Pod tímto souhrnným názvem probíhá v Nizozemsku u příležitosti stého výročí narození W. F. Hermanse (1921–1995) od 1. září 2021 do 1. září 2022 Hermansův rok. Byl zahájen odhalením Hermansova pamětního kamene v amsterodamském Novém kostele (Nieuwe Kerk) na hlavním náměstí Dam. V haagském muzeu Huis van het Boek – Meermanno, zaměřeném na knihařské umění, proběhlo zároveň otevření výstavy nejrůznějších vydání Hermansových knih s názvem „W. F. Hermans in vorm“, která potrvá do 9. ledna 2022. Při vernisáži byly představeny dvě nové hermansovské publikace: „fotobibliografie Hermansových knih“ Van pulp tot Pléiade a sborník esejů předních současných nizozemských autorů ovlivněných Hermansem. V předvečer zářijového výročí vyšla také „kritická hagiografie“ publicisty a Hermansova znalce Marca Schoorla s názvem Glas in Lood (Vitráž). Pro román Het Noorse misverstand van Willem Frederik Hermans (Norské nedorozumění W. F. H.) se autor Siep Kooi inspiroval jednou epizodou ze závěru Hermansova románu Už nikdy spánek. V internetovém časopise Neerlandistiek, věnovaném jazykovědě a literární vědě, se během celého roku po týdnu střídají osobnosti se vztahem k Hermansovi (literární vědci, překladatelé atd.) a vybírají na každý den citát z jeho díla. Od toho se odvíjí projekt pro středoškoláky: napsat esej inspirovaný některým citátem. Podobnou soutěž, ale zaměřenou na profesionální publicisty, vyhlásilo nakladatelství De Bezige Bij a vítězně z ní vyšla spisovatelka a filozofka Marjan Slob – esej o Hermansově významu pro současnost tedy napíše ona. Z dalších akcí v průběhu roku jmenujme retrospektivu Hermansovy zfilmované tvorby v amsterodamském filmovém muzeu EYE (10. září – 1. října 2021) nebo dokončení čtyřiadvacetidílného souborného vydání jeho díla, inspirovaného legendární francouzskou edicí Pléiade, na němž se pracuje od roku 2005 a doposud čítá 21 dílů.

Vyšla také mapa míst, která Hermans navštívil – k 1. září jich obsahovala sto. Praha na mapě chybí, přestože v debatě s Harrym Mulischem z 26. listopadu 1969 se Hermans o své návštěvě zmiňuje. Na Mulischovu poznámku, že „účelem revoluce není ani tak to, že už nikdo nesmí jezdit ve sportovním autě, ale spíš že v něm může jezdit každý“, opáčil Hermans: „Cílem revoluce v Československu je, aby každý nosil stejnou proužkovanou košili z velmi nekvalitního umělého hedvábí nebo oblek z dřevěného vlákna. V Praze jsem jednou nastoupil do tramvaje a každý ohmatával látku mého obleku.“ Přesto ho zřejmě Češi zajímali, protože už v raném románu Tranen der acacia’s (Slzy akácií) z roku 1949 vystupuje česká emigrantka Andrea (mluvící kupodivu s německým přízvukem) a v románu Herinneringen van een engelbewaarder (Vzpomínky anděla strážného) z roku 1971, v němž se popisuje chaotická situace v zemi těsně po německé okupaci v květnu 1940, hrdinovi vběhne pod kola česká židovská holčička s přezdívkou Veverka, která pobývala v nizozemské rodině. Zároveň si však Hermans svého času nepřál, aby se jeho knihy překládaly za železnou oponou. Čeští čtenáři ho tedy objevili až v letech 2010–2011, kdy nakladatelství Host tuto mezeru v nabídce překladů nizozemské literatury zaplnilo vydáním dvou stěžejních románů: Temná komora Damoklova a Už nikdy spánek. Zejména ten první vyvolal – na nizozemský titul u nás nebývalý – zájem recenzentů i čtenářů. V současné době jsou oba romány v českém překladu k dostání už pouze antikvárně (prodejní cena je okolo 100 Kč, nicméně na nizozemském antikvárním webu se ojedinělý výtisk českého překladu Temné komory Damoklovy prodává za 65 eur!), ale rozhlasovou inscenaci Temné komory Damoklovy z roku 2015 v hlavní roli s Kryštofem Hádkem reprízoval v srpnu a září Český rozhlas 3 – Vltava.