Scenárista Ed Brubaker a kreslíř Sean Philips se proslavili noirovými komiksy, v nichž zručně pracují s charaktery postav, s ne úplně spolehlivými vypravěči a s kresbou, která upomíná na doby, kdy ještě komiksovému médiu nevládli superhrdinové, ale jeho podstatným žánrem byla právě detektivka. Série Fatale se z jejich tvorby vlastně nijak zvlášť nevymyká, i když jde v jejím případě o horor. Nadpřirozené prvky totiž Brubaker používá střídmě a v centru jeho pozornosti opět bývají muži v různém stupni zoufalství. Většina z nich se snaží chránit krásnou Josephine před jinými muži, či dokonce před jedním démonem a jeho sluhou, aniž by si přitom uvědomovali, že i Josephine je nadpřirozená bytost – nestárne a umí telepaticky ovládnout cizí, nejlépe mužskou mysl. A přestože je Josephine hlavní hrdinkou celé série a její pohledná tvář s účesem ze čtyřicátých let zdobí každou obálku, pozornost jednotlivých epizod se soustředí na její aktuální milence. S jednou výjimkou: všechny dílčí příběhy, které se odehrávají v různých dekádách minulého století, propojuje linka ze současnosti, kterou táhne Nicolas Lash, prozatím poslední muž, kterého krasavice fatálně okouzlila – a jemuž způsobila spoustu potíží.

Bylo jasné, že poslední svazek série by měl uzavřít právě příběh Nicolase Lashe, mladíka, který kvůli Josephine přišel o nohu od kolene dolů a část života strávil v psychiatrické léčebně s ostrahou. V aktuálním svazku jej nacházíme jako vězně bývalého Josephinina milence, původně rockera z grungeové kapely v devadesátých letech, nyní protřelého a bezohledného kriminálníka, který chce Nicolase použít k tomu, aby Josephine přilákal k sobě a zase ji získal. Tento plán mu vyjde, i když to nedopadne tak, jak si představoval. Přiláká také pozornost démona, který Josephine celou sérii pronásleduje. A protože se jedná o poslední díl, dojde k finální konfrontaci obou nadpřirozených bytostí, která proběhne o něco vynalézavěji, než asi většina čtenářů čeká. Bohudík.

Ale i přesto je to oproti rozuzlením předchozích epizod nejslabší finále celé série. Ta totiž bývala překvapivá zejména v tom, jak Brubaker chytře převracel charaktery postav. Zde mu už nezbývá moc prostoru, postavy jsou jasné a zvrat v jejich chování by nepůsobil věrohodně. Navíc tu do děje více vstupuje nadpřirozeno a dokonce jakýsi druh mystiky.

Jako pastiš hororových a kriminálních komiksů šedesátých a sedmdesátých let to samozřejmě funguje stále: mix kultistů v kápích, pronásledované krasavice a mužů, kteří se ji snaží ochránit, bude vždycky vděčný. Jen si od toho čtenáři, kteří znají Brubakerovy scénáře k sérii Criminal nebo k jeho prozatímnímu vrcholu Zatmívačka (který je pravda novější než série Fatale, zakončená v roce 2014) slibovali trochu víc.

A jako by tu své meze naznačil i kreslíř Phillips, byť třeba jen dočasně. Zejména v posledním svazku série se totiž ukazuje, že Phillips je především skvělým kreslířem malých oken, jimž umí vtisknout správnou náladu i dynamiku – a v nichž se ztratí drobné nedokonalosti. Když totiž při scéně mystického sexu mezi Josephine a Nicolasem přepne do celostránkových či rovnou dvoustránkových obrázků, slabiny jsou náhle zřetelnější: příliš hrubé stínování, nevyvedené „kosmické“ pozadí, nepřehledná kompozice stránek. Ne že by Phillips neuměl kreslit celostrany, ukazuje to ostatně na všech jemně vyrýsovaných obálkách, nicméně na rozdíl od obálek, na které má zřejmě více času a klidu, zde pracuje v módu rychlé standardní kresby a nedopadá to nejlépe. V následující Zatmívačce už si dal nicméně více záležet, což budí optimismus i při vyhlížení případného českého vydání poslední dokončené série obou autorů – opět hororové Kill or Be Killed z let 2016–2018.