Komiks Smlouva s Bohem od kreslíře a scenáristy Willa Eisnera vyšel poprvé v roce 1978 a od té doby patří k nejdůležitějším dílům americké komiksové historie. Zejména proto, že jako jeden z prvních (a určitě úplně první, u něhož si toho všimla jak kritika, tak širší veřejnost) do amerického komiksu vnesl vážná témata a pokusil se ukázat, že toto médium nemusí být určeno jen dětem a dětinům, že nemusí být jen jednoduchou zábavou, ale může fungovat jako plnohodnotné umělecké dílo. Eisner tehdy pro Smlouvu s Bohem použil výraz „graphic novel“ (do češtiny jej lze nejvýstižněji přeložit jako komiksový román, nicméně etymologie obou výrazů je složitější a rozdílná v americkém i českém prostředí) a prosadil jeho prodej nikoliv v trafikách a specializovaných komiksových obchodech, ale v tradičních knihkupectvích, aby jej co nejvíce odlišil od komerční produkce a přiblížil románům literárním.

Tehdejší dění v americké literatuře mu navíc přálo a kvarteto povídek o židovských přistěhovalcích v New Yorku se ocitlo v prostředí, které bylo už od šedesátých let velmi příznivě nakloněno židovským americkým spisovatelům. Tvůrci jako Chaim Potok, Bernard Malamud, Isaac Bashevis Singer či Saul Bellow se těšili oblibě u čtenářů i kritiky a získávali domácí i mezinárodní ceny včetně té nejslavnější: Nobelovu cenu za literaturu přitom získali Bellow a Singer nečekaně krátce po sobě, v letech 1976 a 1978. Příběhy Eisnerových hrdinů si přitom s příběhy zmíněných spisovatelů nijak nezadají, jen jsou vyprávěny více obrazem než slovy. Smlouva s Bohem sice neměla dramaticky vysoké prodeje, nicméně dostatečné na to, aby Eisner v nastoleném stylu mohl pokračovat a vytvořit nejen pokračování, ale také další komiksové romány. A to třicet let předtím, než se tento komiksový formát dostal do módy.

Román ze čtyř povídek

Na samostatný příběh by vydala také historie českého vydávání Smlouvy s Bohem: překlad měl Richard Podaný hotový už začátkem století, v českém vydání encyklopedie 1001 komiksů, které musíte přečíst, než zemřete z roku 2013 je dokonce uvedeno datum a nakladatel české verze, nicméně k vydání došlo až na začátku letošního roku. Svým způsobem je to dobře, protože současné vydání v nakladatelství Argo vychází z americké verze z roku 2018, která ctí původní velikost Eisnerových stránek, přidává dvě volná pokračování a několik dalších kreseb. Čeští čtenáři tak mají kompletní verzi proslulého díla, ve výpravném vázaném provedení, s doslovem známého komiksového teoretika a kreslíře Scotta McClouda.

A mohou zjišťovat, zda už je Smlouva s Bohem jen položkou historie, komiksem pro pamětníky, anebo zda má smysl ji číst i po téměř padesáti letech. Zjistí, že funguje překvapivě současně, že strhne ke čtení stejně jako před lety, že její vizuální styl nijak nezastaral. Snad jen úvodní titulní povídka s celostránkovými okny a hojným využíváním psaného textu mimo komiksové bubliny působí poněkud překonaně, nicméně následující tři povídky (paradox je, že první americký komiksový román je vlastně soubor čtyř vzájemně jen velmi volně propojených povídek) už děj posouvají skoro výhradně prostřednictvím obrazů a dialogů v bublinách.

Povídka Smlouva s Bohem se zároveň vyznačuje jistou až teatrální vypjatostí zejména hlavního hrdiny – na dalších více než 400 stranách komiksu už podobně emotivní výlevy nenajdeme, vyprávění je mnohem civilnější. Ale kdo si přečetl Eisnerovu předmluvu (napsal ji v roce 2004), pochopí, proč to tak je: impulzem k napsání a nakreslení byla totiž tragická smrt jeho šestnáctileté dcery, která zemřela na leukémii. I hlavní hrdina povídky, židovský imigrant Frimmie Hersch tak těžce prožívá smrt své dcery a vyčítá Bohu, že to dopustil, když s ním ještě jako chlapec v rodné vesnici nedaleko Tbilisi sepsal smlouvu, podle níž vzorně žil.

Následující tři povídky představují panoptikum tragikomických postav, které se snaží nějak vylepšit svůj nuzný život v chudé židovské čtvrti. Nejsou to přitom postavy nijak zvlášť kladné: chlípníci, lháři a podfukáři, jejichž ne moc pěkné jednání jen málo ospravedlňuje tíha bídného života. Sympatické je, že alespoň poslední povídka dopřeje svým hrdinům trochu toho štěstí na závěr, když předtím odhalí jejich slabosti, poklesky a mizérii. Český kreslíř Karel Jerie je přirovnal k americké komiksové verzi Malostranských povídek.

Přílivy chudých sousedů

Také druhá část svazku nazvaná Životní síla (psáno a kresleno od roku 1983, vydáno 1988) má zpočátku epizodický až povídkový charakter, postupně se však začnou jednotlivé příběhy a postavy propojovat, až to dá dohromady silný příběh několika lidí v době těžké hospodářské krize ve třicátých letech. V centru pozornosti stojí stárnoucí tesař Jacob, podobně jako Frimmie Hersch spravedlivě rozhořčený, tentokrát kvůli malichernější křivdě: místní rabín odmítne připomínat, že Jacob pět let budoval studovnu pro místní synagogu, a nazve ji po bohatém dárci. Zhrzeného Jacoba dokonce postihne menší srdeční záchvat, a když se zhroucený na ulici dává dohromady, všimne si švába na krovkách a zachrání ho před zašlápnutím kolemjdoucím. Prolínání života švábů a lidí je pak leitmotivem celého příběhu, v němž se objeví mimo jiné mladík z bohaté rodiny, který ale o vše přišel po krachu burzy v roce 1929, drobný italský podnikatel šikanovaný místní mafií či židovská uprchlice z nacistického Německa. Jsou to příběhy místy docela drsné, ukazují, že domoci se lepšího života v té době nebylo zrovna jednoduché a někdy k němu vedly cesty na hraně zákona či rovnou za ní.

Ještě o něco dramatičtější je poslední část trilogie Dropsie Avenue z roku 1995. Eisner tu sleduje překotný vývoj jedné budoucí newyorské čtvrti od původní vesnice holandských starousedlíků v 19. století přes nóbl čtvrť obydlenou anglickými Američany postupně zažívající úpadek skrze přílivy irských, německých, italských, židovských, hispánských a černošských obyvatel až k vybydlení takzvanými čističi, tedy firmami, které z původně zařízených činžáků vybrali vše, co ještě šlo zpeněžit, a z domů nechali jen holé kostry, kde v sedmdesátých a osmdesátých letech už přežívají jen narkomani a bezdomovci. Eisner děj zalidňuje ještě větším množstvím postav, přičemž z mnohých vedlejších, zdánlivě bezvýznamných figurek se v průběhu děje stávají důležití hráči. A opět tu není nikdo černobílý: je nám sympatický hadrář, který to dlouholetým šetřením ze svých drobných příjmů dotáhne až na majitele činžáku, ale brzy sympatie nás přejdou, když se začne chovat jako drsný kapitalista. Podobně mladý advokát pomůže lidem ve své čtvrti, ale zároveň se nechá najmout bezskrupolózním developerem. A tak dále a tak podobně, je to epopej o dravém a překotném vývoji plném nespravedlností, podlých triků, omezených a nesnášenlivých povah, třídních, náboženských a kulturních rozdílů, které se nicméně mohou smazat snadněji, než bychom očekávali.

Eisner to vše vypráví dynamickou karikaturní kresbou, která jen zdánlivě zlehčuje kruté a trpké osudy jeho hrdinů. Spíše než soudobou americkou produkci připomíná frankofonní komiksy té doby. Jen je černobílá, což ale komiksu neubírá na plasticitě, naopak tu vyniknou všechny různorodé tvary, špína a povalující se a poletující nepořádek v ulicích, zanedbaní hrdinové a výrazy v jejich tvářích. Čte se to jedním dechem, i když tu rozhodně není málo textu.

Smlouva s Bohem je milník americké komiksové historie, který studují teoretici a historici. Ale kupodivu je to také stále vtahující, zábavný i emotivní komiks, který by – stejně jako většina současných komiksových románů – ke komiksovému médiu mohl přilákat i čtenáře, kteří jím zatím ještě trochu pohrdají.