Rakouský mistr přehánění Thomas Bernhard skicuje obraz „duševního člověka“, který se odcizil svému okolí, kritizuje společenské poměry a sám není schopen jakékoliv akce.
TB
Thomas Bernhard
Kniha Pravdě na stopě (německy Der Wahrheit auf der Spur), kterou v uplynulém roce v překladu Nikoly Mizerové, Pavla Novotného a Miroslava Petříčka vydalo nakladatelství Prostor, představuje chronologicky řazený soubor rozhovorů, dopisů a fejetonů rakouského básníka, prozaika a dramatika Thomase Bernharda, z něhož lze dobře vysledovat vzájemný vztah mezi autorem a kritickou veřejností a zároveň také cesty, jimiž se v průběhu let ubíralo Bernhardovo myšlení a jeho přístup k literární tvorbě.
Rakouský spisovatel a dramatik Thomas Bernhard platí v obecném povědomí za autora intelektuálně velmi náročného, rozhořčeného, hledajícího smysl existence. Občas se přitom zapomíná, že Bernhard uměl být i nesmírně vtipný – a právě komiks Bernhardova o dvě generace mladšího krajana Mahlera tento rys Bernhardovy tvorby skvělým způsobem připomíná.
Před svou rodinou a tedy před svými trýzniteli jsem prchl do zákoutí věže a potmě, abych proti sobě nepopudil mračna komárů, jsem si z knihovny vzal knihu, která, jak se po několika přečtených větách ukázalo, byla od Montaigne, jenž mi mnohé osvětlil a s nímž jsem vnitřně spřízněn jako s nikým jiným.
Dnes tu máme zase jednou takovou hrozivou historku a mnozí budou možná hned zpočátku ohrnovat nos, řeknou, že něco takového už do dnešní doby nepatří, nebo že se to mohlo odehrát nanejvýš v nějakém zapadlém koutě Východního Fríska, kde mají někteří lidé druhou tvář a člověk tam zaslechne leccos z předpovědi temných událostí. Ale tenhle příběh, který se udál v naší zemi, je pravdivý, hořce pravdivý...
Od smrti rakouského spisovatele a dramatika Thomase Bernharda (1931–1989) uplynulo 12. února dvacet let. Za tu dobu jeho dílo neupadlo v zapomnění, jak mnozí kritici prorokovali.
Novela Konzumenti levných jídel (Die Billigesser) z roku 1980 patří k méně známým pozdním dílům Thomase Bernharda (1931-1989), přináší však na malé ploše a v kondenzované formě téměř vše, co je pro jeho tvorbu typické, a zcela jistě si zaslouží naši pozornost.
Vydávání českých překladů děl rakouského dramatika a prozaika Thomase Bernharda (1931-1989) svým setrvalým proudem připomíná samotné autorovy prózy, které jsou často jediným „nekonečným“ odstavcem.
Po několika týdnech, kdy se ze studijních důvodů vydával do Wertheimsteinova parku navečer, a nyní už třetí den i pravidelně ráno kolem šesté hodiny, se prý po dlouhé době náhle, a to díky ideálním přírodním podmínkám, jež ve Wertheimsteinově parku panují, vrátil z naprosto bezvýznamných myšlenek o fyziognomice nejen k myšlenkám použitelným, nýbrž i nevšedně užitečným...
Rozrušení (Verstörung) vyšlo poprvé roku 1967 jako druhý román Thomase Bernharda. Stojí na počátku Bernhardova výsadního postavení v německy psané literatuře.
Ačkoli je název knihy tak krátký, je překvapivě výstižný. Navíc jde o trochu jiného Bernharda, než jsme zvyklí. Tato odlišnost nespočívá ve stylu či formě, ale ve vyznění a podtextu příběhu, který má autobiografický základ.
Nesmlouvavý autor Thomas Bernhard, jenž s ďábelsky lamentující posedlostí kroužil kolem všeho rakouského, filozofického, uměleckého či politického, však začínal jako lyrický básník, jak dokládá soubor básní Soumrak duší.
Kniha povídek zároveň představuje šest překladatelů, kteří se doposud na vydávání Bernhardových knih v Prostoru podíleli. Všem patří dík, že se tak skvěle vyrovnávali s ne právě jednoduchým stylem tohoto kontroverzního rakouského spisovatele a dramatika s velkým smyslem pro efekt v tom nejlepším slova smyslu.
studie o rakouském spisovateli Thomasi Bernhardovi
studie o rakouském spisovateli Thomasi Bernhardovi
studie o rakouském spisovateli Thomasi Bernhardovi
Nyní, po tomto vysvětlení, a po všech těch pokusech, které jsem v poslední době podnikl a které bez výjimky skončily neúspěchem, mohu promluvit o Švýcarově družce, tedy o Peršance...
studie o dvou významných rakouských autorech, Thomasi Bernhardovi a Peteru Handkovi
studie o dvou významných rakouských autorech, Thomasi Bernhardovi a Peteru Handkovi
Úvaha o díle Thomase Bernharda v souvislosti s překladem povídky Beton.
Když jsem shlížel na piazza Minerva, náhle jsem uviděl ve vzpomínce sama sebe, jak vyprávím Gambettimu o snu, v němž jsem byl s Eisenbergem, svým přítelem ze studií, s Marií a se Zacchim v jednom z postranních výběžků Gröndnerského údolí. Ten sen, řekl jsem Gambettimu, se mi zdál...
V prosinci 1964 je Thomasi Bernhardovi udělena literární cena města Brém za román Frost (Mráz, 1963), dotovaná 10 000,- DM. Počátkem ledna Bernhard kupuje za tyto peníze starý dvorec v hornorakouském Ohlsdorfu...
Herta Bernhardová raději s hanbou odešla na podzim roku 1930 z Henndorfu u Salcburku až do holandského Heerlenu, do klášterního domova "Vroedvrouwenschool" pro svobodné matky, aby uchránila rodinu před ostudou - v únoru porodila nemanželské dítě...
V říjnu roku 1948, když sedmnáctiletý Thomas Bernhard pracoval jako příručí v obchodě, se nachladil. Přechodil chřipku, ale již v prosinci se u něho projevil zánět poplicnice s výpotkem. V té době onemocněl také dědeček, spisovatel Johannes Freumbichler. Brzy však odvezli Bernharda v bezvědomí do Zemské nemocnice v Salcburku, pouhé dva dny po dědečkovi. Tím začal jeho několikaletý pobyt v nemocnicích a sanatoriích...
Jednou z posledních próz rakouského spisovatele Thomase Bernharda, Mýcení. Rozčilení (1984), která vyšla česky v roce 1999 v překladu Marka Nekuly, se českému čtenáři dostává do rukou pozoruhodné dílo. Tématem Mýcení je, podobně jako ve Starých mistrech (1985, česky 1994), umění.
