V delftské galerii 38cc proběhla 11. ledna 2025 vernisáž výstavy Milana Hulsinga s názvemVoetsporen (Šlépěje) a zároveň křest jeho stejnojmenné nové knihy. Autor v ní komiksově ztvárnil pět povídek Karla Čapka. Ze sbírky Povídky z jedné kapsy vybral kromě titulních „Šlépějí“ ještě „Vražedný útok“, „Oplatkův konec“ a „Modrou chrysantému“, z Povídek z druhé kapsy pochází „Historie dirigenta Kaliny“. Výstava potrvá do 9. února 2025. Ten den proběhne na výstavě také autogramiáda.

Volba české předlohy nebyla náhodná. Milan Hulsing (Amsterodam, 1973) je syn české matky, a i když češtinu neovládá (při práci se opíral o anglický překlad Normy Comradové z roku 1994), k Česku a české kultuře má blízký vztah: při našem setkání na výstavě vypráví, že trávil prázdniny na Slapech, vyrůstal s dětskými knížkami českých ilustrátorů, zajímají ho české filmy, jeho oblíbený Čapkův román je Krakatit.Ten se pokoušel převést do komiksové podoby původně, ale došel k závěru, že jako předloha není vhodný. Na Čapkovy povídky ho upozornila matka.

České stopy se najdou i v jeho předchozí tvorbě – jeho komiksový román De smokkelaar (Pašerák) z roku 2019 se sice odehrává v maďarském prostředí, ale je inspirován aférou kolem ukradených a přepracovaných komiksových skic Zdeňka Buriana a Bohumila Konečného. Hulsing se v něm zaměřuje na postavu zloděje a podvodníka, který v emigraci přetvořil Amazonu, hrdinku dobrodružného komiksu, na ruskou superhrdinku Octobrianu, čímž nic netušícím autorům doma způsobil vážné problémy.

Voetsporen zároveň nejsou Hulsingovým prvním komiksovým zpracováním literární předlohy. V roce 2015 ho renomované amsterodamské nakladatelství De Bezige Bij požádalo, aby vytvořil komiksovou verzi románu De aanslag (č. Atentát, 1986) Harryho Mulische (1927–2010), přední osobnosti nizozemské literatury druhé poloviny 20. století a kmenového autora tohoto nakladatelství. Mulisch v románu řeší dilema, nakolik je ospravedlnitelné, aby byla fyzická likvidace kolaboranta ze strany odboje vykoupena odvetným zastřelením nevinných rukojmí, v tomto případě mimo jiné vypravěčových rodičů a staršího bratra. Zavražděný kolaborant se totiž našel před jejich domem. Román se dotýká i skutečnosti, že v poválečném Nizozemsku se vlivem studené války zásluhy komunistických odbojářů zamlčovaly. Tento motiv Hulsingovi není vzdálený, protože jeho prarodiče Berend a Uut byli zapojeni do komunistického odboje v oblasti Zaanstad na sever od Amsterodamu. Zabývali se tiskem a šířením ilegálních tiskovin, Ber Hulsing obstarával i ilustrace. Po něm zdědil Milan Hulsing podle vlastních slov výtvarné vlohy. Dědečkova věrnost celoživotním ideálům přitom kontrastovala se zkušenostmi Hulsingovy české matky, s okupací Československa v srpnu 1968 atd.

Z Čapkova díla vyšly v nizozemštině v uplynulých patnácti letech v novodobých překladech z češtiny jeho stěžejní romány (Obyčejný život, Válka s mloky, Krakatit, Povětroň, Život skladatele Foltýna – všechny v překladu Irmy Pieper v amsterodamském nakladatelství Wereldbibliotheek), v antverpském nakladatelství Voetnoot pak Obrázky z Holandska v překladu Keese Merckse a trojice dětských knížek Dášeňka čili život štěněte, Pudlenka aneb Měl jsem psa a kočku a Devatero pohádek v překladu Edgara de Bruina. Z dramatické tvorby vydalo amsterodamské nakladatelství Pegasus R.U.R. v překladu Pima van der Horsta a jako bezprostřední reakci na pandemii v roce 2020 Bílou nemoc v překladu Keese Merckse. Povídky z jedné a druhé kapsy doposud v nizozemské verzi chyběly. Bylo by hezké, kdyby komiksové zpracování Milana Hulsinga vzbudilo zájem nakladatelů i o překlad celé knihy, a naopak: kdyby nizozemský pohled na Čapka zaujal některého českého nakladatele.

Děkuji Haně Schenkové (z čerstvě zrušeného Českého centra Rotterdam), že mi v Delftu zprostředkovala setkání s autorem.