyla nijak snadná: v roce 1987 totiž v Miláně vyšla antologie martyrologické literatury obsahující i Passio Perpetuae, kterou připravili sice povětšinou nizozemští odborníci, ale která byla doplněna rovněž moderními italskými překlady a podrobnými komentáři a jež se díky kvalitě svého zpracování stala jakýmsi standardem (Atti e passioni dei martiri, a cura di Antoon A. R. Bastiaensen et alii, Milano 1987, 6. vydání 2007). Formisanem připravené vydání, na něž chce upozornit tato krátká zpráva, je však již díky své dostupnosti zaměřeno na mnohem širší publikum než právě zmíněná publikace, což ovšem neznamená, že by z hlediska vědeckého nic nového nepřinášela.

Knížku otevírá krátká předmluva Evy Cantarelly (s. I-XIII), v níž se autorka zamýšlí nad výjimečností Perpetuina vyprávění v kontextu antické literární produkce a připomíná v této souvislosti zejména poezii Sulpiciinu. Vlastnímu bilingvnímu textu pak předchází Formisanův úvod „La Passione di Perpetua per la letteratura“ (s. 7-61), jenž je dále členěn do tří podkapitol: „Composizione e struttura: la questione dell’autore“, „Acta Martyrum: un genere letterario?“ a „La scrittura, il corpo, la morte“. Formisano těží z výtečné znalosti nejen odborné literatury o Passio Perpetuae (připomeňme, že byl spolu s Janem Bremmerem jedním z organizátorů monotematické konference o Passio Perpetuae v roce 2007 v Berlíně), ale i ze svých vědomostí obecně literárněvědných. V první části úvodu seznamuje s obtížnou problematikou struktury, autorství a filiace dochovaných verzí Passio Perpetuae, ve druhé pojednává obecně o mučednických aktech a passiones v kontextu pohanské i židovské literatury, poslední část zkoumá Passio Perpetuae z hlediska literárního a analyzuje také vývoj Perpetuina náboženského sebeuvědomění, jež vede k její postupné defeminizaci. Italský překlad, doprovozený dvěma stovkami výkladových poznámek, je zrcadlově opatřen latinským textem převzatým z dosud nejspolehlivějšího van Beekova vydání (Nijmegen 1936), jež na některých místech editor opravil s ohledem na jiné edice, a v knize nechybí ani reprezentativní bibliografie (s. 63-72), jež postihuje všechny nejvýznamnější tituly k tématu.

Formisanovo vydání jistě uvítají nejen studenti či zájemci o literaturu rané církve, ale poučení v něm naleznou i ti, pro něž je Passio Perpetuae předmětem odborného badatelského zájmu, neboť autorovy výklady v úvodu i ve vysvětlujících poznámkách jsou založeny na velmi dobré znalosti nejnovější odborné literatury, kterou tak kriticky reflektují a doplňují.

La passione di Perpetua e Felicita, (a cura di) Marco Formisano, (introd.) Eva Cantarella. Milano, RCS Libri 2008 (Biblioteca Universale Rizzoli), p. XIII+131.