České vydávání noirovo-hororové série Fatale se blíží do finále. Čtvrtý svazek příběhu je předposlední, pátým svazkem (respektive sešity 20–24) autoři sérii v roce 2014 uzavřeli. Je za tím znát autorský odstup a soudnost, protože příběhům hrozila repetitivnost.

O co v sérii jde? Hlavní hrdinkou je Josephine, věčně mladá krasavice nadaná nejen darem nestárnout, ale také dalšími nadpřirozenými schopnostmi. Prochází převážně Amerikou dvacátého století a v zatím třech podstatných epizodách vždy potkává muže, jejichž život osudově poznamená. Démon, který jí je v patách, má také lidskou podobu, ale tu skutečnou s rysy lovecraftovského hlavonožce ukazuje jen ve vypjatých okamžicích. Josephine mu na konci svazku vždy unikne, jen aby se spolu znovu střetli v tom následujícím. První díl se odehrával v letech padesátých, druhý v sedmdesátých a aktuální čtvrtý v první polovině let devadesátých, v době, kdy si hudební svět podmanily rockové skupiny ze Seattlu a okolí a styl, kterému se začalo říkat grunge. (Pro pořádek je potřeba dodat, že ve třetím svazku autoři ústřední příběh proložili čtveřicí povídek, z nichž dvě zachycovaly Josephine ve starších obdobích a dvě sledovaly osudy jejích předchůdkyň ve středověké Francii a na Divokém Západě.)

Právě v deštivém Seattlu se odehrává Modlitba za déšť, což kreslíři Phillipsovi poskytlo vítanou možnost pohrát si s všudypřítomnými provazy deště a posílit tak noirovou atmosféru. Propojení mladých muzikantů ve flanelových košilích a noirového žánru působí sympaticky nepatřičně, autoři nicméně dokazují, že to fungovat může. Zejména scenárista Brubaker potěší důsledností, s jakou do příběhu zapojuje všechny postavy včetně těch, které se zprvu zdály být jen do počtu. A také tím, že nadpřirozené prvky spíše potlačuje – vystačí si s hrůzami, které si lidé způsobují běžnými prostředky.

Hlavní linka příběhu se ovšem příliš neposouvá. Stále zůstává nejasné, jak Josephine přišla ke svým superschopnostem i to, proč po ní démon (aktuálně v dosti zuboženém lidském těle) tak silně touží. Mírně se mění Josephinin profil – zatímco v předchozích dílech to byla pronásledovaná žena, která snad občas chybovala, případně v zájmu svého dalšího přežití přelétala od jednoho muže ke druhému, tentokrát jako by ztrácela status kladné hrdinky. A jestliže kromě svého hlavního partnera (frontmana) sexuálně potěší i další členy kapely, pak působí pomsta vykonaná na tom jediném, který se jejího těla nedočkal a pokusil se ho získat násilím, zbytečně zákeřně a krutě. Ale spíše než na scenáristovu pohodlnost to vypadá, že si tu Brubaker pomalu připravuje temný závěr, který bude hororové sérii jistě slušet.

Proměny postav jsou ostatně Brubakerovou specialitou, což už to dokázal jak v předchozích dílech Fatale, tak v povídkách série Criminal. Přičemž to funguje to oběma směry – v prvním svazku Fatale se zdá chrabrý voják a později policista Walt stále mrzutější a prohnilejší, v závěru nicméně překvapí obratem do polohy tragického kladného hrdiny. A naopak hlavní mužský protagonista Modlitby za déšť se oproti většině předchozích Josephininých partnerů (většina z nich ostatně setkání s ní nepřežije) mění v ukázkového kriminálníka.

Kreslíř Sean Phillips se drží svého charakteristického stylu plného stínů, špíny a cákanců. Lépe mu jdou „hranaté“ mužské postavy. Ne, že by Josephine neuměl nakreslit dostatečně žádoucí, nicméně například při zachycení magického tance působí její linie zejména v menších oknech poněkud neohrabaně. Tato pasáž by si ostatně zasloužila nějaký efektní celostránkový nebo dvoustránkový výjev, Phillips se ale konzervativně drží rozdělených oken a scénu drobí do detailů.

Série dál zůstává především poctou starým pulpovým komiksům, které hororový žánr s oblibou využívaly a nešetřily přitom krví a násilnými scénami. Ale odstup ani postmoderní pomrkávání tu nenajdeme – ničím víc než aktualizovanou, skvěle napsanou a nakreslenou verzí tohoto pulpu Fatale není.