V roce 2021 vyšel pod lapidárním názvem Batman. Svět soubor čtrnácti povídek, v nichž tvůrci z různých zemí světa vymýšleli a kreslili příběhy, které se odehrávaly u nich doma. Stejný koncept drží i další kolekce, jejímž titulním hrdinou je tentokrát Batmanův nejslavnější protivník.

Došlo nicméně ke změnám u některých zemí. Ze zřejmých důvodů už není zastoupen příspěvek z Ruska. Dnes se zdá skoro nepředstavitelné, že před pár lety ruský tvůrce navrhl obálku, kde okostýmovaný Bruce Wayne (dnes symbol zábavy dekadentního Západu) operuje v bezprostřední blízkosti Putinova Kremlu. Příliš neželím ani absence čínských umělců, zato francouzskou eleganci v jokerovském sborníku postrádám.

V Africe i Argentině

Nováčkem v sestavě je naopak Argentina. Vyprávění sympaticky využívá povědomí o Argentině jako velmoci v kopané. Konkrétně popisuje přerod fotbalového chuligána do role krále podsvětí, který se až příliš zhlédne v personě nejslavnějšího chovance Arkhamova ústavu. Výsledku pomáhá suverénní kresba, naopak šíře vyprávění se malému rozsahu povídky vzpírá.

Na rozdíl od prvotiny s Batmanem je jokerovské pokračování obohaceno o zástupce černého kontinentu. Od borců z Kamerunu jsem toho mnoho nečekal, a pokud mohu být i nadále ošklivý, tak to tak také dopadlo. Výtvarník přitom není bez talentu, jen scénář by bylo lepší ještě přepsat – třeba odstranit některé promluvy v původním jazyce dublované českým překladem.

Přesto se mi celkově zdá, že se zlepšila úroveň příspěvků ze států komiksově méně známých. Třeba v případě tureckých příběhů. Před třemi lety přišli s těžkopádným Batmanovým detektivním pátráním, nyní děj netradičně zasadili do Istanbulu konce 19. století. Joker mimo jiné baví nošením fezu a Harley Quinn ho neoslovuje „Koblížku“ ale „Muhallebi“, což je tradiční turecký pudink. Jsou to detaily, podstatnější ale je, že celek působí uvolněněji, včetně kvality obrázků, které měl teď i v roce 2021 na starosti stejný kreslíř. Vizuálně se zvedl také styl Brazílie s Mexikem. Oba latinskoamerické státy vytváří atmosférické horory, k čemuž se úspěšně připojuje i jihokorejský příspěvek.

To opět zastoupení čeští tvůrci ve své story Kafka, pivo, Semtex zvolili přístup, jenž v knize nemá úplně srovnání. Štěpán Kopřiva s Michalem Suchánkem kladou důraz na Jokerovu maniakální touhu po anarchii. Vznikla tak zběsilá koláž s odkazy na pár našich nejprofláklejších vývozních artiklů, jak už naznačuje zmíněný název dílka. Jedenáctistránková hříčka se však nerozpadá v obrázkový zmatek, má rytmus i pointu. Zamrzelo mě jen tuctové zobrazení golema, když se přímo nabízelo citovat slavnou podobu monstra z němých filmů Paula Wegenera, případně světu představit sošnou bytost z Císařova pekaře Martina Friče anebo z abíčkovského sci-fi komiksu Jiřího Petráčka.

Joker na boloňské univerzitě

Z Evropy nad ostatní ční italský příspěvek. Klaun z Gothamu přijal místo vyučujícího na staroslavné univerzitě v Boloni a monology výstředního intelektuála od katedry působí mrazivě. Historické město navíc čelí spirále studentských protestů a policejního násilí. Boloňskou story korunuje na nejlepší část knihy i nevšední kresba připomínající některé práce Moebia z antologie Dlouhý zítřek. Výsledek je užvaněný, ale Joker se zkrátka rád poslouchá, a na pozici učitele to o něm musí platit dvojnásob. Za zmínku stojí i polský vklad publikace. Poučná historka, jejímž základem je plátno polského mistra 19. století, se dá číst i jako glosa k aktuálnímu rusko-ukrajinskému konfliktu.

Španělsko s Německem své skvostné výkony předvedené v knize Batman: Svět bohužel nezopakovaly. Při porovnání obou publikací působí ironicky, že za nejlepší povídku s Jokerem považuju tu německou z knihy Batman: Svět. A za nejzábavnější tu španělskou opět ze zmíněného sborníku s Netopýřím mužem, kde se šílený klaun mihne na jednom obrázku. To není pro recenzovanou novinku dobré skóre.

A pak tu máme ještě dva stěžejní body každého vyprávění – začátek a konec. Úvod u sborníku s Batmanem i Jokerem zajišťovali umělci z USA. Před lety vnitřní hlas Temného rytíře pateticky mudroval na obrázcích Briana Azzarella, teď kreslíř Jason Fabok rozehrává komorní thriller v zapadlém bistru během sněhové vánice. Nejmrazivější zážitek ovšem přináší japonský příspěvek s případným názvem Nevtipný vtip. Zatímco v roce 2021 Asijci předvedli samurajskou dobovku se zajímavým poselstvím, tentokrát přináší jen epizodu z delšího komiksu na pokračování. Povídka se čte jako klasická manga, tudíž první stránka patří návodu, v jakém pořadí sledovat následující panely i textové bubliny. Čtenář pak musí přeskočit listy na konec svazku, kde příběh začíná. Děj navíc nevyužívá kulis Země vycházejícího slunce, což nezapadá do zbytku publikace. Zkrátka je to takový nevtipný vtip na závěr.

Joker: Svět přesto není špatný počin. Druhořadé komiksové destinace šly nahoru, naopak očekávání od silné komiksové Evropy a Japonska se úplně nenaplnila. Jsem zvědav, zda se někdy dočkáme třetího svazku. Logicky by byl na řadě Superman nebo ženská síla Wonder Woman…