V květnu oslavila osmdesátiny spisovatelka a scenáristka Ruth Prawer Jhabvala. Ačkoli její jméno možná u nás zná málokdo, stojí zato dozvědět se o této zajímavé osobnosti světa literatury i filmu něco víc; už jen proto, že je opravdovou specialistkou na filmové adaptace literárních děl a jejích filmů u nás známe mnoho. Stačí snad zmínit, že získala dva Oscary za scénáře k filmům Pokoj s vyhlídkou a Howards End (nebo také Rodinné sídlo), natočené podle románů E. M. Forstera.

Ruth Prawer Jhabvala se narodila 7. května 1927 v německém Kolíně nad Rýnem v židovské rodině. V roce 1939 odešla rodina před nacismem do Velké Británie. Ruth získala v roce 1948 britské občanství a v roce 1951 ukončila studium anglické literatury na londýnské univerzitě. Téhož roku se také provdala za indického architekta Cyruse H. Jhabvalu. Manželé odešli do Indie, což mělo značný vliv na autorčinu literární tvorbu. V roce 1975 odešla Ruth do USA, později získala americké občanství a od té doby žije střídavě v Americe a v Indii.

První román, To Whom She Will, vydala v roce 1955. Dalšími romány jsou např. The Nature of Passion (1956), Esmond in India (1958), The Householder (1960), Get Ready for Battle (1962).

Nejvíc ji ale proslavil román Heat and Dust (Vedro a prach, 1975), za který získala prestižní britskou literární cenu Booker Prize. Román se odehrává v Indii střídavě ve 20. a v 70. letech 20. století. Později byl zfilmován podle jejího scénáře režisérem Jamesem Ivorym (*1928). Ten v ostatně životě a kariéře Ruth Prawer Jhabvaly velice důležitou osobností. Podobně jako producent Ismail Merchant (1936-2005). Tato trojice (pod značkou producentské společnosti Merchant Ivory Productions) vytvořila od poloviny 60. let řadu úspěšných filmů, z nichž naprostá většina jsou adaptace známých románů (už v roce 1965 zfilmovali podle scénáře R. P. Jhabvaly také její román The Householder).

Málokdo se na adaptace tak specializoval a málokdo dosáhl na tomto poli takových úspěchů jako právě trio Ivory-Merchant-Jhabvala ve svých nejlepších dílech. Vedle filmové adaptace zmíněného románu Vedro a prach z roku 1983 je třeba jmenovat především dvě adaptace anglického modernisty E. M. Forstera Pokoj s vyhlídkou (1985) a Howards End (1992), tři adaptace amerického spisovatele Henryho Jamese, který žil a tvořil v Anglii, Evropané (1979), Bostoňanky (1984) a Zlatá číše (2000), přepis slavného románu Kazua Ishigura Soumrak dne (1993) nebo film Přežila jsem Picassa (1996) o bouřlivém vztahu slavného malíře s několika ženami. Vedle výše zmíněných Oscarů získaly filmy mnohá další ocenění či nominace i značný úspěch u diváků i kritiky. Uveďme ještě, že v těchto filmech se můžeme setkat s celou řadou slavných herců jako jsou Anthony Hopkins, Emma Thompsonová, Vanessa Redgraveová, Christopher Reeve, Helena Bonham Carterová, Uma Thurmanová, Nick Nolte a další. (Pro zajímavost ještě dodávám, že Ivory zfilmoval v roce 1987 – ovšem tentokrát výjimečně bez spolupráce s R. P. Jhabvalou – také další román E. M. Forstera Maurice.)

R. P. Jhabvala je autorkou celkem pětadvaceti scénářů, z nichž naprostou většinu (dvaadvacet) zfilmoval James Ivory. Autorka se tedy málokdy nechala zlákat ke spolupráci s někým jiným, a naopak Ivory zase málokdy využil služeb jiných scenáristů. Jhabvala dovede „přepsat“ knihu do filmové podoby velmi citlivě a přitom věrně. Např. v Pokoji s vyhlídkou se jí ve spolupráci s režisérem mistrně podařilo vmísit do filmových obrazů ironický nádech i odstup z Forsterovy předlohy, v Soumraku dne zase nedořečenost a tajemno ve vztahu majordoma Stevense a hospodyně slečny Kentonové. V některých filmech však přece jen převládla jistá akademičnost a chlad (ale možná je to vinou režiséra), jako např. ve Zlaté číši; zdá se, že převést na plátno psychologickou drobnokresbu dějově chudších Jamesových románů je přece jen obtížnější než dějově bohatší a ironičtější romány Forsterovy. Nicméně taková spřízněnost trojice scenáristka-režisér-producent, jakou se proslavili Jhabvala-Ivory-Merchant, je vskutku ve světě filmu vzácná.

Ačkoli je Jhabvala dnes nejznámější právě díky filmovým scénářům, nepřestala psát ani romány a povídky a vydala již téměř dvacet knih. Jmenujme alespoň romány In Search of Love and Beauty (1983), Out of India (1986) nebo Poet and Dancer (1993) či povídkový soubor How I Became a Holy Mother and Other Stories (1976). U nás však zatím bohužel nevyšel žádný její román, ani ten nejúspěšnější (Vedro a prach), nicméně jejích filmových adaptací jsme u nás viděli řadu, takže se o tajemství jejího umění adaptace můžeme přesvědčit sami. Jhabvala totiž dokáže ctít jak autora a ducha předlohy, tak zákonitosti filmového obrazu a řeči. Není doslovná, ale zůstává autorovi věrná. A to je v oblasti filmových adaptací vzácné.