Několik let před vypuknutím války v Perském zálivu vydal Albert Cossery román se silným politickým akcentem nazvaný Ambice v poušti. Svou výpovědí román tehdy předběhl dobu. V češtině knihu dostáváme do rukou se značným odstupem. Jak působí dnes?
PK
Pavel Kopečný
Prvotina dnes již kanonického francouzského spisovatele Alberta Camuse na své vydání čekala přes třicet let – vyšla až po autorově smrti. Je možné ji vnímat jako skicu slavného románu Cizinec.
David doufá, že na Harvardu najde nové přátele a životní lásku. Bude mu štěstěna přát, nebo bude muset být sám svého štěstí strůjcem? A jak může vypadat milostný univerzitní román moderního věku?
Svým druhým románem Mor z roku 1947 navázal Albert Camus na téma absurdna, představené v Cizinci. Jak se lidé vyrovnávají s náhlou změnou ve svých životech a s hrozbou smrti?
Ne každý disident byl skutečným disidentem. Ne každá složka v archivech StB je ta pravá. Harníčkova kniha Sametový geroj poukazuje na to, že demokracie byla nastolena, ale ti, kteří spolupracovali s totalitním režimem, jsou stále mezi námi. A mohou být oslavovaní jako hrdinové.
Kdo se dostane na Hrad? Kandidátů je mnoho, ale vítězem může být jen jeden. Co ve volbách rozhoduje? Co o tom soudí analytici a komentátoři? Napadne nás Polsko? A máme napadnout Slovensko? A je Jan Novák tím nejlepším kandidátem?
Soubor Bohem zapomenutí lidé obsahuje pět na sebe velmi volně navazujících povídek. Všechny spojuje tematika chudoby na předměstí nejmenovaného města (pravděpodobně se jedná o Káhiru). K bídě ale každý přistupuje jinak: někdo se s ní smířil, jiný by se jí rád zbavil a další se pokouší z ní vytěžit, co se dá. Na český překlad této povídkové sbírky Alberta Cosseryho z roku 1941 jsme si počkali 74 let.
Clamence vypráví o svém životě, zpytuje svědomí, ukazuje, jak byl pokrytecký a sebestředný – to vše proto, aby v závěrečné kapitole mohl přistoupit ke své roli „kajícného soudce“ a odsoudit mlčenlivého posluchače za stejné prohřešky, jakých se dopustil i on sám. K slavným scénám moderní literatury patří scéna, v níž zaslechnutý smích vyvolá protagonistův pád v mnoha významech tohoto slova.
Rakouský mistr přehánění Thomas Bernhard skicuje obraz „duševního člověka“, který se odcizil svému okolí, kritizuje společenské poměry a sám není schopen jakékoliv akce.
Děs i rozkoš sebevraždy: Antonio di Benedetto v závěrečné knize trilogie využívá různé formy vyprávění od deníku přes popis novinářské práce až po přehled vývoje názorů na dobrovolné ukončení vlastního života od antiky až po současnost a nechybí ani detektivní motiv. To vše rámuje úsporný, strohý styl. Kniha argentinského spisovatele z roku 1969 vychází česky poprvé.
