MV

Milan Valden

Některá umělecká díla, ať už literární, hudební, či filmová, mají tak spletitou historii vzniku a uvedení na veřejnost a takový význam a ohlas, že si zaslouží, aby někdo podrobně popsal jejich „příběh“. Mezi taková díla bezpochyby patří i nejznámější opera skladatele Leoše Janáčka Její pastorkyňa.

Vedle uměleckých výrobků keramiky a laku představují japonské malby a dřevořezy nejpočetnější sbírkové materiály japonského umění v Česku. Ilustracemi bohatě vybavená publikace Markéty Hánové podrobně mapuje české sbírky a představuje významné osobnosti, díky jejichž sběratelským zájmům se u nás řada japonských tisků dodnes zachovala ve velmi bohatém souboru.

Nejpodrobnější a nejzásadnější monografii o skladateli Leoši Janáčkovi, který je v posledních desetiletích častěji uváděný a populárnější ve světě než u nás, nenapsal český, ale britský muzikolog John Tyrrell. Nedávného českého vydání prvního ze dvou svazků se však autor již bohužel nedožil.

Vojtěch Chytil byl pozoruhodnou osobností: před druhou světovou válkou pobýval dlouhodobě v Číně, sbíral moderní čínskou tušovou malbu a v Evropě pořádal její výstavy; sám také maloval. Jeho sbírka se dnes nachází v Národní galerii v Praze. Osudy Chytilovy i jeho sbírky odkrývá monografie Michaely Pejčochové, jež zaujme i unikátním grafickým řešením.

Tématem obsáhlé biografie ruského režiséra a scenáristy, první, která vyšla v češtině, je nejenom život a tvorba, ale také potíže s orgány sovětské státní kinematografie, emigrace na Západ, úspěchy i nerealizované projekty a hledání domova.

Rozsáhlý knižní rozhovor s italským skladatelem nejen filmové hudby nabízí zasvěcený a čtivý pohled do jeho tvůrčí dílny i na cestu životem, na hudbu a filmy jako takové, vzpomínky na spolupráci s režiséry i muzikologické úvahy.

Přední francouzský znalec Mahlerova díla vytvořil záslužnou biografii jednoho z největších skladatelů, kteří se narodili na našem území. Jediný svazek, mapující pestrý, byť nedlouhý Mahlerův život plný takřka románových peripetií, obohacuje jinak nepříliš početnou česky vydávanou literaturu o klasické hudbě a opeře. Tradičně pojatá biografie, nezahlcená odbornými hudebními termíny či notovými zápisy, má navíc ambice oslovit i širší publikum.

Těžištěm knihy od americké uměnovědkyně věnované vztahu Rilkeho a Rodina jsou Rilkeho Dopisy mladému básníkovi, které v USA mají dodnes živou odezvu jako zdroj citátů či „nejintelektuálnější svépomocná kniha všech dob“. Text Rachel Corbettové je strhující jako román, krom životních drah dvou vynikajících umělců působivě zachycuje dobu před první světovou válkou i těsně po ní.

Známý a oblíbený průvodce operou Anny Hostomské se dočkal podstatně přepracovaného a rozšířeného vydání. V takovém rozsahu u nás dosud žádný průvodce s obsahy operních děl nevyšel. Kniha podává komplexní přehled čtyřsetletého vývoje operního žánru, který se přes mnohé krize a černé scénáře stále těší značné popularitě.

Život Josifa Brodského byl natolik zajímavý, bohatý a někdy i dobrodružný, že by vydal na román či na film. A nebyl naplněný jen psaním a čtením, ale i setkáními s řadou osobností a jejich dílem. O tom všem se dozvíme z přehledné a živě napsané knihy rozhovorů.

Americká hudebnice a básnířka Patti Smith odešla jako dvacetiletá v roce 1966 do New Yorku. Potkala tam svou životní lásku, jen o dva měsíce staršího budoucího slavného fotografa Roberta Mapplethorpa. O jejich vztahu a počátcích umělecké tvorby v roce 2010 napsala knihu vzpomínek.

Příběh tragické lásky Tristana a Isoldy láká umělce už od středověku. Kniha je široce pojatou studií, analyzující motiv ztracené lásky v kontextu vývoje světového umění. Zvláštní místo je věnováno Richardu Wagnerovi a jeho lyrickému dramatu Tristan a Isolda. Autor téma pojal vskutku podrobně a zeširoka, byť nejvíc se věnuje právě Wagnerovi a jeho zpracování i širším souvislostem vzniku opery a jejího dalšího vlivu nejen na vývoj hudby.

Jedna z nejvýznamnějších britských poválečných spisovatelek, Beryl Bainbridgeová, zemřela v Londýně 2. července 2010. Narodila se v Liverpoolu 21. listopadu 1932 (někdy bývá uváděn rok narození 1933 i 1934). Působila jako herečka, ale pak se začala věnovat psaní.

Autobiografická kniha maďarské autorky Alaine Polczové (1922–2007) Žena na frontě z roku 1991 vypráví nejen o jednom soukromém osudu – či spíše o jeho výseku (podtitul knihy zní Kapitola z mého života) –, ale také o tom, jaké byly poslední měsíce druhé světové války v Maďarsku a že se sovětští osvoboditelé nechovali dost často zrovna hrdinsky.

Román vyniká nabitým a barvitým dějem a opět prokazuje, jaký má Rushdie úžasný vypravěčský dar, který dokáže zastřít i občasnou schematičnost a povrchnost postav i příběhů i jejich někdy až příliš okatou symboličnost (viz jen jména India a Kašmíra).

V Pochodu k moři se Doctorow vrátil hlouběji do historie USA než v předchozích dílech, totiž do občanské války Severu proti Jihu (1861-65), přesněji do jejího posledního půlroku – děj se odehrává od listopadu 1864 do dubna 1865, kdy válka skončila kapitulací Jihu (Konfederace) a kdy byl zavražděn prezident Lincoln.

Jde o „divnou“ knihu – ovšem v tom dobrém slova smyslu. A možná to platí i o dalších dílech tohoto nizozemského autora románů, básní, her a esejistických cestopisů, z nichž česky vyšel ještě román Rituály (1980; č. 1999) a novela Následující příběh (1991; č. 1999).

Doctorow patří k předním současným americkým spisovatelům, jejichž díla jsou překládána do mnoha světových jazyků. Sedm jeho románů i divadelní hra byly přeloženy do češtiny, jeho poslední román vyjde česky letos na podzim.

Švédský prozaik a dramatik Per Olov Enquist (1934) pokračuje ve svém posledním románu Kniha o Blanche a Marii (Boken om Blanche och Marie, 2004) v linii, kterou známe i u nás např. z jeho knih Strindberg – život, Hamsun, Návštěva osobního lékaře nebo z některých divadelních her (např. Ze života žížal nebo Obrázkáři)...

Próza nejvýznamnější současné kanadské spisovatelky Margaret Atwoodové (*1939) je příspěvkem do mezinárodního projektu Mýty, v němž známí autoři nově převyprávějí mytologické příběhy.

Nepříliš rozsáhlý román francouzského spisovatele Régise Jauffreta (1955) Blázinec (Asiles de fous, 2005) byl oceněn jednou z nejprestižnějších francouzských literárních cen, Prix Femina, což je o to pikantnější, že románu, který se staví proti rodině a jejím tradičním hodnotám, udělila cenu porota, která je složená výhradně z žen.

Výbor z povídek Létající Santini. Obsahuje jedenadvacet krátkých a jednu dlouho povídku a ukazuje, co je na Keretově psaní nejcharakterističtější a co je podle mnohých typické i pro další izraelské spisovatele jeho generace: je v něm něco drzosti, chladu, průzračnosti a šibeničního humoru.

Již v době, kdy román poprvé vyšel (ve francouzském překladu v roce 1984 u Gallimarda, česky v Torontu v roce 1985), vyvolal řadu polemik mezi exulanty (A. Tomský jej označil za „intelektualizovanou pornografii“) i u nás: jednak mezi disentem, jednak dokonce i v oficiálním tisku (známý článek J. Čejky Kýč třetí generace, Tvorba 3/1988). Velmi kriticky se Kunderovi věnoval např. Milan Jungmann v rozsáhlé stati Kunderovské paradoxy (Obsah 1985), velká diskuse k tématu pak následovala ve Svědectví.

Milan Kundera se narodil 1. dubna 1929 v Brně. Pochází z rodiny významného hudebního pedagoga, klavíristy a rektora JAMU Ludvíka Kundery, což se projevuje v jeho celoživotním zájmu o hudbu; v mládí chtěl být dokonce víc skladatelem než spisovatelem.

Pátý román britského spisovatele japonského původu Kazua Ishigura vychází ve zdařilém českém překladu a ve vkusné, jednoduché vnější grafické úpravě. Vypovídá především o osamělosti lidí, o tom, že všichni jsme vlastně sirotky a jak s námi zacházejí „velké“ dějiny.

Než se americký spisovatel Michael Cunningham (1952) proslavil svým mistrovským čtvrtým románem Hodiny (The Hours) z roku 1998 (č. 2002), výrazně na sebe upozornil již v roce 1990 vydáním svého druhého románu Domov na konci světa (A Home at the End of the World).

Isabel Allende (1942) se v nejnovějším románu (který vyšel v anglickém překladu dříve než ve španělském originále) pokusila nově a na základě historických faktů převyprávět příběh známého mstitele se značkou „Z“, tedy Zorra.

Důvod, proč román za Forsterova života nevyšel, spočívá v jeho tematice, resp. v autorově přístupu k ní. Forster totiž líčí příběh tří homosexuálů, a to velmi otevřeně.

Za svůj dlouhý život napsal britský spisovatel Edward Morgan Forster (1879-1970) pouze šest románů (a to ještě všechny v první polovině života), vydal jich však jen pět; román Maurice, který vznikl jako v pořadí pátý, vyšel až rok po autorově smrti (1971).

Krátce po sobě se na našem knižním trhu objevily dvě další knihy nejvýznamnější současné kanadské spisovatelky Margaret Atwoodové: její zatím poslední román Oryx and Crake z roku 2003 vydala Mladá fronta pod názvem Přežívá nejsmutnější; BB art pak vydal starší sbírku povídek Dobré kosti (v originále Good Bones).

Knižní rozhovor nazvaný Testament je dobrým průvodcem po Gombrowiczově díle, jeho názorech a ve stručnosti i jeho životě. Witold Gombrowicz (1904–1969) patří k největším polským spisovatelům 20. století.

Mohlo by se zdát, že po pádu apartheidu v Jihoafrické republice ztratí mnoho tamějších spisovatelů hlavní či důležité téma své tvorby. Opak je však pravdou, jak ukazují mj. díla nositelky Nobelovy ceny za literaturu Nadine Gordimerové.

Brilantně napsaná hra je vtipná a vynikající v rovině absurdní tragikomedie a nadsázky s prvky černého humoru. Potvrzuje se zde, že absurdno nacházíme stále ve svém okolí, v reálném světě, o němž máme mylný pocit, že ho známe.