Autorská dvojice Ed Brubaker (scenárista) a Sean Phillips (kreslíř) už se v americkém komiksovém světě díky syrově kresleným a vynalézavě vyprávěným příběhům s kriminálními zápletkami pevně etablovala. Oba tvůrci se svými sešitovými sériemi vlastně vracejí k pulpovému komiksu a literatuře padesátých a šedesátých let, a to jak žánru krimi, tak hororu (v sérii Fatale). Jejich působivou kariéru, jejímž prozatímním vrcholem je komiksový román Zatmívačka, nicméně zahájila série noirových povídek nazvaná souhrnně Criminal. Česky vychází ve vázaných svazcích označených jako De Luxe, což znamená, že zahrnují hned několik sešitů najednou, jsou tištěné na křídovém papíře a kromě samotných komiksů obsahují také množství bonusů: převážně ilustrací, obálek a skic, ale občas také textů o noirovém žánru.

První dva svazky česky vyšly v letech 2012 a 2015, třetí se objevil letos, tedy s poněkud větším odstupem. Souvisí to samozřejmě s tím, že oba vrstevníci se po nádeničení u velkých vydavatelství na sériích jako Captain America, Batman nebo Avengers (Brubaker, ročník 1966) a Judge Dredd či WildC.A.T.S. (Phillips, ročník 1965) soustředili na autorské komiksy, přičemž ona pauza celkem odpovídá období, kdy oba pracovali na Zatmívačce. Zároveň se s autorskou tvorbou přesunuli do menšího (ale ne zas úplně malého) nakladatelství Image; od roku 2012 publikují v podstatě výhradně tam. Sešitově vycházely příběhy třetího svazku Criminal od roku 2016, souborně byla kniha v USA vydána v roce 2020. Záhy poté začali oba tvůrci pracovat na nové krimi sérii Zabij, nebo budeš zabit, jejíž první soubor vyšel česky letos nedlouho po třetím Criminalu.

Neznalost tentokrát neomlouvá
Jestliže předchozí dvě knihy série sice občas pracovaly s postavami z předchozích příběhů, ale nevyžadovaly žádnou znalost předchozích povídek, tentokrát už neznalost neomlouvá. Povídky z třetího Criminalu (je jich tu celkem šest, různě dlouhých) totiž přímo pracují s postavami předchozích vyprávění, navazují na známé i méně známé děje a epizody a čím lépe je čtenář zná, tím více si aktuální příběhy vychutná. V pěti ze šesti povídek vystupují členové rodiny Lawlessů, přičemž Ricka Lawlesse jsme poznali hned na prvních stránkách úplně první povídky série, kdy rychle zemřel při nezdařeném pokusu o přepadení banky. Svazek otevírají dvě dějově i formálně propojené povídky, jejichž hrdinou je Teagan Lawless, otec Rickyho a hlavně tvrďáka Tracyho, jenž byl hlavní postavou už dvou povídek série. Zde ho vidíme jako malého kluka, který musí s otcem absolvovat sérii menších i větších zločinů po celých státech, protože chlap se školákem v autě není tolik podezřelý. Všechny povídky (snad s výjimkou povídky Mí hrdinové byli vždycky feťáci, která se ale vymyká ve více ohledech) dějově předcházejí těm, které vyšly v prvních dvou svazcích, odehrávají se v sedmdesátých i devadesátých letech. Zejména Ricky tu působí jako „nadějný“ kriminálník, kterému se dosud celkem daří, byť za něj musí hasit jeho průšvihy otec, který má sice v gangsterské hierarchii své místo, ale zároveň je příliš sólový hráč a na podporu gangu se nemůže moc spoléhat. Scenárista Brubaker přitom nepracuje jen s tím, co by čtenáři měli znát, ale i s tím, co znát nemohou – a do některých povídek vkládá motivy a události, které podrobně nerozvíjí (možná k tomu dojde v nějakém pokračování…).

Tajemství nenápadných hrdinů
Tři ze čtyř povídek operují s komiksovými prvky postmoderního charakteru. Výrazné je to zejména v prvních dvou povídkách Divošský meč a Smrtící ruce, jež už svými názvy odkazují k vloženým úryvkům z fiktivních komiksových sérií sedmdesátých let: první je inspirována tehdejším černobílým seriálem Barbar Conan, druhá vychází z bizarních superhrdinských seriálů z časopisů řekněme druhé ligy – jejím hrdinou je mladík, který se v noci mění na kung-fu vlkodlaka. Na své si tu přišel i kreslíř Phillips, který jistě láskyplně napodobuje místy zjednodušenou a ne vždy dokonalou, zato vždy efektní a dynamickou kresbu tehdejších tvůrců.

Komiksoví fajnšmekři ocení také povídku Zlý víkend. Vypráví o starém komiksovém kreslíři, který má být hostem jednoho komiksového festivalu. Nabručená a náladová hvězda se ovšem všeho účastní s vlastními postranními úmysly, fanoušky pohrdá, před organizátory prchá a vše za něj musí žehlit jeho bývalý žák jako jeho najatý průvodce. Cítíme v tom i jistý povzdech zkušených a letitých komiksových tvůrců, kteří zřejmě za ta léta museli absolvovat bezpočet setkání s nezletilými nebo sice dospělými, ale stále dětinskými fanoušky.

Jak víme i z předchozích povídek, i nenápadné postavy skrývají podstatná tajemství, takže kromě pohledu do zákulisí komiksového provozu se dočkáme také překvapivé pointy. Podobně si Brubaker se čtenáři pohrává v nejkompaktnější z povídek, již zmiňované Mí hrdinové byli vždycky feťáci. Hlavní hrdince a vypravěčce příběhu buduje u čtenářů sympatie, aby je v závěru v ostrém zvratu vyvedl z omylu. Překvapivost a drsnost tohoto zvratu podtrhuje na Phillipse nezvykle jemná linka a převažující světlé barvy, jimiž se povídka na první pohled vymyká ostatním: obojí samozřejmě odkazuje spíše k žánru romance, který autoři dlouho sugerují – a i když jejich čtenáři vědí, že to asi nedopadne úplně dobře, přesto jsou finální bezcitností překvapeni.

Tato povídka je asi nejlepší ze souboru, či přinejmenším nejlépe a nejčistěji naplňuje noirový (sub)žánr. A vedle některých méně výrazných příspěvků tak připomíná, jak dobře jej Brubaker s Phillipsem umějí psát a kreslit.