Autorská dvojice Ed Brubaker a Sean Phillips zaujala počátkem tisíciletí odrostlejší komiksové fanoušky sérií noirových povídek Criminal. Vycházela z klasických akčních i psychologických kriminálek, přičemž většina příběhů si držela sympatickou míru a neplýtvala krví, zato se snažila poctivě zkoumat a problematizovat jednání většiny postav. České nakladatelství BB/Art tyto příběhy vydalo souborně ve dvou luxusních vázaných svazcích. Naproti tomu novou sérii Fatale již vydává na pokračování a v lacinějším, brožovaném vydání. Dává tím – ať úmyslně, či bezděky – najevo, že zatímco série Criminal mohla z pulpových kořenů vyrůst výše, Fatale zůstává čistokrevným pulpem, který sice nepostrádá kouzlo a nápady, ale převážně pracuje s pokleslými rekvizitami, aniž by si od nich autoři drželi odstup.

Příběh otevírá scéna z pohřbu novináře a spisovatele podřadných (ale úspěšných) románů Dominica „Hanka“ Rainese, který zemřel bezdětný a své dědictví odkázal kmotřenci Nicolasi Lashovi. Ten na hřbitově potkává krásnou ženu Josephine (alias Jo), která tvrdí, že je vnučkou Hankovy bývalé lásky. Když pak Nicolas vyrazí do Hankova sídla, aby probral pozůstalost, narazí tu nejen na nepublikovaný rukopis, který kupodivu předcházel pozdějším Rainesovým knihám, ale také na Jo, jež ho v akční scéně zachrání před útokem dvou tajemných mužů a následně také letadla. Nicolas přitom přijde o nohu a v nemocnici dokola čte zmíněný rukopis, zatímco čtenáři sledují skutečné události ze San Franciska padesátých let, které byly onomu rukopisu zjevnou předlohou. Právě příběh šedesát let starý je tím hlavním přinejmenším v prvním svazku (v USA je již série dokončena a čítá celkem pět knih), současnost do něj vstupuje jen krátce a jen třikrát, přičemž Nicolas zděšeně zjišťuje, že události z rukopisu se zakládají na děsivé pravdě a že Jo možná neměla žádnou babičku, protože onou osudovou Hankovou ženou byla ona sama a za tu dobu nějak zázračně nezestárla.

V centrálním příběhu se už s nadpřirozenem pracuje zcela samozřejmě. Kromě nejasnými silami obdařené Jo tu na scénu vstupují uctívači nespecifikovaného démona i jakási inkarnace onoho démona nadaná nadpřirozenou mocí a vyvolávaná obvykle čerstvě zavražděným člověkem. Pak tu máme zločinecký gang a dva zkorumpované policisty, z nichž jeden je manželkou Jo, která se ale začala scházet s mladým Hankem, tehdy investigativním novinářem, jehož žena čeká prvního potomka. Neboli osudově rozehraná situace, která kombinuje noirové a hororové prvky, což není propojení zase tak nové (pochází vlastně už z dob, kdy žánr noir vznikal a zažíval nejlepší časy). Ale zatímco původně laciné akční historky (ať již pro ně používáme označení drsná škola, nebo noir) se postupně vyvinuly v literární nebo filmová díla, jejichž význam přesáhl hranice oddechového žánru, u křížence noiru a hororu se to nepovedlo nikdy. Zatím asi nelze předvídat, do jaké míry se to může povést Brubakerovi. Proti mluví aktuální první svazek, který přináší převážně mnohá klišé (uctívači démona v červených sutanách, tajemná nadpřirozená krasavice), byť vynalézavě zapletená a rozehraná. Naopak naděje vzbuzují nominace na nejprestižnější komiksové ceny Eisner Awards, které na sérii napršely v roce 2013.

Co je nepochybné, je Phillipsova kresba, plná ostrých rysů i hranatých tváří, krvavých scén i jemné krásy titulní hrdinky. Phillips nijak neexperimentuje, okna řadí standardně, málokdy rozruší třířádkové rozložení na stránce a ani jednou nepřijde s celostránkovým oknem. Vše tu slouží noirové atmosféře, pěkně v potlačených barvách a se stíny ve tvářích i v pozadích.

Fatale vychází z literárních, filmových i komiksových děl, která se snažila ohromit, provokovat a šokovat, obvykle velmi prvoplánovými prostředky. Jejich zápletky bývaly prosté až naivní. Brubakerův scénář rozhodně naivní není, umí využít momentu překvapení, umí připravit zvrat. Jen ta pulpová podstata mu zůstává – což nutně nemusí znamenat minus.