MM

Markéta Musilová

Boca Grande, idylický ráj, fiktivní zemička kdesi v Jižní Ameriky, na první pohled nezajímavá. A přitom právě zde se střetávají dva zdánlivě neslučitelné světy a ti mocní z obou táborů zpovzdáli tahají za nitky. Když se Charlotte, naivní hrdinka slavného románu americké prozaičky Joan Didionové Kniha denních modliteb, připlete do cesty rozjetému vlaku událostí, nemá šanci obstát.

Přední irský autor Colm Tóibín líčí ve svém zatím posledním románu osudy velikána středoevropské literatury Thomase Manna. Přesněji řečeno rozehrává rodinnou ságu emigrantské a v mnoha ohledech kontroverzní rodiny Mannových. Daří se však Tóibínovi též nějak vykročit ze sféry životopisné literatury a zaměřit se na obecnější témata?

Manželský pár s malým synkem se přestěhuje na – z nějakého důvodu ¬– neúrodný „hladový lán“. Dá tak vzniknout moderní verzi starobylé legendy, v níž ožívají dávné příběhy a probouzejí se potlačované strachy. Hladový lán je novodobý gotický, ale i ryze současný román.

V okolí velšského městečka Ty Fachu je čas od času slyšet smích. Jeho původ je záhadou i pro Lydii a Betty, hrdinky románu britské prozaičky Alice Thomas Ellisové. Podle ní však nejsou lidé stvořeni k tomu, aby všemu porozuměli. A je jedno, zda se to porozumění má týkat záhadného smíchu, nebo pravé povahy zdánlivě idylických milostných a rodinných vztahů na malebném velšském maloměstě.

V rozhovoru s britskou autorkou románu Melmoth, který se odehrává v Praze a který měla Sarah Perryová v Praze také uvést, přišla řeč na to, co je to vlastně gotický román a jak v něm funguje směs hrůzy a krásy, proč faustovský motiv zaprodání duše umístila právě do Prahy a zda je možné o globální pandemii, která jí znemožnila přijet, uvažovat jako o nějaké formě trestu za předešlá selhání lidstva.

Nikki, svobodomyslná dcera indických přistěhovalců, se vzepře rodičovským plánům ohledně své budoucnosti a začne učit vdovy ze sikhské enklávy v londýnském Southallu tvůrčí psaní. Čeká, že půjde o nudné ženy, zvyklé pobývat v ústraní, které nemají co říct, ale hned první povídka, kterou odevzdají, ji vyvede z omylu.

Edwarda St Aubyna z britské aristokratické rodiny v dětství zneužíval otec a matka tomu tiše přihlížela. Později se s traumatickými zážitky zkoušel vyrovnat jednak za pomoci drog, jednak tím, že je popsal – mistrovským jazykem, který jiskří wildeovskými bonmoty, a s notnou dávkou neúprosného humoru.

Debut Anuka Arudpragasama se odehrává na Srí Lance v době občanské války, ale má univerzální platnost. Oproti většině válečné literatury je to kniha úsporná, zachycuje pouhý jeden den, ale to jí nikterak neubírá na síle. Nejprve se spolu s hrdinou necháme otupit hrůzami války a pak začne svítat.

Je Bernièresova novinka příliš tradiční? Chybí v ní jeho oblíbené postmoderní hrátky, exotické lokace i typický humor. Rodinná sága zachycující přerod anglické společnosti od zlaté viktoriánské éry po první desetiletí 20. století je však strhující. Mnohost rozličných hlasů, deníkových záznamů či dopisů jí dodává nebývalou energii a autentičnost.

Malíř Ono se krátce po druhé světové válce v typicky pomalém ishigurovském tempu vrací ke klíčovým událostem svého života i dějin své země. Je nucen uznat, že v hlavě nemá zcela přesný portrét sebe sama a svého jednání během válečných let, ale úplně sebeklam odhodit nedokáže. Román nobelisty Ishigura vyšel před nedávnem v aktualizované reedici.

Kunsthistorička Hannah za sebou v Bostonu nechává stíny minulosti a vydává se do Florencie, která jí učaruje. Začne studovat osudy mystiček italského středověku a renesance, které si v rámci své sebetrýznivé duchovní cesty odpíraly jídlo a měly tak s Hannah mnoho společného.

Proč se debutový román Jessie Chaffeeové odehrává ve Florencii? V čem tkvěla svoboda středověkých mučednic? A umějí být ženy vůbec šťastné? S Jessie Chaffee o jejím literárním debutu Florencie v extázi, který právě vyšel v češtině, ale také o situaci překladové literatury v USA a překládání obecně. Rozhovor vznikl těsně před autorčiným odjezdem do Ostravy na letošní Meltingpot, kde vystoupila spolu se svým manželem, taktéž spisovatelem Brendanem Kielym.

Román Nádherná kacířství lze číst jako drsnou sociální sondu do irského maloměstského života v době, kdy skončila léta hospodářského zázraku i časy, kdy se vše řídilo přísnou katolickou morálkou a tím, co řekl při mši či zpovědi váš farář. Jenže každá tragédie se může, pokud je viděna z určitého úhlu, velice snadno zvrtnout v komedii. A jestli je v tomhle někdo skutečný mistr, jsou to Irové.

Ve správné povídce se buď nestane nic, nebo se v ní stane vše. A nejhorší jsou béžové příběhy… Autor veleúspěšné knihy Podivn‎ý případ se psem zabrousil do povídkového žánru. V debutové sbírce Pád výletního mola se radikálně odchyluje od své předchozí tvorby.

„Děti nejsou hloupé, a když je podceňujete, naštvou se,“ připomíná překladatelka Veronika Volhejnová. Do češtiny převedla mimo jiné sérii Deníků malého poseroutky, jejichž autor Jeff Kinney před nedávnem zavítal do Prahy. V rozhovoru popisuje například svou metodu, jak se vypořádat s „chodicí literaturou“.

Hlavní hrdinové Zázračn‎ých hochů jsou spisovatel a literární redaktor, ale literární píseček román překračuje; jedním z jeho hlavních témat je krize středního věku a okořeňuje ho Chabonova typická cimrmanovská mystifikace. Jde též o sondu do života střední generace, která hnána honbou za úspěchem někdy trochu zapomněla žít normální život.

Pochmurná pohádka, „newyorský román“, v němž na dějišti nesejde, studie zneužívání dětí a lidského utrpení, bildungsroman, komentář k věčnému tématu amerického snu. To vše je román Američanky havajsko-korejského původu Hanyi Yanagihary, který se v roce 2015 probojoval do užších nominací na Man Bookerovu cenu.

Čtenáři nedotčení McEwanovou ranou tvorbou mají díky povídkové sbírce První láska, poslední pomazání možnost poznat jednoho z nejlepších současných britských prozaiků v úplně jiném světle. Povídkám nechybí autorův charakteristický vypravěčský talent, ale tematicky překračují hranici „normálnosti“.

Knih inspirovaných díly Jane Austenové existuje řada. V případě románu Karen Joy Fowlerové se však nejedná o modernizovanou verzi žádného z románů jedné z nejznámějších spisovatelek vůbec. Sledujeme v něm šestici členů čtenářského klubu, kteří se scházejí právě nad knihami Austenové, a postupně nahlížíme nejen do nich, ale především do životních osudů hlavních hrdinů.

Do Prahy nedávno zavítal irský spisovatel Kevin Barry (1969). Přijel představit svůj debutový román U nás v Bohane z roku 2011, který letos v listopadu vydalo nakladatelství Argo. Dále publikoval povídkové sbírky There are Little Kingdoms (Přece existují malá království, 2007) a Dark Lies the Island (Temně se táhne ten ostrov, 2012) a také alternativní románovou biografii Johna Lennona Beatlebone (2015).

V Bohu v troskách se Kate Atkinsonová vrací k osudům rodiny Toddových, které zachytila už v Životu za životem. V novém románu Atkinsonová omezila postmoderní experimenty se strukturou vyprávění, a tak se čtenář může dobře soustředit na autorčino zachycení obrovských změn, jež se udály v poválečné Británii, přerodu konzervativní společnosti s neprostupnými třídními bariérami v moderní zemi, kde jsou sice dozvuky starých pořádků stále ještě patrné, ale kde je již možné skoro vše.

Povídková sbírka Hilary Mantelové s chytlavým názvem Zavraždění Margaret Thatcherové obsahuje jedny z nejlepších současných britských povídek. Spojují je ženské vypravěčky, autorčina schopnost dostat se pod povrch věcí nebo postupná gradace. Titulní povídka soubor řadí mezi nemalý počet literárních děl o životě v Británii za vlády Železné lady.

Zapomeňme na viktoriány, zapomeňme na ženskou část věznice Millbank, na prostitutky převlékající se za chlapce, na varieté a potemnělé salóny náruživých šlechtičen. I jiná období mohou být v barvitých dějinách Velké Británie zajímavá. A to natolik, že si je pro svůj román vybere renomovaná a cenami ověnčená autorka Sarah Watersová.

Román Kanada od Richarda Forda si nelibuje v prvoplánových rekvizitách či šokujících zvratech, jeho síla je v precizním stylu. Ve stylu „špinavého realismu“ líčí kanadský učitel Dell Parsons hlasem svého šestnáctiletého já bizarní příběh svého dětství, které fatálně poznamenalo jedno selhání jeho rodičů.

Americký spisovatel Shalom Auslander zavřel Anne Frankovou na půdu zchátralého domu nedaleko New Yorku a nechal hlavního hrdinu svého románu Naděje: Tragédie, aby dům i s nechtěnou nájemnicí koupil. Román představuje skvělou frašku i sžíravou kritiku těch, pro které se stal holokaust zástěrkou, která má zakrývat jejich vlastní problémy.

Prázdninová vilka na francouzském pobřeží. Piniový háj, pod stromy se třpytí bazén. Letní idyla jak z katalogu cestovní kanceláře. Co víc si přát? Právě sem již poněkolikáté vyrazily dvě anglické rodiny. Jenže v jejich bazénu někdo plave. Cizí nahá dívka.

Román Rozlet Gemmy Hardyové se nemálo inspiruje příběhem Jany Eyerové. Pohrávání si s klasiky je ale dosti riskantní počin, obzvlášť s tak notoricky známými. Je to, jako by někdo vzal Babičku Boženy Němcové a pokusil se ji zasadit do 20. století.

Pokud letos poputuje hlavní Man Bookerova cena za prózu do její britské domoviny, potká příští čtvrtek štěstí jednoho z následujících finalistů: skotskou autorku Ali Smith, britského spisovatele židovského původu Howarda Jacobsona nebo v Británii usídleného Inda Neela Mukherjeeho.

Když uznávaná recenzentka amerického deníku The New York Times Michiko Kakutani dostala na jaře 1995 do rukou třetí román prozaika Michaela Cunninghama Tělo a krev, nemohla tušit, že tentýž autor, jehož kvality byly dle jejího vyjádření více než sporné, se o necelé tři roky později stane jednou z nejuznávanějších literárních celebrit a náklady všech jeho románů půjdou do statisíců.

Témata imigrace, střetávání kultur a neslučitelnost snů a reality se za posledních několik dekád stala evergreenem literatury nejen anglosaské provenience. Mnozí z takzvaných diasporických autorů jsou dnes celebritami, jejich romány se držely dlouhé týdny na žebříčcích popularity a získávaly prestižní literární ceny.

Klaustrofobické. Přízračné. Nevyrovnané. Naturalistické. Modernistické. Znepokojující či těkavé. I takových přívlastků se dostalo poslednímu románu Severozápad literárními cenami ověnčené britské autorky Zadie Smithové.

Amerika. Dvacátá léta. Poválečný průmyslový rozmach, auta, telefony, elektřina, jazzová hudba. Většina populace se zmohla a otevřely se jí do té doby nevídané možnosti. Ztělesněním této doby je bez přehánění snad nejslavnější pár americké meziválečné literatury: Zelda a F. Scott Fitzgeraldovi.

Claiřin dědeček nám chtěl tu písničku zazpívat na naší svatbě, ale týden před ní přestal užívat chlorpromazin a šlehlo to s ním. Takže tam tiše seděl vedle zdravotní sestry, mezi nohama svíral hůl a zíral do prázdna kamsi nad svatební veselí. Můj otec se pokusil zhostit role hlavy rodiny.

Jak málo stačí, aby se obyčejný, nudný předměstský život zvrtnul ve velikou tragédii. Hrdinka Cleavova debutu Žár přijde díky teroristům o malého synka a manžela a následně se velmi nezvyklým způsobem pokusí vyrovnat s jejich ztrátou.

Ponurý dům kdesi uprostřed rozlehlého parku. Okenicemi lomcují podzimní plískanice a komínem se prohání meluzína. Zdálky působí panské sídlo majestátně, ale při bližším proukoumání si nelze nevšimnout chybějících břidlicových tašek na střeše, olupujícího se laku na oknech a neupraveného okolí

Letošní ročník ovládl irský prozaik Sebastian Barry. Poté, co vcelku jednoznačně vyhrál svou kategorii, svedl vyrovnanou finálovou bitvu i s ostatními oceněnými, s autorkou biografie Somewhere towards the End Diane Athill (která zaujala porotu mj. svým věkem, v době finále jí bylo 91 let), mladou debutantkou Sadie Jones a jejím románem The Outcast, autorkou sedmisetstránkového románu pro děti Just Henry Michelle Magorian a básníkem Adamem Fouldsem a jeho sbírkou The Broken World.